Život je jako loterie. Vsadíš vše a nevyhraješ, vsadíš pár korun, a vyhraješ milion… Vlastní dítě se mi nevyvedlo, zato s nevlastním si skvěle rozumím.
Pod vlivem velké lásky a naprostého okouzlení jsem se v osmnácti zamilovala. Miroslav byl o třináct let starší a měl z předešlého manželství osmiletého syna Tomáše. Bylo mi to jedno, šla jsem si za svým. Přítel se do sňatku nehrnul a do dítěte už vůbec ne.
Nebylo divu, jeho první manželství bylo náročné. Jeho exmanželka mu dělala potíže, i když bylo dávno po rozvodu. Jakmile zjistila, že si Miroslav našel nový vztah, začala se chovat jako šílená. Dokonce mu nepůjčovala ani malého Tomáše.
Šťastná rodinka?
Když se nám narodil syn Jáchym, brala jsem to jako šanci, že budeme šťastná rodina. Léta ubíhala a náš syn rostl jako z vody. Na učení sice moc nebyl, ale zase byl manuálně zručný. Šel na učňák.
Jenže tam se chytl divné party, a najednou to nebyl ten skvělý syn, na kterého bych mohla být hrdá. Když dostal dokonce podmínku, protože si zahrával se zákonem, probrečela jsem několik nocí.
Nakonec se mi začaly ztrácet peníze a jednoho dne můj syn zmizel. Od jednoho z jeho kamarádů jsem se dozvěděla, že je v cizině. Zmizel beze slůvka omluvy či vysvětlení. Dodnes se neozval.
Zase se směju
Krátce nato, jako by tomu sám vesmír chtěl, se u našich dveří objevil mladý muž. Byl to fešák v obleku, v ruce měl kytku, kterou mi hned na prahu podal. „Synku!“ objal ho manžel. Až v tu chvíli mi došlo, odkud ty oči mladíka znám. Byl to jeho starší syn Tomáš.
Byl tak milý a zábavný, že jsem skoro litovala, že nejsem jeho vlastní matkou. Když odcházel, zcela upřímně jsem se ho ptala, zda přijde na oslavu tátových narozenin. „Přijdu rád,“ usmál se.
Od té doby k nám chodí pravidelně, letos se žení a pozval na svatbu nejen svého tátu, ale i mě. Jeho matka se s tím prý bude muset popasovat. Cítím k Tomášovi to, co jsem kdysi cítila k Jáchymovi. Jako by on byl můj skutečný syn.
Irena (63), Prostějov
