Když mi před lety zemřel tatínek, myslela jsem si, že tím vše skončilo. Ale moje maminka věřila, že ještě přijde. A měla pravdu. Už jsem slyšela o tom, že se duše zemřelého člověka může vracet zpátky na zem. Jen mě nikdy nenapadlo, že se to stane i mně. Během jednoho večera se ve vitríně rozpůlil tátův hrníček. Vzhledem k tomu, že už dva roky nežil, věřím, že mě přišel pozdravit. Taťka byl sice

Během jedné procházky se stalo něco podivného. Silné bolesti hlavy mi nedovolily pohnout se z místa. A pak se přidal ještě zvláštní sen. Mnozí z nás v sobě mají schopnosti, které se projeví třeba jen jednou za život v nějaké mimořádné chvíli. Jsem o tom přesvědčená, protože jsem něco podobného před lety sama zažila. Potíže se opakovaly Zpočátku jsem zdravotním problémům, které mě trápily,

Romana, má jediná dcera, uměla hodně věcí, ale najít si muže, který by ji skutečně miloval, nedokázala. Spokojila se s takovým, který se nám dnes snaží zničit život. Nikdy jsem se nechtěla plést dceři do života, ale když jsem viděla, jaké typy mužů si Romana vybírá, měla jsem pocit, že jí musím pomoct. Už její první kluk byl šlápnutím vedle, nepoznala, že jí lže, ani to, že nevěra je jeho denní

Loni na podzim jsme se rozhodli vyklidit podkroví v domě, který mi kdysi odkázal můj děda. Podkroví nám nakonec odkrylo jeden poklad. Ten dům postavil můj děda, a když jsme s manželem převzali hospodářství, nikdy jsme neměli čas prohrabat všechny ty krabice a truhly, co tam po mých předcích zůstaly. Teď, když už jsou děti dospělé a vnoučata dorůstají, jsme si řekli, že je čas udělat pořádek. Ne

Moje snacha je na první pohled ztělesněná křehkost. S těmi plavými vlasy a útlou postavou vypadá jako anděl. Ale zdání klame! Můj syn Šimon býval veselý kluk. Smál se tak nahlas, že se otřásaly tabulky v oknech. Dnes sedí u večeře, hledí do talíře a čeká na svolení, aby mohl promluvit. Změnila ho jeho žena Edita. S ní a Šimonem bydlím v jednom domě a Editě se to zjevně nelíbí. A ani mně ne. „Ši

Často čtu příběhy o prarodičích, kteří nesmí dávat vnoučatům sladkosti, protože si to jejich děti nepřejí. A pak si vzpomenu, jak je to u nás... Dceru jsem si doslova vymodlila. Když se narodila, bylo to jediné miminko v rodině, proto ji všichni náležitě rozmazlovali, včetně mě. Navzdory té naší nevýchově z ní nakonec vyrostla šikovná holka, která věděla, co chce. Vychovávat neuměla! Vzal

Chtěla jsem uhnat bohatého chlapa a ono se mi to povedlo. Po letech společného života se ale už neraduju, není to tak idylické, jak se zdá. Vlastně už od školy jsem snila o princi na bílém koni. Důvod to mělo prostý, pocházela jsem z opravdu nuzných poměrů, a jestli jsem si něco přála, tak vymazat tuhle kapitolu života a začít znovu. Když jsem viděla film Pretty Woman, pochopila jsem, že to jde

Věřila jsem, že po letech samoty jsem konečně našla štěstí v náruči nového muže. Jenže můj desetiletý syn to nesl těžce. Myslela jsem si, že život samoživitelky bude jen nekonečným kolotočem povinností a osamělých večerů. Když jsem potkala Tomáše, měla jsem pocit, jako by se na mě po dlouhé zimě konečně usmálo slunce. Nevšimla jsem si však, že stín, který náš vztah vrhal, dopadal přímo na to ne

Kvůli okouzlujícímu boháči jsem opustila svoji lásku. Byla to životní chyba. Po deseti letech jsem konečně pochopila, jaký můj muž doopravdy je. STondou jsem se seznámila na vysoké škole. Pokaždé když se naše pohledy střetly, nedokázala jsem se dívat jinam a on na tom byl stejně. Už ani nevím, kdo z nás první vyslovil ta dvě slůvka nebo kdo inicioval první objetí. Na tom ale nezáleží. Byli jsme

Její chování se měnilo vždycky jako počasí. Chvíli mě milovala a vzápětí nenáviděla. Otec se kvůli ní upil k smrti a matka spolykala prášky. A mně asi také už mnoho času nezbývá. Můj život je jedna velká prohra. Ta síť, kterou jsem omotaná, mě škrtí tolik, že už nevěřím, že se mi podaří se z ní někdy vymanit. Samota je ale pro mě horší než morová rána, a tak raději volím ty strašlivé okovy – a