Můj muž stál vždy nohama pevně na zemi, magii a tajemnu nevěřil. S kolegy pak chystal na jistém zámku výstavu, z práce je ale vyrušil tančící přízrak.
Před mnoha lety pracovali na tom zámku tři vážení historici. Jedním z nich byl můj manžel. Jejich úkolem bylo připravit výstavu o historii zámku a jeho okolí. Na zámku tehdy bydlel pouze správce s rodinou.
Když jednou seděl můj muž a jeho kolegové nad svými papíry, náhle je vyrušil dětský zpěv. Sálem jim před očima protančila malá holčička, zmizela ve vedlejší místnosti.
Krátce poté přišel správce. Historici jej informovali, že tu právě byla jeho dcera a pravděpodobně bude vedle v místnosti.
Dcera správce
Správce se podivil, protože před chvílí viděl dcerku venku na houpačce. Vedlejší místnost byla posledním sálem zámeckého křídla. Nevedl z něj žádný jiný východ a nebylo v něm ani stopy po nějakém dítěti.
Manžel a jeho kolegové marně dívenku hledali. Kroutili nad tím hlavami, přece se jim to nezdálo, přece nemohli mít všichni stejnou halucinaci!
Píseň, kterou zpívala
A jak tak přemýšleli, začaly jim docházet podivné skutečnosti. Ta malá tanečnice vůbec neotevřela dveře! Prošla snad zdí? A ty její šaty? Historici si začali sdělovat detaily, kterých si na dívence všimli.
O slovech písničky, kterou zpívala, se všichni shodli, že to rozhodně nebyla dnešní čeština. Viděli snad přízrak? Ten den už nic neudělali. V dokumentech o zámku objevili zmínku o tragické smrti šestileté dcerky purkrabího. Mohla to být ona?
Celý večer manžel přemýšlel o nevšedním zážitku. Nemohl se smířit s tím, že by viděl něco nadpřirozeného. A stejně tak i jeho kolegové. Ráno vyrazili do zámku s tím, že to musel být nějaký sluchový a optický klam.
Jaké ale bylo jejich překvapení, když na jednom ze svých papírů, které tam nechali ležet, našli dětskou kresbu.
Kdo to kreslil?
Byla na ní žena v dlouhých šatech a holčička podobná včerejšímu přeludu. Ani v tomto případě neměl správce tušení, kde se kresba v sále vzala. Jeho dcera to prý rozhodně nenakreslila. Když ne ona, tak kdo? Je to záhada, která do dnešních dní mému muži nedá spát.
Kristýna (66), Praha