Já a ezoterika? To nikdy nešlo dohromady. Jenže shodou náhod jsem byla donucena navštívit kartářku. Její věštba mě pobavila, ale jen na chvíli.

Kdyby mě kamarádka Lenka jednoho sobotního odpoledne nepřemluvila, kolem toho stánku bych prošla bez jediného ohlédnutí. Byly jsme na městských slavnostech, daly si burčák, koupily domácí med a jen tak se toulaly mezi stánky.

„Pojď, bude to legrace,“ smála se Lenka a skoro mě dotlačila ke starší paní, která vykládala tarotové karty. Sedla jsem si jen proto, abych měla klid. Netušila jsem, že na její slova budu ještě dlouho vzpomínat.

Kartářka chvíli mlčky obracela jednu kartu za druhou. Pak se na mě podívala a řekla: „V práci dávejte pozor na ženu, která vám bude závidět. Pokusí se vám ublížit.“ Rozesmála jsem se.

„To jste se netrefila. Pracuju ve skladu se samými chlapy. Jediná ženská jsem tam já,“ mávla jsem rukou. Zaplatila jsem dvě stovky a odešla. S Lenkou jsme se cestou domů ještě dlouho bavily tím, jaké nesmysly si lidé nechají vykládat. Na celou věc jsem pak zapomněla.

Objevila se ona

Asi za měsíc nastoupila do firmy nová kolegyně. Bylo to nečekané, kolega skončil ze zdravotních důvodů a náhrada přišla ze dne na den. Zpočátku jsem měla radost, že si konečně budu mít s kým popovídat. Jenže brzy jsem si začala všímat zvláštních věcí.

Ztrácely se podklady, šéf se mě ptal na chyby, které jsem neudělala, a kolegové se divili, proč jsem o nich prý něco ošklivého řekla. Nechápala jsem, co se děje. Teprve později jsem zjistila, že za většinou pomluv stojí právě nová kolegyně.

Zaslechla jsem ji na chodbě, jak vypráví, že jsem úplně neschopná. Chlapi ji jen mlčky poslouchali a nijak nereagovali. Začala jsem si na ni dávat pozor a jeden kolega mě pak upozornil, že z ní má pocit, jako by se mnou soutěžila o pozornost.

Vadilo jí nejspíš jen to, že jsem byla mezi chlapy oblíbená a brali mě jako parťačku. Ji právě moc ne, pro ně byla jen nóbl slečinka, která šíří drby a práci tolik nedá. Jednou večer jsem při úklidu kabelky našla vizitku kartářky.

V tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech. Na její věštbu jsem si celé týdny ani nevzpomněla, a přesto se všechno odehrálo skoro přesně tak, jak říkala.

Přesně dle věštby

Nová kolegyně nakonec udělala chybu sama. Omylem poslala šéfovi e-mail, ve kterém mě zase pomlouvala.

Prostě si spletla adresáta, ale protože mě šéf dobře znal a navíc to byl rovný chlap, který z duše nenáviděl klevety, milá kolegyně letěla hned ve zkušební době.

Dodnes nevím, jestli kartářka opravdu něco viděla, nebo jen dobře odhadla, co by se mi asi tak mohlo stát. Jedno ale vím jistě. Když dnes na nějaké pouti míjím stánek s vykládáním karet, už se tomu rozhodně nesměju.

Ale jestli bych do toho znovu šla, to netuším. Některé věci je přece jen lepší vůbec nevědět.

Kamila J. (52), Ostrava