Nelituji nevěry, ale svého přiznání!

Total
1
Shares

Nemyslela jsem, že můj Marek je posledním mužem v mém životě. Milovala jsem ho, ale přitahovali mě i jiní muži.

A tak jsem různé neshody a krize v manželství běžně řešila nevěrami. „Když ty na mě takhle, tak já se ti pomstím po svém,“ říkala jsem si vždy v duchu. Manžel nikdy nic netušil, naše manželství tak nebylo po mnoho let ideální, ale také nebylo úplně na odpis.

Konkurentka

Měli jsme spolu dvě děti a celkem normálně si užívali života. Až jednou na firemním večírku začala mého manžela ostentativně balit taková mladá a přitažlivá blondýna. Hned jsem zpozorněla.

Hned na začátku večera jsem si jí totiž sama všimla, protože nádherně tancovala. Všichni chlapi nad ní slintali a já těžko snášela konkurenci, na kterou jsem neměla… A k tomu si ještě bude dělat zálusk na mého Marka?

Rozhodla jsem se být slušná

Hned jsem si svého muže začala jinak hledět! Nakonec z toho byl moc povedený večer, já si své teritorium uhájila, a dokonce i sex byl tehdy po dlouhé době nádherný. Tehdy jsem se rozhodla, že se starým životem skoncuji.

Že budu žít jako každá jiná spořádaná manželka a nebudu svému muži lhát a dělat z něj paroháče. Hádky se dají přece řešit i konstruktivně. No, nějakou dobu to dokonce i fungovalo.

Fungující vztah

Ani mi nechybělo vymýšlení stresujících lží a útěky z domova, které jsem maskovala cvičením nebo srazem s kamarádkou. Konečně jsem si mohla poblahopřát, že se nám povedlo vytvořit fungující vztah, který klapal čím dál lépe, a my si začali skutečně rozumět.

Asi jsem se nudila

Děti odešly z domova a my jsme na sebe byli hrdí, co jsme z nich dokázali vychovat. Starší syn má svoji vlastní firmu a mladší dcera je veterinářka. Bohužel tato pohoda vzala zasvé s příchodem nového kolegy do naší firmy. Okamžitě mě uhranul.

I když jsem se tomu bránila, tak jsem to nezvládala. Nedokázala jsem odolat jeho komplimentům, dárečkům a projevům náklonnosti. Prostě mi to dělalo dobře. Zřejmě i díky tomu, že děti už nebyly doma a nikdo mě už nijak zvlášť nepotřeboval, nebylo těžké mě zblbnout.

S Markem jsme měli doma sice pohodu, ale nějaká vášeň a dokazování zájmu o druhého to už rozhodně nebylo. Marně jsem si stále připomínala, že tohle mám už za sebou a nechci znovu spadnout do lží. Opravdu jsem s tím pokušením bojovala, seč mi síly stačily.

Chtěla jsem se mu líbit

Když jsem se chystala na výroční oslavu firmy a stála jsem před zrcadlem, malovala se a vlnila si vlasy, jsem doteď přesvědčená, že jsem to nedělala cíleně pro kolegu Radka, ale asi někde v podvědomí jsem to měla. A musím přiznat, že jsem se soustředila i na výběr spodního prádla.

I když jsem pak vlastně v tom alkoholovém opojení ani nevěděla, co mám na sobě a jestli mi podprsenka ladí s kalhotkami. Stalo se tedy to, co se stát muselo… Vlastně si to ani nepamatuji. Jen se mi vybavuje, jak na závěr na mě Radek mrkl a řekl větu, která mě probrala: „Bylo to fajn, kočko! Díky!“ Připadala jsem si v tu chvíli použitá a ponížená a nemohla se na sebe podívat!

Vybalila jsem to na něj!

A protože jsem se před lety rozhodla, že už manželovi Markovi nebudu nikdy lhát, musela jsem se mu co nejdříve přiznat. Nebylo to pro mě ani pro něj zrovna jednoduché. Svého manžela jsem svojí nevěrou hodně ranila.

