Po maturitě jsme s kamarádkou Lenkou přemýšlely, kde a jak najít lásku. A pak najednou jsme je uviděly. Dva neobyčejné fešáky.
Seděly jsme takhle jednou s kamarádkou Lenkou v zahradní restauraci, bylo nám tehdy osmnáct. Měly jsme čerstvě po maturitě a doufaly jsme v nějakou prázdninovou lásku. Jenomže kde ji vzít?
Venkovská hospoda čtvrté cenové skupiny byla plná starších, břichatých pánů, řekněme rovnou dědů, a přiopilých trampů či neposedných vodáků, kteří připluli po řece a chystali se zase co nejdřív nalodit a zmizet bůhvíkam.
Bezradně jsme se rozhlížely, zdali se jakýmsi zázrakem přece jen neobjeví nějaký ten Alain Delon či Robert Redford, ale zdálo se, že je to nemožné. No a zanedlouho nám div nevypadly oči.
Přišli, když nám číšník nesl teprve druhé pivo, a tak bylo vyloučeno, že máme vidiny. Blonďák a tmavovlasý. Sedli si ke stolku nedaleko, hodili batohy na zem, objednali si pivo a guláš.
Tak blízko
Roztřásly jsme se, dech se nám tajil. Delon a Redford tak blízko nás! Opravdu se ti dva slavným hercům trochu podobali, přinejmenším v našich očích. Okouzleně jsme pohlednou dvojici sledovaly. Netušily jsme však, jak se k nim přiblížit.
To přece nejde, jen tak si přisednout. To slušná děvčata tehdy nedělala. Připadalo nám, že si nás nevšímají. Úplně si vystačili, skvěle se spolu bavili. Nespustily jsme z nich oči.
Potom si k nim přisedl chlapík, trochu starší než oni, snad jejich známý, netušily jsme. Zklamaně jsme si povzdechly. Kluci se naším směrem ani nepodívali. Netušili, že existujeme.
Díky Bohoušovi
Pomaličku se stmívalo, řeka potemněla, přicházel večer, na obloze se zřetelně rýsoval měsíc. Nad námi se ozvalo: „Holky, můžeme si přisednout?“ Vytřeštily jsme oči. Byli to oni, Delon a Redford. Omlouvali se, že nás vyrušují. Vypadali mírně rozčileně.
Ukázalo se, že chlapík, který si k nim přisedl, nebyl bezelstný kámoš, ale homosexuál, lákající mladé chlapce k sobě domů. Kluky to vyděsilo. Ale my dvě jsme Bohoušovi, tak se chlapík jmenoval, později poděkovaly a koupily bonboniéru, protože byl na sladké.
Jen díky němu si k nám kluci přisedli. Hned bylo veselo, krásně se nám povídalo, a věřte tomu, nebo ne, Lenka se záhy provdala za Láďu, to byl ten blonďák, a já jsem rok po ní řekla ANO Karlovi, tak se jmenoval tmavovlasý. Díky Bohoušovi máme obě, Lenka a já, dodnes šťastná manželství.
Ludmila (61), Břeclavsko