Vešla jsem do lesa, o kterém se říkalo, že v něm zahynula starší paní. Když jsem spatřila drobnou vetchou postavu, začala jsem se bát. Stalo se to, když mi bylo sedmnáct let. Byla jsem zrovna u babičky na chalupě v Podyjí. Nejraději jsem tam chodila do lesů, protože patří k těm nejkrásnějším, co znám. Ten rok jsem k babičce nejela v létě, ale v zimě. Nikdy jsem místní krajinu neviděla zasněž

Malá Anička byla hodné miminko, i tak jsme ale pořídili chůvičku. Jednoho dne jsem z ní zaslechla podivný šum a uplakaný hlas. S Leošem jsme se seznámili už na vysoké škole a troufám si říct, že to byla láska na první pohled. Začali jsme spolu chodit a po promoci mě Leoš požádal o ruku. Do roka jsme se vzali. Oba jsme moc toužili po miminku a já jsem vždy chtěla být mladá maminka. Radostné o

Spěchala jsem po pěšině, autobus mi ujel. Najednou se ozval hrozný zvuk a z rozvalin vyrazila bytost, která mě začala pronásledovat. Když jsem se rozvedla, prožívala jsem těžké období. Byla jsem dlouho sama. Po půlroce jsem proto uvítala, když mě pozvala kamarádka Ivana na svoji chatu v horách. Měla jsem tam strávit dva týdny s ní, jejím manželem Vaškem a jejich dvěma dětmi. Těšila jsem se,

Nedávno se u mě stavil zcela nečekaně můj syn. Bylo mi hned jasné, že to nevěstí nic dobrého. Takhle přijde jen v případě, že je nějaký průšvih. Seděla jsem v kuchyni a míchala čaj, když se z ničeho nic ozval zvonek. Za dveřmi stál syn, na kterém hned bylo vidět, že není ve své kůži. Bylo to v úterý večer a venku lilo. Doma se to hroutí Posadil se a řekl: „Mami, už to nevydržím. S Martino

Možná to také znáte. Děti odrostou, vnoučata začnou chodit do školy, kde mají své zájmy, a my, babičky, se najednou ocitneme na vedlejší koleji. Co pak s námi, že?! Přesně v té podivné etapě, kdy mi chybělo, že po mně nikdo nic nechce, jsem se najednou ocitla. To prázdno bylo divné a dusivé. Když mi pak zavolalo jedno z mých dětí a navrhlo, že bych mohla s celou rodinou na výlet, souhlasila jse

Švagrová nepotřebovala křičet, aby dosáhla svého, uměla se dopracovat k cíli za pomoci zcela jiných zbraní. A byla nezastavitelná... Když si můj bratr přivedl Martu domů, působila mile. Nenápadná, hezky oblečená dívka, která věděla, co se sluší. Mamince nosila květiny, mně chválila koláče, bratra obdivovala před ostatními. Zdálo se, že je s ní můj sourozenec šťastný, tedy aspoň zpočátku. Zlo

Pána s pejskem jsem potkávala na procházkách. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, pak jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla jakoby zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem na nich pána s pejskem, občas jsem měla pocit, že si mě udive

Protože v máji se každý musí zamilovat, zamilovala jsem se též. Vše bohužel nasvědčovalo tomu, že marně, neboť onen kolega byl zadaný. Nakonec se ale na mě usmálo štěstí. Kvetly stromy, blížily se maturity a my učitelé češtiny jsme studentům recitovali verše, které se jim mohly v následujících týdnech hodit. Pochopitelně Máj anebo jarní verše od Jaroslava Seiferta, protože kupodivu i puberťáci

Ne každý je studijní typ, není-liž pravda? Třeba já jsem studijní typ rozhodně nebyla, jenomže rodiče poručili, abych šla na gymnázium. Zamilovala jsem se. Bohužel... Mrzí mě, co jsem vyvedla o maturitě a vlastně i předtím. Ale dneska už je to úplně fuk, čas to dávno smazal, ale dost jsem za to zaplatila. Velkou bolestí. Nebyla jsem bůhvíjaká studentka, když to řeknu hodně opatrně. Už na základ

Jen jsem zavřela oči, už tu byli a útočili na mě. Motýli v mých snech znázorňovali moji největší noční můru. Nikdy jsem na nadpřirozeno nevěřila. Na sny a pověry v naší rodině nevěřil nikdo. Takovým věcem, jako jsou věštecké sny, jsme se doma smáli. Jednoho dne jsem se ale těmto věcem posmívat přestala. Měla jsem zrovna před maturitou, když se mi začal stále dokola opakovat jeden sen. Byl o mot