Tolik bolesti a neštěstí naši rodinu provází. Nakonec jedna z nich zasáhla i to nejcennější, co jsem v životě měla. Mého syna. Když si vybavím rodinné příběhy, které se předávaly z generace na generaci, jsou plné smutku. Jedna prababička si vzala život, další prarodiče zahynuli při vážné autonehodě. Moje babička zase zemřela poté, co spolykala velké množství prášků na spaní. Dlouho jsem si říka

Po rozvodu v pětapadesáti jsem byla přesvědčená, že už žádný nový vztah nepřijde. Ale objevil se úžasný muž. Jenže já mu nyní mohu být přítěží. Dlouho jsem žila sama a postupně se smiřovala s tím, že už to tak zůstane. Nakonec se ale ukázalo, že život může překvapit i později. Jenže teď stojím před těžkým rozhodnutím. Mám svému partnerovi říct pravdu? Pravdu o nemoci, kterou lékaři nedokážou vy

Petr byl vždy bystrý, úspěšný a plný energie. Jenže pak se začal pomalu měnit. A jednoho dne prostě zmizel. Petr byl obyčejný kluk. Zvídavý, inteligentní a cílevědomý. Už od mládí bylo jasné, že má velký potenciál a jednou si najde dobrou práci a bude se mít dobře. A přesně to se také stalo. Až mnohem později mi ale došlo, jak obrovský tlak na výkon může člověka postupně zlomit. Najednou se z n

Strašidelné příběhy slýcháváme často. Většinou se jedná jen o místní pověry. Některá místa však mohou být skutečně prokletá. Vím o tom své… Z vlastní zkušenosti vím, že některá místa mohou mít na duši člověka velmi neblahý vliv. Údajně, podle místních pověr, přišlo na té temné pasece během let několik lidí o rozum. Traduje se, že kletbu z dávných časů nedokázal nikdo zrušit! Byla jsem opatrn

Kousek od domu mám uličku, do které jsem vstoupila třikrát. Věřím, že se tam stalo něco hrozného. V té ulici totiž straší. Na nové adrese jsem bydlela skoro rok a jednoho večera, kdy lilo jako z konve, jsem se rozhodla použít zkratku. Ulička spojující dva bloky se mi nelíbila ani za bílého dne a do té doby jsem se jí vyhýbala. Kvůli dešti jsem ale udělala výjimku. Stín u popelnic Asi v pů

Předloni na Dušičky jsem prvně nechtěla jet mamince na hřbitov. Měla jsem pocit, že to nezvládnu. Druhý den ale mé plány vzaly zasvé. Ten den jsem si řekla, že prostě nepojedu. Cítila jsem se strašně unavená, bolavá a prázdná. Od té doby, co manžel odešel, jsem se prala s depresemi, pak nějaký čas i s vážnou nemocí. Bylo to nesmírně těžké období. „Hřbitov, svíčky a věnce. Kde na to mám vzít

Děti mi už dávno odrostly a obě odešly z domu. Před dvěma lety nám vstoupila do života nemoc, která nás naučila hodně o sobě navzájem. Začalo to telefonátem od Lucie. Hlas měla tichý. „Mami, můžu přijet na víkend? Sama.“ Přijela bledá, s kruhy pod očima. Sedla si ke stolu a řekla: „Mám rakovinu. Na vaječnících.“ Seděly jsme do rána, plakala mi na rameni. Já jsem se snažila být silná, ale uvnitř

Možná jsem už kapánek starší dáma, ale paměť mi pořád dobře slouží. Ráda vzpomínám na doby, kdy byly moje děti malé, a vůbec nejraději s nimi po boku. Žiju v malém domku na okraji vesnice, kde jsem se narodila a kde jsem vychovala i své děti. Rodina se mi časem rozrostla. S mužem jsme měli celkem pět dětí. Tři syny a dvě dcery. Díky nim teď mám spoustu vnoučat a pravnoučat. Den jako malovaný

Cítila jsem, že je ke mně osud zbytečně nespravedlivý. Myslela jsem, že peníze to spraví, a tak jsem si k nim pomohla. Nečestně a zle. Marta patřila mezi mé nejlepší přítelkyně, aspoň si to myslela. Znali jsme se z práce, ona byla o dost starší, ale celkem jsme si rozuměly. Toho jsem využila o mnoho let později. To už z ní byla vdova s velkým domem a balíkem peněz, co jí zůstaly po manželovi. J

Líbil se mi bratranec mé kamarádky Zuzany. Prosila jsem ji, ať mi ho představí, což udělala, ale zvolila nevhodnou příležitost. Zuzana dobře věděla, že se mi líbí její bratranec Eda. Řekla jsem jí to stokrát, anebo spíš tisíckrát. Protože jsem ji pořád otravovala, slíbila, že mi ho představí. Myslela jsem, že se to odehraje v kavárně, že mi to řekne samozřejmě předem, abych měla čas vše si prom