Dalšího chlapa už nechci, vyzkoušela jsem jich pár a nemám v lásce zřejmě štěstí. Dál nehodlám pokoušet osud. Prožila jsem si dost…
Ten první… ten byl zřejmě ze všech nejlepší a já sama jsem si tím vinna, že jsem o tuhle lásku, která mohla být životní, přišla. Milan z vedlejšího domu, nebo spíše tedy vilky. Byl to citlivý kluk, hodný a ve škole vzorný. Bylo mi to málo? Asi ano.
Byla jsem tenkrát taková zpovykaná holka, chodila jsem s nosem nahoru a nikdo a nic mi nebylo dost dobré. Maminka mi tehdy domlouvala, ale byla až příliš laskavá, měla nechat jednat tátu, který ve chvílích, kdy jsem ho opravdu rozčílila, jen procedil skrz zuby:
„Já vezmu pásek a nařežu ti, ty mé děvče líbezné a milované“. Nikdy mi nedal ani na zadek, ani pohlavek. Mí rodiče byli oba velmi hodní. Na rozdíl od chlapců a chlapů a pánů, kteří přišli po Milanovi. Jenomže mě zkrátka ti prevíti asi imponovali, v tom byl ten problém.
Ten jediný…
Ještě si krátkou vzpomínku na Milana neodpustím… Nosil mi květiny, nezapomněl, když jsem měla svátek, věděl, kdy mám narozeniny, přál mi dokonce k Mezinárodnímu dni žen!
A to jsem ještě vlastně ani žena nebyla, do dospělosti mi zbývalo pár měsíců. Ale chovala jsem se, jako kdybych už byla světem protřelá, zatímco jsem uvnitř byla vyjukaná a starší kluci to hned poznali.
Ze svého pokoje v přízemí jsem utíkala v noci na diskotéky a vracela se tajně k ránu. Samozřejmě se na to přišlo, ale žádný pádný trest mě opět nečekal.
Ostatně v sedmnácti jsem přece jen měla na nějaké dobrodružství nárok. Mí rodiče o mě ovšem měli strach, jak se brzy ukázalo, opravdu oprávněný. Ještě jsem naoko chodila s Milanem, ale zároveň přišla do jiného stavu s někým jiným.
Ten nápad, že bych to navlékla na Milana, jelikož ten pán, co mě do jiného stavu přivedl cestou z diskotéky, se do země propadl, jsem musela zavrhnout, protože by se bývalo muselo v případě Milana jednat o neposkvrněné početí.
Už nikdy
S tím romantikem jsme zašli nejdále jeho rukou pod mou blůzku. A že bych ho jaksi dodatečně narychlo „znásilnila“, a pak to na něj hodila, na to jsem přece jen neměla žaludek.
S interrupcí tehdy dělaly komise drahoty, nebylo to jednoduché a byly to nervy, ale povolili mi to. Otec neznámý, já život před sebou… I úřednice byly přece jen ženské a také bývaly někdy mladé a hloupé.
Takže děcko jsem si odepřela. Milana jsem poslala k vodě, zčásti i proto, že jsem se mu nemohla podívat do očí. Ale pak jsem vyváděla takové vylomeniny, že být svoje matka, měla bych denně opuchlou ruku, jak bych si dávala na zadek.
Dostala jsem se na střední zdravotnickou školu, učila jsem se na sestřičku, bydlela na internátě a chodila na praxe do nemocnic, byla rodičům z dohledu a ti nade mnou už zlomili hůl. Chlapy jsem střídala jako o závod. Myslíte, že jsem měla strach, že do toho zase „vlítnu“?
Ani náhodou. Naopak. Klukům jsem lhala, že beru antikoncepci, což tehdy nebylo zase tak běžné, takže nebyli moc důvěřiví, část si jich dávala pozor, ale bylo dost stejně nezodpovědných dobrodruhů, jako jsem byla já… Ale do jiného stavu jsem nepřišla. Už nikdy.
Plavovlasá bestie
Přišel ovšem nakonec čas, kdy jsem začala mít zájem o vážnější známost. Jenomže jak tohle vytroubit do světa a čekat, až přijde ten princ na bílém koni? Má pověst mě jaksi předcházela, čili mě vyhledávali mládenci, i starší pánové, co si chtěli jen tak užít.
Bylo mi z toho teskno a dala jsem si inzerát do celostátních novin. Hned prvního pána, který prošel mým „výběrovým řízením“ jsem si vzala.
Stala se ze měl vzorná žena, přestěhovala sem se ke Zdeňkovi o sto kilometrů dál, kde mě nikdo neznal, malovala jsem si, jaký krásný život mě čeká. Jenomže Zdeněk mi neuměl být věrný.
Měl tajné známosti v jiných městech, a když po několika letech marného čekání na miminko na další pokusy rezignoval, udělal dítě jedné servírce a pak za mnou přišel a suše mi oznámil, že jeho touhu po rodině příroda vyslyšela v případě jeho nové dámy, plavovlasé mladé… a já dodávám „bestie“. Probrečela jsem spoustu nocí a polštářů.
Ztroskotanci
Ale dostala jsem díky rozvodu alespoň garsonku, takže tak bídně jsem na tom zase nebyla. Následovaly další tři pokusy, další tři pánové. Ti už ovšem tušili, že dítě jim vzhledem k věku dám těžko.
Většinou to byli ztroskotanci s bohatým rejstříkem životních zážitků a kotrmelců, jeden dokonce s hustě popsaným rejstříkem trestním.
Posledně jmenovaný, když mě jednou po návrat z hospody zbil jako žito, byl policisty poslán za mříže, a jelikož měl za něco podobného už podmínku, zůstal tam sedět dva roky. A ti ostatní?
Podváděli mě, snažili se mě připravit o peníze, které jsem získala po smrti rodičů díky dědictví, ponižovali mě, uráželi… Byli to samí lůzři a prevíti. Říkala jsem si,že možná bude lepší, když zůstanu sama.
Upnula jsem se na svou zahrádku, o kterou jsem s láskou začala pečovat a kterou hýčkám jako oko v hlavě dodnes.
Poslední pokus?
Miluji ptáčky, kteří mi létají na krmítko a na kočky, co čekají až je pohladím a až jim dám kvalitní kapsičku. Zvířata mi nic nevyčítají, nejsou na mě ošklivá a rozhodně mě neurážejí.
Mé růže i mé jabloně se mi odměňují krásnými květy a plody… To všechno je moje rodina, jinou už nechci. Někdy se jen zamyslím, co by tak tomu řekl Milan…
Už roky jsem ho neviděla. Mám v úmyslu ho zkusit vyhledat, doslechla jsem se, že s ženskými neměl štěstí pro změnu on. Je to jediný chlap, se kterým bych to ještě zkusila.
Marta (66), severní Morava
