Jsem sběratel kamenů, mám z nich už celou barevnou zahrádku, a tento zvláštní kámen jsem musel mít taky. Vstoupil do mého snu, který byl neuvěřitelný. Dům stál na konci ulice. Uvítal mě starší, vysoký a hubený muž. Stiskl mi ruku a vedl mě přátelsky do svého království. Doma měl nádhernou sbírku minerálů a hornin. „Můj celoživotní koníček!“ řekl. Na policích ležely kameny různé velikosti, tv

Zvířata jsou někdy moudřejší než lidé. Často vás nejen rozveselí, ale i vám pomohou, nebo dokonce zachrání život. Bertík se roztomile rozvaluje ve svém novém pelíšku a spokojeně pochrupuje. Koukám se na to obdivuhodné zvířátko. Je to taková pouliční směska. Vzhledově tedy nic moc, ale charakter a odvaha mu rozhodně nechybí. Jsem šťastná, že ho mám. Už dlouho jsem si ho přála. Vytvořím mu dom

Bývaly časy, kdy jsme se měli rádi, dětství jsme prožili spolu, až pak nás rozdělil život a rodinné sváry. Dnes doufám, že se duše našeho Pavla po smrti umoudří. Dětství jsem měla krásné. Se svým bratrancem Pavlem jsme se měli rádi. Pavel byl o trochu starší, a navíc kluk z města, nikdy se ale nade mě nepovyšoval, spíš si hrál na ochránce. Hodně jsme toho společně jako děti prožily. Naše vztahy

Díky mé mladší sestřičce se mi konečně podařilo sblížit se s člověkem, kterého jsem tolik milovala. Dodnes jí za to děkuji. Být starší sestrou je ta největší otrava na světě, přesně to jsem si tehdy říkala. Bylo mi sedmnáct, rodiče měli stále hodně práce a já jsem musela často hlídat svou o deset let mladší sestru. Nechápejte mne prosím zle, měly jsme se rády. Avšak když v tom věku máte neus

Když jsem ji dostala jako dárek, netušila jsem, jakou záhadou mi jednou zamotá hlavu. Dnes už se tomu směju společně s ní. Mám moc ráda váš časopis, a to včetně tajemných příběhů. Vždycky se těším, co nového zajímavého se dočtu. Asi jako většinu žen mě to prostě baví. Tak jsem se rozhodla vám napsat o jedné záhadě. Před mnoha lety mi k mému jubilejnímu výročí koupila dcera velkou čarodějnici

Jsme sice starší, ale máme zkušenosti, mladí nám ovšem nedopřejí sluchu. Všechno vědí přece nejlíp. Mého vnuka stála jeho lehkovážnost málem život. Náš Venca je takový ten kluk, který se rád baví a užívá si života. Někdy je sice na facku jako každý sedmnáctiletý kluk, ale jeho spolehlivost, odpovědnost a férovost mi vždy říkala, že je to správný kluk. Jen momentálně v pubertě. Ve světě hudby

Neměl mě rád a dával mi to najevo při každé příležitosti. Když strýc zemřel, docela se mi ulevilo. To jsem netušila, že bude mnohem hůř! Většinu svých příbuzných jsem měla ráda, jen strýce Karla ne. Poté, co se rozvedl a žena od něho utekla, protože ji bil, žil sám ve starém domku a jeho jediným zájmem byl alkohol. Pamatuji si, jak mi jednou, když jsme byli sami, řekl, že až umře, přijde mě str

Moje snacha je posedlá zdravým stravováním. Své vnučky smím vidět jen pod dohledem jejich matky. Našla jsem ale způsob, jak jim dětství trochu osladit, aby žily jako normální děti. Je mi jich líto! Mé vnučky si nesmějí dát ani buchtu, protože je upečená z bílé mouky a uvnitř se skrývají zákeřná povidla. A kravské mléko zahleňuje a je jedovaté. Přitom děti se mohou po takovém jídle utlouct. „

Měli jsme všechno, manžel podnikatel velmi slušně vydělával, v synovi Honzíkovi se viděl, každé léto jsme jezdili na dovolenou k moři, v zimě do hor… Byli jsme tehdy moc šťastní. Zpětně musím říct, že jsme si opravdu žili jako v pohádce, a já si myslela, že to tak bude napořád. Bohužel, naše štěstí trvalo jen pár let. Petr se najednou začal měnit. V podnikání se prý vyskytly nějaké nečekané pot

Na střední škole jsem se nechala kamarádkami přemluvit k vyvolávání duchů. Od té chvíle už nic nebylo jako dřív. Nikdy jsem nevěřila tomu, že když se parta lidí rozhodne vyvolávat duchy, tak se to povede. Ze skupiny čtyř holek jsem byla jediná, kdo měl pochyby. Kamarádkám jsem se dokonce vysmívala, jak jsou bláhové. Vždycky, když pořádaly nějakou seanci, mě na ni zvaly. Přemlouvaly mě, abych