S mým mužem jsme spolu chodili skoro pět let. Od začátku jsem věděla, že má bratra. Nikdy jsem ho ale nepotkala. Neobvyklé rodinné mlčení skončilo až na naší svatbě.
S Mirkem to byla láska na první pohled. Od prvního rande jsme se od sebe neodloučili. Jediné, co mi vadilo, bylo, že mezi námi stále visela jedna veliká hádanka. Kdo je a kam se poděl jeho bratr? O dětství mluvil Mirek rád. Bylo vidět, že měl na svého staršího bratra Václava jen ty nejlepší vzpomínky.
Připadalo mi, že brácha hrál kdysi v jeho životě důležitou roli. Dokonce spolu chodili do tanečních. A právě v té době jeho vzpomínky na bratra končily. Jako by se Vašek v osmnácti někam vypařil. Kam? „Na to se mě neptej!“ odsekl mi Mirek vždy, když jsem se pokoušela zjistit víc.
Neznámý host
Záhada se vyřešila na naší svatbě. Zahlédla jsem tchyni, jak se baví s nějakým mladíkem. Podle gest mi připadalo, že se důvěrně znají. „Miláčku, pojď, musím ti někoho představit. To je můj brácha. Před pár týdny se vrátil z kriminálu,“ řekl mi můj muž. A já jsem jen zalapala po dechu. Bylo to venku.
Konečně jsem věděla, proč byly mé otázky na staršího bratra tabu. Mirek se bál, že bych ho kvůli černé ovci rodiny zavrhla. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se od té chvíle nestrachovala. Neznala jsem nikoho, kdo si prošel vězením a neměla jsem z přítomnosti takového člověka dobrý pocit.
Až psychopaticky jsem sledovala, každý Vaškův pohyb. A když manžel orodoval v práci, aby bratra zaměstnali, byla jsem proti. On si ale nakonec našel zaměstnání jinde.
Vašek si získával mou důvěru opravdu pomalu. Trvalo několik let, než jsem zjistila, že jeden pobyt ve vězení, kam se dostal s partou vykradačů aut, mému švagrovi opravdu stačil. Ostatně to, že mají skvělého strejdu, potvrdila i naše dvojčata.
Naši dva kloučci od narození strýčka milovali. Působil na ně skoro zázračně. A protože to bylo s dvojčátky občas náročné, začala jsem se těšit na švagra i já.
Milovaný strýček
S nikým si naši kluci neužili tolik legrace, jako s Vaškem. Byl to rozený komik, který je dokázal vždycky rozesmát, měl plnou hlavu naprosto skvělých klučičích nápadů. A když je potom vzal na zmrzlinu a punčák do cukrárny, byli na vrcholku blaha.
A aby ty sladkosti zase dostaly rychle ven, začaly mé děti dělat karate. Vedl je strejda, který si mezitím udělal trenérské zkoušky a dodnes má svůj oddíl. Časem si Vašek založil rodinu a narodily se mu dvě dcerky.
Mí kluci zůstali a už navždy zůstanou jeho úžasnými synovci, které vychovával do určité míry jako své syny. Nevím, jestli jim někdy prozradil, čím si prošel. My jsme jim to s mužem nikdy neřekli.
Dnes jsou naše dvojčata už dospělí muži, ale kdykoli přijedou do svého rodného městečka, musejí svého skvělého strýce Vaška taky navštívit.
Michaela (61), Liberec
