Nikdy jsem nechápala ženy, co se nechají od chlapa mlátit. Říkala jsem si, že kdyby na mě nějaký muž vztáhl ruku, jdu od něj hned. Přesto jsem se dostala do pasti. Dnes chápu, jak je to snadné. Chlap vás totiž nezačne mlátit ze dne na den, ale nejdříve vás zbaví přátel, pak podlomí sebedůvěru, postará se o to, aby byla žena na něm závislá, a pak udeří. Navíc dokáže ženskou přesvědčit, že si tu

Toho člověka jsem se bála. Stačilo, aby se ke mně přiblížil, a udělalo se mi špatně. Myslela jsem, že to je energetický upír. Věřím tomu, že někteří lidé dokážou vysávat energii jako upír. Já jsem na jednoho takového člověka narazila. Kvůli své práci jsem jezdila ranním vlakovým spojem do sousedního města. Jednoho dne jsem spatřila neznámého muže. Když se naše oči střetly, pocítila jsem stra

Nemohla jsem pochopit, že jiné ženy, které byly v kuchyni neschopné, se časem naučily vařit jako bohyně. Já jsem zůstala bez talentu. Bylo mi tehdy čtyřicet. Už to samo o sobě byla katastrofa, že jsem ve svém věku neuměla uvařit pořádné jídlo. Jenže já to až do té doby nepotřebovala. Měla jsem sice jednu vážnou známost, ale co se jídla týká, dotyčný se nejraději stravoval mimo domov nebo si

Máma umřela, když mi bylo osm. Než jsem se z toho stačila vzpamatovat, dostala jsem náhradní maminku. Nadšená jsem z ní nebyla. Macechu otec přivedl, když mi bylo devět. Máma umřela rok předtím. Nechodil kolem horké kaše a nijak mě na to nepřipravoval, to nebyl jeho styl. Řekl: „Lído, tohle je tvoje nová maminka a ty ji budeš mít ráda.“ Tečka. Paní s natupírovaným účesem, ve fialovém kostýmk

Byla jsem doma sama a kochala se oknem kapkami deště a záblesky. Bouřka řádila a vichr nám rozbil okno. Najednou se přede mnou objevila temná postava dívky. Ve vzduchu byla cítit bouřka. Do topolů, stojících v řadě jako strážci kolem mého domku, se opřel vítr. Domek jsme koupili s manželem nedávno. Stál kousek za městem. Snažila jsem se tu udělat náš pelíšek, který se měl co nevidět rozrůst o n

Před rokem jsem odešla ze zaměstnání, kde jsem pracovala celý život. Většina mých nových kolegů jsou teď mladí lidé a každý z nich mi tyká. Většinu života jsem pracovala v závodní jídelně, před rokem jsem ale kvůli covidu místo opustila. Tři měsíce jsem strávila na pracáku a byla zoufalá hrůzou, že už neseženu práci. Do důchodu nemám daleko, tak potřebuji aspoň trochu slušný plat, který se mi p

Zařekla jsem se, že nebudu zasahovat do výchovy svých vnuků. Někdy si musím ale doslova sedět na jazyku. Vylétla bych z kůže! Své dvě dcery jsem vychovala dobře. Myslela jsem si, že stejně tak budou přistupovat k výchově mých vnuků. Ale kdepak. Starší Jana má sedmiletého Jáchyma a mladší Hana čtyřletou Ivanku. Jakmile dcery oslavily osmnáct, zařekla jsem se, že jim do života mluvit nebudu. R

S matkou jsem nikdy neměla moc dobré vztahy. Narodila jsem se naopak, a tak to byl dost těžký porod, který zřejmě narušil její vztah ke mně. Málem při tom umřela. Do mých pěti let jsem pak měla podpůrné stroječky, takže se mnou bylo více práce než se zdravými dětmi, a navíc jsem tak nebyla „maminčina princezna“. Tou se stala až má o šest let mladší sestra. Zatímco já neudělala nikdy nic dobře,

Po smrti dědečka jsem si k sobě vzala jeho psa Bena. Nechtěl jíst ani pít, tak jsem ho vzala zpět do dědova bytu, kde se pak odehrálo něco neuvěřitelného. Děda zůstal na stáří sám, jen se svým psem. Byl to mírumilovný a hodný pes, děda ho miloval. Už jen proto jsem ho po dědově smrti nemohla dát pryč. Vzali jsme si ho s přítelem Alešem k sobě. Věrný přítel Bena si děda pořídil po smrti ba

Toužila jsem po životě v přírodě, ale zjistila jsem, že civilizace má přece jen něco do sebe. Už jsem ze snů vyléčená. Jako typické městské dítě jsem měla o životě v přírodě zkreslené představy, protože jsem ho znala jen z letních táborů, vyprávění babičky a z řídkých návštěv své tety z jižní Moravy. O to víc jsem po romantickém venkovském životě toužila. Rozdílné světy Tyto mé touhy neus