Zdálo se mi, že balancuju nad propastí, náhle se ozval hlas, který mě nabádal k opatrnosti. Věděl, co se stane.

Věštecké sny jsem nikdy neměla, vlastně se mi zdálo, že se mi sny vůbec nezdají. Proto mě překvapilo, když se jednou sen dostavil. A zrovna takový děsivý. Stála jsem ve velké výšce nad propastí a neměla se čeho chytnout.

Jakmile jsem se podívala dolů, všechno se se mnou zatočilo. Rychle jsem zavřela oči. Cítila jsem, jak mi stoupá tlak. Spadnu! A přesně v tu chvíli jsem zaslechla známý hlas.

Patřil mému dědečkovi, pracoval kdysi jako knihovník, ráda jsem za ním do knihovny chodila. Když mi bylo šestnáct, zemřel. „Pavlínko, chytni se mé ruky!“ říkal klidným hlasem.

Se zavřenýma očima jsem máchala rukama kolem sebe, až jsem nahmatala cosi pevného. Věřila jsem, že to je dědeček. „Já tě ochráním!“ řekl, a po chvilce dodal: „Tři dny buď doma! Nikam nechoď! Ani před dům!“

Poslechla jsem

Ve snu se to slibovalo dobře, v reálném životě to bylo horší. Když jsem se vzbudila celá zpocená z toho děsivého snění, uvědomila jsem si, že druhý den odjíždíme na tři dny s kamarády na chatu do Orlických hor.

Cítila jsem ale, že dědečka musím poslechnout. Ten sen byl tak reálný! Jak ale kamarádům vysvětlím, že nejedu? Výmluvu jsem si ale našla, do rána jsem měla času dost ji vymyslet. Jenže osud mě pokoušel.

Tolik věcí jsem musela odvolat, abych nevytáhla paty z domu, až mi docházela inspirace, na co se vymluvit. Dokonce jsem musela odmítnout babičku, které jsem slíbila, že jí ještě před odjezdem na hory zajdu nakoupit. Matka se za to na mě zlobila. Nakonec se sebrala, a k babičce vyrazila sama.

Děsivá nehoda

Vyčítala jsem si to, stále jsem ale měla v uších varovný hlas mého dědy, který říkal, že nemám tři dny nikam chodit. Seděla jsem tedy doma jako pověrčivá bába. Jenže brzy jsem se měla dozvědět, že jsem udělala dobře.

Zazvonil mi telefon, když jsem hovor přijala, dozvěděla jsem se od své známé, která také na hory jet nemohla, že kamarádi na cestě na chatu havarovali a všichni do jednoho jsou v nemocnici. Kdybych bývala jela, byla bych tam taky. A moje máma?

Na cestě od babičky dopadla podobně. Autobus, ve kterém seděla, taky havaroval. Nebylo to sice nic vážného, ale v nemocnici s boulí na hlavě a podezřením na otřes mozku skončila taky. Ji děda nevaroval, nehrozilo jí zřejmě takové nebezpečí jako mně. Já bych asi bývala dopadla hůř.

Pavlína (57), Brno