Život je jako loterie. Vsadíš vše a nevyhraješ, vsadíš pár korun, a vyhraješ milion... Vlastní dítě se mi nevyvedlo, zato s nevlastním si skvěle rozumím. Pod vlivem velké lásky a naprostého okouzlení jsem se v osmnácti zamilovala. Miroslav byl o třináct let starší a měl z předešlého manželství osmiletého syna Tomáše. Bylo mi to jedno, šla jsem si za svým. Přítel se do sňatku nehrnul a do dítěte

Jako dřevorubec jezdil manžel občas po lese na koni, protože všude se s technikou zkrátka nedostanete. Jednou ho náš koník Vili „varoval“, že cítí oheň. Nemýlil se. S požáry lesů se v dnešní době, kdy je velké sucho, roztrhl doslova pytel. Všude se hovoří o tom, aby lidé neodhazovali nedopalky nebo nerozdělávali v lese oheň. Jenže to ani zdaleka není jediné nebezpečí, které může způsobit lesní

Moji drahou maminku měl každý rád. S velkou láskou se starala i o květiny. Když zemřela, všechny rostliny uvadly, i když jsem se snažila. Byl to poklad v lidské podobě, moje maminka se vůbec neuměla mračit nebo se na někoho zlobit. Bylo to takové sluníčko, a to nejen pro naši rodinu, ale pro celé okolí. Milovali ji mladí i staří. Někteří v ní viděli babičku od Boženy Němcové, chlapi ze sídliště

Můj muž stál vždy nohama pevně na zemi, magii a tajemnu nevěřil. S kolegy pak chystal na jistém zámku výstavu, z práce je ale vyrušil tančící přízrak. Před mnoha lety pracovali na tom zámku tři vážení historici. Jedním z nich byl můj manžel. Jejich úkolem bylo připravit výstavu o historii zámku a jeho okolí. Na zámku tehdy bydlel pouze správce s rodinou. Když jednou seděl můj muž a jeho kolegov

Až do smrti mé maminky se mi neděly žádné podivné věci, spala jsem klidně a beze snů. Pak se ale začaly dít věci, jimž dodnes nerozumím. Kolikrát jsem si říkala, co bude, až tu nebudu mít nebližšího člověka, který to vždycky se mnou myslel dobře – svou maminku! Když odešla, byl to nejhorší den v mém životě. Svět jako by náhle zčernal. Krátce po své smrti se mi ale zjevila ve snu. Sdělila mi,

Byla jsem dvaatřicetiletá mladá žena a měla jsem před svatbou, když se ke mně donesla ta jobovka. Rozhodla jsem se nesložit ruce v klín. Bylo mi dvaatřicet, když mi máma oznámila, že se s tátou rozvádějí. Vím, že je to nejspíš hrozně směšné, ale prostě jsem se z toho zhroutila. Připadalo mi, že všechno, co jsem doposud žila, byla lež. Moje zdánlivě dokonalé dětství, náš krásný, naklizený dům, v

Těšila jsem se, že odchodem do důchodu všechno špatné skončí. Jenže místo úlevy přišlo období, kdy mi bylo ještě hůř než v práci. Poslední roky v práci pro mě byly velmi náročné. Vlastně už to můžu říct na plnou pusu: bylo to čiré utrpení! Přitom to kdysi, před mnoha a mnoha lety, bylo zaměstnání mých snů. Fajn kolektiv, perfektní nadřízení – všechno šlapalo jako hodinky, vedení se chovalo k za

Když jsem byla ještě v pubertě, věřila jsem, že láska si člověka najde sama. Nenapadlo by mě, že mě přehlédne. Jak je to možné? Vždyť každý zažije lásku. Je to přece to nejpřirozenější, co lidé cítí. Já se odmala dívala na starší ženy v našem městě, jak vedou za ruku své muže, jak spolu nakupují nebo sedí večer na lavičce před domem. Byla jsem přesvědčená, že jednou budu mít něco podobného také

Od malička jsem si představovala život plný smíchu, dětské radosti a rodinných večeří. Krátce jsem to měla. Toužila jsem po domově, kde bude vždycky někdo čekat. Kde bude vonět čerstvě upečený koláč a kde se lidé obejmou pokaždé, když přijdou z práce nebo ze školy. Nikdy jsem nesnila o kariéře ani o velkém bohatství, chtěla jsem jen obyčejné štěstí. Muže, kterého budu milovat, děti, které budu

Někdy jsou naše sny tak živé, že je problém poznat, zda se nejedná o realitu. Dva dny po sobě jsem měla stejnou noční vidinu. Nikdy jsem doma neměla problémy se spaním. Až do osudného dne. Tehdy se mi zdál značně znepokojivý sen. Přišel v něm ke mně do pokoje cizí muž. Všechno vypadalo jako ve skutečnosti. Muž se mě snažil přemluvit, abych vyšla před dům. Mluvil na mě klidným hlasem: „Musíš jít