Našla jsem ho úplnou náhodou. Starý zápisník s mými sny. A zabolelo mě, jak jsem je nenaplnila. Dnes bych to udělala jinak. Ale je pozdě.

Držela jsem ho v rukou a najednou jsem měla pocit, že nedržím obyčejný notes, ale kousek sebe. Blok, který jsem před lety někam odložila a už se k němu nikdy nevrátila. Na první stránce bylo moje písmo ještě zamlada. Kulaté, trochu dětské, plné naděje.

Musela jsem se usmát. Tehdy jsem věřila, že život je jako prázdný papír a já si na něj můžu napsat úplně cokoliv. Bohužel mne smích přešel, když jsem si uvědomila, kolikrát jsem byla slabá a ustoupila jsem.

Jak by byl můj život barevnější, kdyby byl takový, jaký jsem si vysnila v dětství. A jak se říká, že se člověk vrací do dětských let, dnes bych vše udělala jinak. Zase s tou odvahou.

Naivní mládí

Začala jsem listovat stránkami. Byly tam věci, které mi dnes připadaly úsměvné. Chtěla jsem se naučit cizí jazyk. Toužila jsem hodně cestovat. Mým snem bylo malovat. A taky jsem chtěla jednou bydlet v domě s velkými okny a výhledem na zahradu.

A bylo tam i to, co jsem nechtěla. Jen přežívat od povinnosti k povinnosti a dojít k bodu, kdy se ohlédnu zpátky a zjistím, že jsem pořád jen čekala na ten správný čas. A právě u těchto vět se mi sevřelo hrdlo.

Protože spíš došlo právě k tomu, že jsem vše odkládala s nadějí, že jindy bude čas. I když si dnes možná i vybavuji, že jsem tak trochu rezignovala a říkala si, že si možná spoustu věcí nesplním.

Tolikrát jsem si říkala: Jednou…

Jednou budu mít víc času a začnu dělat to, co mě baví. Jednou se naučím něco nového a také pojedu tam, kam jsem vždycky chtěla. Jednou si dovolím myslet také na sebe. Jenže život šel jinak. Člověk si v mládí myslí, že má dost času.

Jenže pak přijdou lidé, kteří vás ovlivní. Rodiče mne dlouho drželi zkrátka, a pak se objevil manžel. Celý život jsem víc myslela na druhé. Ano, plnila jsem jejich sny místo toho, abych pracovala na svých. I v práci jsem pomáhala druhým.

Pamatuji, jak jsem dlouho do noci řešila závěrky, protože kolegyně to udělala špatně. Neuměla to, ale já ji nechtěla potopit. Takže zatímco ona se bavila u vína, já makala.

Promarněný život

Nesplnila jsem si sny, protože jsem byla moc hodná. Když jsem se ohlédla zpátky, jako bych někde ztratila tu mladou ženu, která věřila, že dosáhne všeho. Chtěla bych jí dnes říct, že se nemusela tolik bát.

Nemusela tolik čekat na souhlas ostatních a neměla pořád dokazovat, že všechno zvládne. Dnes už je pozdě.

Veronika T. (68), Liberec