Seděla jsem na terase naší chatky a byla bezradná. Postrádala jsem zlatou náušnici a prsten po mamince. Podezírala jsem všechny. Ležela jsem na zahradě a opalovala se. Měla jsem napečeno, už jen hosté chyběli. Čekala jsem dceru s rodinou. V jednu chvíli jsem si prohrábla vlasy a s hrůzou zjistila, že mi chybí zlatá náušnice. Bude v posteli! Vyskočila jsem a běžela ji najít. Raději jsem sunda

Pořád básnila o princi na bílém koni. Od školky. Možná by se jí to v životě i povedlo, kdybych tu nebyla já a moje skvělé intriky. Bylo to tak snadné! S kamarádkou Markétou jsme chodily do školky, pak do školy a nakonec jsme spolu seděly v lavici i na střední. Byla to holka plná snů a naivních představ o životě. Vysnila si prince z pohádky, za kterého se jednou vdá, a vdávat se bude jedině z

Nikdy člověk neví dne ani hodiny. Žila jsem si šťastný život, než přišla strašlivá zkouška. Ti, co mi dali podporu, byli mí nejbližší. Zdraví mi ale vrátilo moře. Bývá to rychlé a nečekané. Tak mi to líčili známí, a já jsem si to měla asi vyzkoušet na vlastní kůži. Najednou jsem zestárla o dvacet let. Ještě šedesátku jsem oslavila jako zdravá a přitažlivá žena, a o pár měsíců později by mě nikd

Nastoupila jsem do důchodu, byla bez manžela a bez dětí. Deprese a smutek se mi usadily v duši. Cítila jsem, že bez zázraku se už nevzpamatuju. Když můj manžel nastupoval do důchodu, udělali jsme na naší chalupě velkou oslavu. Můj Venca vypadal skvěle, byl plný energie, vyprávěl, co všechno udělá, když bude mít nyní spoustu času. Až jsem mu záviděla. Mě čekaly ještě tři roky v zaměstnání. Od

Horoskopům jsem se vždycky smála a nevěřila jim. Pak se ale seběhly události přesně podle věštby astroložky, ke které jsem původně nechtěla jít. Je to nejspíš tím, že jsme neměli k ezoterice přístup a také nám byly tyto jevy předhazovány jako hloupé pověry. Ještě dlouho poté, co se hranice k těmto „vědám“ v naší zemi otevřely, jsem se jim smála. Jenže pak si mě podal život. Nebylo mi ještě a

Svět je malý a o náhody tu není nouze. A právě jedna taková náhoda úplně změnila našemu příteli Karlovi život, a určitě k lepšímu. Už je to dávno, ale nikdy na to nezapomenu. Byli jsme ještě docela mladí, šli jsme s manželem na procházku a potkali jsme jednu známou s kočárkem. Znali jsme ji jen trochu, ale i tak jsme se s ní zastavili, abychom se zeptali, jak se jí daří, a abychom pochválili v 

Byl máj, všechno kvetlo a hrdliččin zval ku lásce hlas. A tak jsem ho poslechla a zamilovala se do hezkého spolužáka. Mělo to však háček. Naši první lásku ničila jeho žárlivost. Bylo mi čerstvě osmnáct let, byl máj a kolem kvetly všechny stromy a keře. A já se zamilovala. Měla jsem ve třídě ctitele. Jmenoval se Antonín a napsal mi na lísteček utržený z pytlíku od svačiny, že mě miluje. Ihned js

Netoužila jsem po muži, ovšem kamarád mi nevadil. Dnes se bojím věřit komukoli. Zbyněk byl muž, který se do naší čtvrti přistěhoval. Byli jsme tam starousedlíci, znali jsme se, takže jsme mezi sebe jen tak někoho nepustili. Ale Zbyněk byl šarmantní vdovec, všechny si nás získal. Bavil všechny, byl pozorný, ovšem vycítil, že všichni mají své blízké, rodiny. Až na jednu osobu. Na mě. Takže se na

Je to klišé. Studentka zamilovaná do učitele. Jenže nikdo neví, jaké problémy přijdou, když se to stane. Lidé nepřejí a dělají podrazy. Vždy jsem se zajímala o biologii. Když jsem byla ve třeťáku na gymplu, nastoupil k nám mladý učitel. Byl hned po škole, takže zapálený do své práce. A neviděl problém v tom, když se někdo zajímal více o předmět, aby mu více ukázal. Abych třeba mohla na biologic

Můj rodný dům mi přirostl k srdci. Tak moc jsem na něm lpěla, až mám pocit, jestli jsem tím nepřivolala ty šílené tragédie v mém životě. Dívám se na to místo. Tam, kde jsem měla kotvu. Nedobytné zázemí. Najednou tu není. Jako by všechno sfoukl vítr spolu s prachem sutin domu, který jsem začala nenávidět. Šlo o útulný domeček. Prvorepubliková stavba, která patřila prarodičům, vešli jsme se tam