Na náš svatební den jsme se s Adamem moc těšili. Milovali jsme se a chtěli jsme si říct navzájem ano. Někdo ale naší svatbě nepřál. První svatbu jsem si příliš neužila. Vdávala jsem se velice mladá. Moji rodiči s mým tehdejším vztahem nesouhlasili, takže jsem se vdala tajně. A naše manželství s Miroslavem navíc stejně dlouho nevydrželo. Když jsem se vdávala podruhé, chtěla jsem, aby to bylo něc

Toužila jsem mít na hlavě bohatou hřívu, a tak jsem si koupila příčesek. Od té chvíle mě pronásledovali duchové. Mívala jsem nádherné, dlouhé a husté vlasy. Nevím, kde se stala chyba, ale vlasy mi začaly náhle řídnout a padat. Byla jsem z toho zoufalá. Bojovala jsem proti té pohromě vším. I když to okolí stále nepoznávalo, manžel si už mého defektu na kráse všiml a začal si mě dobírat. Před ost

Můj manžel měl vždy apetit a já mu byla vděčná, že bez reptání snědl, co jsem mu naservírovala. Nad ničím se neošklíbal. Mně se to na něm líbilo a vlastně to bylo roztomilé. Všechno, co jsem mu dala na stůl, jedl s takovou láskou, že jsem měla chuť vyvařovat mu pořád dokola. Spokojený život Naše děti šly ve stopách svého otce a nebyly to žádné vybíravky. Jak mi je všechny moje kamarádky z

Vždy jsem snila o tom, že až budu slavit šedesátku, bude náš dům připomínat reklamu na štěstí a já oslavenkyni z reklamních spotů. Sen to byl pěkný... Představovala jsem si všude bílé ubrusy, vázané květiny, klidnou hudbu a vnoučata, která způsobně sedí u stolu a s úsměvem mi děkují za mou péči. Realita mého letošního jubilea byla ale spíš podobná nepovedenému natáčení grotesky, a přesto, nebo

S mým prvním mužem Viktorem jsme se brali na konci sedmdesátých let. Byl vysoký a vtipný, k tomu mě vroucně miloval, stejně jako já jeho. Myslela jsem, že je to navěky. Měli jsme spolu dvě děti, malý domek po rodičích na kraji města a zahradu plnou mých milovaných růží. Lásce k nim mě naučila má babička a já jsem v její tradici pokračovala. Množila jsem je, šlechtila a jezdila s nimi po výstavá

Prostě se to stalo. Už roky miluji ženatého muže, tátu od dětí, který se věnuje rodince. Je to špatné, ale já rozhodně neplánuju, že bych se ho vzdala. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru se rozhořel na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době už dlouhou dobu sama. On byl bavič, který rozesmál celou společnost. K tomu nesmírně pohledný a galantní muž. Zásah blesku Když js

Když mi zemřel táta, zůstala jsem sama. Chodila jsem si s ním povídat na hřbitov. Dvakrát týdně. Bylo mi tam dobře. Mám ráda předjaří, kdy na řekách plují ledy a babičky na náměstích prodávají kytičky sněženek. Vyrůstala jsem jenom s tátou, který mi vždy v ten čas sněženky nosil. Umřel, když mi bylo devatenáct. Od té doby jsem se nedokázala podívat na prodavačky sněženek, aniž bych neměla oč

Původně to byla dětská hra, nakonec nám ta záliba ale vydržela dodnes. Skutečný poklad jsme našli jen jednou, ale nikdy neříkej nikdy. Hon za pokladem, to byla naše oblíbená zábava od dětství. Pro mámu to byla jen taková hra, nad kterou nechápavě vrtěla hlavou. Ale naši aktivitu nám nezakazovala. Nikdy se nám nic hodnotného najít nepodařilo, jen tu a tam nějakou minci nebo kousek starého kovové

Od labutí se můžeme učit věrné lásce. Pro milovaného partnera jsou schopné položit i život. Dobře také poznají, když vás něco trápí. Otec mého spolužáka byl veterinář. Často přicházel do naší školy a vyprávěl o zvířatech. Jako malá jsem ho milovala. Což moje matka považovala za nenormální. V očích dítěte však laskavá duše, která léčí zvířátka, převážila všechno ostatní. Úžasná zvířata Pam

V mládí jsem byla neprůbojná holka bez sebevědomí. Vyrostla ze mě zamindrákovaná žena. Nakonec jsem pochopila, že své štěstí mám ve svých rukou. Kdybych tak mohla vrátit čas a věděla dříve tolik, co teď! Jenže člověk si musí nejspíš projít zkušeností, i když je někdy bolestná, aby se dopracoval k moudrosti. Jako malá holka jsem byla nejmladší ze tří sourozenců, a musela poslouchat všechny v rod