Jako dřevorubec jezdil manžel občas po lese na koni, protože všude se s technikou zkrátka nedostanete. Jednou ho náš koník Vili „varoval“, že cítí oheň. Nemýlil se.

S požáry lesů se v dnešní době, kdy je velké sucho, roztrhl doslova pytel. Všude se hovoří o tom, aby lidé neodhazovali nedopalky nebo nerozdělávali v lese oheň. Jenže to ani zdaleka není jediné nebezpečí, které může způsobit lesní požár.

Nikde jsme s mužem neslyšeli, že by se měly také pečlivě posbírat skleněné střepy, když se něco rozbije. Tady hrozí též velké nebezpečí, o kterém se moc neví.

Stačí totiž, aby do takového sklíčka zasvítilo slunce pod určitým úhlem, a promění se v lupu, která les zapálí. A přesně tohle se stalo mému muži, když před lety projížděl lesem na našem koni.

Tím, že poslechl Viliho, zachránil les, kam tak rádi všichni chodíme, a nejen na houby. Je to oblíbené místo procházek a výletů.

Co se mu nelíbí?

Tehdy vyrazil můj Jiří, který je, zjednodušeně řečeno, drvoštěp nebo také dřevorubec, jak se těmto lesním dělníkům lidově říká, do lesa už brzy ráno. Potřeboval stáhnout nějaké klády z míst, kam se těžká lesní technika nedostane.

Jen kousek, na lesní cestu, kde je pak naloží. Náš kůn Vili dělal tu práci rád, o žádné týrání zvířat prací v lese se nemůže hovořit, manžel se s ním vždycky nejprve hezky projel krajinou, a pak se teprve pustili do práce.

Ten den spolu pracovali celé dopoledne, když tu najednou Vili zpozorněl. Zastavil se a začal větřit a hluboce odfukovat, také hrabal kopytem. Manžel umí zvířatům naslouchat, tudíž hned pochopil, že se našemu koníkovi něco nelíbí.

„Vili, co větříš?“ sledoval koně, který zneklidněl. Funěl a hrabal čím dál víc. Manžel z něj seskočil, a zamířil do míst, kam náš Vili hleděl a hlavně něco větřil. Manžel to místo pečlivě prohlížel, doslova lezl po kolenou.

Les by vzplál

A pak to najednou uviděl. Kousek střepu a pod ním už lehce doutnaly drobné klacíky a suchý mech. Nebylo to skoro vidět, nebylo to zatím ani pořádně cítit, člověk by nic nepoznal, zvíře ale svými skvělými smysly ano.

Manžel ten doutnající kousíček místa důkladně uhasil, střep sebral a zkontroloval okolí, zda se tam neválejí další. Co by se ale stalo, kdyby svého chytrého koně s bystrými smysly nepochopil? Ten kousek lesa by za pár hodin vzplál jako pochodeň.

A pak by se hledalo, kdo je viníkem! Nikdo, protože o tomto nebezpečí vzniku požáru se nikde nehovoří. Pozor proto na každé sklíčko v přírodě. I když leží ve vlhké trávě a slunce zrovna nesvítí – za pár hodin tomu může být jinak!

Jarmila (71), Karlovarsko