Nikdy bych nevěřila, že se stane takový zázrak. To, co se v našem mládí ztratilo, se našlo rok po mužově smrti. A spustilo to slzy smutku i dojetí.
Prožila jsem krásné a šťastné manželství. V Radkovi jsem našla hodného partnera a milujícího tatínka našich dvou dětí. Jediné, čím mě Radek zarmoutil, byla jeho předčasná a naprosto nečekaná smrt. Bylo mu pouhých padesát tři let.
Byl hodně zaneprázdněný, kromě své firmy měl ještě další boční výdělky ve firmách svých známých. Všichni jsme mu říkali, že to s prací přehání. A vědělo to bohužel i jeho srdce. Infarkt byl natolik silný, že manžel neměl šanci.
Když jsem se vzpamatovala z bolesti a šoku, nalézala jsem útěchu ve vzpomínkách. Prožili jsme toho opravdu hodně, takže těch okamžiků a situací, které jsem si připomínala, bylo velké množství.
Zatoulané vyznání
Vybavila se mi mimo jiné jedna příhoda z doby, kdy jsme spolu začali chodit. Tehdy mi Radek napsal dlouhý dopis s krásným vyznáním – tedy alespoň tak to tvrdil. Já ten dopis totiž nikdy nedostala.
Nejprve mě podezříval, že ho jen tak zkouším, pak ale pochopil, že se to psaní opravdu zatoulalo. Pátrání na poštách – jak na té, odkud dopis posílal, tak na té v mojí ulici – bylo marné. Často mi to pak připomínal se slovy, že tak krásná slova už asi nikdy nedá dohromady.
Mluvila z něho láska a mládí. Mrzelo mě to, ale společně strávená léta pro mne znamenala víc než tisíce dopisů. Stalo se to přesně na den prvního výročí Radkovy smrti. Byla jsem smutná, jako by se vrátila bolest, kterou jsem prožila před rokem.
Velké překvapení
Toho dne jsem v poštovní schránce vedle obvyklých letáků našla také zažloutlý dopis. Poznala jsem okamžitě Radkovo písmo a rozrušením jsem málem omdlela. Ano, byl to ten ztracený dopis, který mi poslal manžel ještě za svobodna, i s razítkem pošty kde tehdy bydlel.
Obsahoval sedm hustě popsaných listů, za které by se nemusel stydět žádný romantický básník. Celý ten den jsem pak proplakala, částečně lítostí, částečně radostí. Věřím tomu, že Radek odněkud z nebe zařídil, aby mi po své smrti dal najevo, jak moc mě miloval.
Beru to jako krásný a tajemný zázrak. Kde se ale ten dopis našel? To se určitě jednou dozvím – až nastane můj čas a za svým mužem odejdu.
Jiřina (72), Prostějov
