Brát v životě všechno vážně a doslova je hloupost. Dnes už to vím a je mi dobře na světě. Odpustila jsem si a také těm, co mi možná ublížili. Je to úžasně osvobozující! Moje kamarádka Hanka se tváří zoufale. „To byl tedy pěkný trapas. Už tam nikdy nejdu. A ty ses tomu ještě smála.“ Dívá se na mě svýma velkýma modrýma očima pěkně vyčítavě. „Taková strašná ostuda! Co si o mně pomyslí. Že už jsem

Jarda se po mnoha letech se svojí manželkou Jitkou rozvedl. Prostě si přestali rozumět. Jejich synovi byly tenkrát tři roky. My se seznámili až mnohem později. Oba jsme dlouho žili sami a byla to vlastně náhoda, že jsme se dali dohromady. Jarda si vždy pochvaloval, jak se na rozvodu i majetkovém vyrovnání dohodli, takže mezi nimi nebyla žádná zlá krev. Navíc Jarda je velkorysý muž a svého sy

Myslela jsem si, že po smrti tchyně zavládne v mém životě konečně klid. Jenže jsem se spletla. Její duch mě stále pronásleduje a znepříjemňuje mi život. Svoji tchyni Romanu jsem nemohla vystát. Když pak jednoho dne zemřela, musím přiznat, že se mi ulevilo. Bohužel ne na dlouho. Od její smrti se mi začala lepit smůla na paty. Dokonce jsem měla i nehodu, po které jsem byla několik týdnů v nemocni

Měla jsem slibně rozjetou kariéru, když jsem narazila na Milana. Zamilovala jsem se a pak přišly děti. Vždy, když už jsem chtěla nastoupit zpět do práce, se našel důvod, proč ne. Nakonec jsem zůstala doma dodnes. Nikde na mě moc nečekali, protože se čtyřmi dětmi, jim bylo jasné, že stejně budu každou chvíli doma na marodce. Hlídání bohužel žádné nemám. Ve firmě se mnou po druhém klukovi přestal

Dělala jsem to opravdu v dobré víře. Bála jsem se především o dceru a měla strach z jejího otce. To ale asi není ta správná omluva. Dcera mi přinesla ohřátý oběd a postavila ho přede mě na stůl. Nemám hlad a ani chuť. Proč jíst? Nic už nemá smysl a mně se nechce ani žít. Deprese mě přepadá po každé další chemoterapii. Ještě před dvěma roky bych takto vůbec neuvažovala. Byla jsem plná chuti d

Ráda se procházím neznámými místy. Jednou jsem narazila na podivný dům na samotě. Před deseti lety jsme byli s přítelem na dovolené na jihu Itálie. Protože nerada trávím celé dny jenom na pláži, toulala jsem se i po okolí. Ten den, kdy se mi stala ona podivná věc, jsem se vydala na procházku sama. Stará budova Obloha se zrovna zatáhla, což mi vyhovovalo, protože na chůzi nebylo takové hor

Můj syn byl odmala až moc hodný kluk. Když dospíval, měl idealistické představy o všem, manželství nevyjímaje. Náš Marek byl takové to bezproblémové dítě. Ani holky ho moc nezajímaly. Také si vlastně svoji první a nadlouho i jedinou vzal. Vztah na dálku nevydržel Byla to jeho kamarádka od dětství, Johanka, se kterou si v pubertě dali první pusu. Než se ale jejich vztah stal „patřičně“ hlu

Ta fobie mě pronásledovala od nepaměti. Nedokázala jsem pochopit, kde se v mém životě vzala. Až regrese mi odhalila dávné neštěstí. Každý z nás má své slabé místo, něčeho se bojí. Moje kamarádka Jarka má hrůzu z výšek, a to proto, že se s ní v dětství utrhla větev stromu a ona skončila v nemocnici s otřesem mozku. Kolega Petr se zase bojí psů, protože ho jeden v dětství pokousal. Manžel se z

I ten nejsympatičtěji vyhlížející člověk může být ve skutečnosti pěkný darebák. Někteří lidé prostě klamou tělem, tak jako pan Viktor. Policista chápavě pokyvuje hlavou, ale nemá pro mě moc dobré zprávy. Dokázat, že jsem byla okradená, bude velmi těžké. Jde totiž o pouhé tvrzení proti tvrzení a důkazy žádné neexistují. Ten darebák Viktor dokázal všechny stopy zahladit. A ještě ze mě udělat hyst

Jako mladá jsem měla úžasné sny a velké ambice. Nic z toho se mi ale nesplnilo, až najednou se na mě štěstí usmálo. A to dokonce třikrát za sebou. Myslím, že čas od času se každý z nás zamyslí nad svým životem. Vzpomene si, jaká měl kdysi přání, a srovnává je s realitou. Já jsem se za svým životem ohlížela krátce poté, co jsem oslavila padesáté narozeniny. Musela jsem konstatovat, že mě pron