Marně jsem se mu snažila omlouvat: „Promiň mi to, prosím, byla jsem opilá a ani si to nepamatuji,“ přiznala jsem a sama musela uznat, jak hloupě to zní. Bere to jako velkou zradu. Nezačal hned mluvit o rozvodu nebo stěhování, ale i tak jsem viděla, že ho to velmi trápí. Asi čtrnáct dní se mnou nemluvil.

Chtěla jsem to s ním probrat už tolikrát, bohužel vždy jen vedu monolog. Neustále se mu snažím vysvětlit, že to byl velký omyl a úlet, který se už nikdy nebude opakovat. „Moc o tebe stojím, stále tě miluji a určitě chci náš vztah obnovit a vrátit do zajetých kolejí!“ opakuji mu stále.

Měla jsem raději mlčet

Je fakt, že mi přijde hloupé, že po tolika nevěrách v mládí, o kterých nic neví, bych najednou měla přijít o manželství kvůli jednomu blbému sexu s arogantním, namyšleným frajírkem. Tak teď totiž na Radka pohlížím. Ten se totiž zase už poohlíží jinde. Každé ráno, každý den teď přemýšlím, jak náš vztah s Markem po nevěře zachránit.

Říká se, že láska prochází žaludkem. Proto pravidelně vařím vše, co má Marek rád. Doma mám pořád naklizeno a napečeno. Nikam nechodím, jenom do práce a domů. A samozřejmě už lituji, že jsem si vše raději nenechala pro sebe. Měla jsem raději mlčet. Dostala bych za vyučenou od kolegy, ale doma bych měla svatý klid a pohodu.

Pořád něco visí ve vzduchu

Je fakt, že jsem si alespoň přestala brát práci domů, protože už neusiluji o to, strhnout na sebe pozornost za každou cenu, třeba i skvělými pracovními výsledky. Vždy trávím svůj volný čas tak, aby Marek viděl nebo věděl, kde jsem a co dělám.

Nechci, aby začal přemýšlet o tom, jestli nejsem zase s nějakým mužem. Dělám zkrátka vše, co manžílkovi vidím na očích, a kaju se. Je to ale těžké a už nevím, jestli si s tím sama vůbec poradím.

Obnovit vztah a získat opět partnerovu důvěru není jednoduché. Ano, už jsme zvládli alespoň malý pokrok, ale pořád to není tak, jako to bývalo dříve. Marek se mnou už mluví, smějeme se, chodíme spolu na večeře a za kulturou, ale pořád nám ve vzduchu něco visí.Také jsme se spolu od té doby ještě nemilovali.

Zůstanu pro jistotu doma

Když jsme s Markem můj úlet řešili naposledy, tak mi přiznal, že pro něj bude těžké začít mi zase věřit. „Miluji tě, ale je to pro mě rána pod pás,“ přiznal se nedávno. A já mu bohužel úplně rozumím. Je to teď vše na mně. Pokud chci náš vztah obnovit, musím Marka přesvědčit, že mi může důvěřovat.

„Rozhodla jsem se, že dám v práci výpověď,“ nadhodila jsem a sama se divila, jak to zní přesvědčivě. Jen udiveně vzhlédl od novin. Moc dobře totiž ví, jak by pro mne byl takový krok náročný, protože svoji práci miluji a jsem tam spokojená. Manžel je mi ale přednější. Věřím, že to Marek chápe jako velké gesto a odpustí mi.

Přemýšlím o terapeutovi

Přece nezůstanu na stará kolena sama. To bych pak nemohla ani do důchodu, protože bych musela dřít až do smrti, abych vůbec vyšla. To si tu práci raději odřeknu už teď! Za svoji chybu ale už, dle mého, pykám hodně dlouho.

Další půlrok už to asi nevydržím. Začínám přemýšlet, že by mi možná pomohl nějaký psycholog. Jen se trochu obávám, aby to nebyl nějaký mladý a přitažlivý chlap…

Věra N. (56), Hodonín

Také se vám může líbit