Nikdy nevíte, koho kde potkáte a jak vám zatočí se životem. Nikdy bych nevěřila, že svědek mého muže na svatbě se jednou postaví na mou stranu. S Martinem jsme se brali v době, kdy mi bylo pětadvacet. Nemuseli jsme, ale byli jsme tak zamilovaní, že jsme cítili potřebu svůj vztah zpečetit tímto krokem. Otěhotněla jsem rok po svatbě, na které mi byla za svědka moje nejlepší kamarádka, zatímco Pet

Znala jsem o tom lese mnoho hrůzostrašných historek. Rozhodla jsem se ho tedy i s dětmi prozkoumat. Předčil veškerá má očekávání. Byl to les, který naháněl hrůzu už našim předkům. Vázalo se k němu hodně legend, všechny spojovalo hrůzostrašné hrobové ticho v lese, pocit, že se na člověka dívají tisíce očí ze všech stran a také zvířata, která občas z lesa vyběhla a chovala se agresivně. Taky tam

Dostali jsme se do velkých finančních potíží. Zatímco já si vzala brigády, můj muž se upnul k vyvolávání duchů a čarování. A vyšlo to! Můj Fanda se nikdy o spirituální věci ani magii nezajímal. To spíše já sbírala bylinky a sušila je jako bába kořenářka. Jenže pak se stalo něco, co nám podrazilo nohy. Synovi krachovala firma. Chtěli jsme mu pomoct, ale sami jsme neměli moc peněz. Tak strašný

Vyrůstat bez milovaného otce není snadné. Byla jsem malá holka, když jsem o něj přišla, a donekonečna jsem přemýšlela, kde vlastně je. Když umřel táta, myslela jsem, že to nepřežiju. Aby ne, bylo mi teprve necelých jedenáct. Dospělí, tedy máma, babička, děda, tety, sestřenice a mnoho dalších, se ke mně chovali, jako bych byla mimino. Například babička mi tvrdila, že je táta v nebíčku, a sestřen

Být matka samoživitelka není legrace. Málo peněz, hodně starostí, spousta bezesných nocí. Naštěstí se našel někdo, kdo se mi stal oporou. Byla jsem na dceru sama, to je velká zodpovědnost. Její táta se vypařil, když byly Haně tři roky, od té doby jsem vše táhla vlastními silami, peníze rozpočítané na koruny. Z Hany rostla krásná a chytrá holka a já jsem byla pyšná, protože to byla z velké části

Když se mi narodil první syn Martin, měla jsem pocit, že mi život konečně začíná dávat smysl. Ten se však ztratil, když přišlo tolik tragédií. Martin byl zdravý a nádherný. Pamatuji si, jak jsem ho poprvé držela v náručí a měla pocit, že už nemůžu být šťastnější. S manželem jsme tehdy plánovali budoucnost, mluvili o domě, zahradě a dalších dětech. Byli jsme obyčejná rodina, která chtěla žít nor

Byla sobota večer, skoro noc. Po krásném teplém dni se krajinou náhle rozhostil temný chlad. Přesto nás na to místo něco táhlo. Obloha byla plná hvězd a měsíc se pomalu blížil k úplňku. „Je to vážně tady? Vidíš něco?“ ptala jsem se kamaráda. „Musí to být tady, jiná benzínka na mapě není,“ odpověděl Honza. Prošli jsme kolem pumpy, dál přes parkoviště a noclehárnu tiráků. A pak jsme to konečně uv

Prožívala jsem náročné období a myslela jsem si, že bych v novém vztahu mohla najít lásku a pochopení. Jen náhodou jsem neskončila ve velkých problémech. Věřím tomu, že některé lidské vztahy nekončí ani smrtí. Moje zkušenost mě přesvědčila o tom, že když je pouto mezi blízkými lidmi dostatečně silné, může přetrvat i nadále. Vím to, protože mě před problémy ochránila právě návštěva z onoho světa

Tento příběh se stal, když jsem chodila na školu. V městečku se objevil záhadný kluk. Kamarádka si myslela, že s ním zažije romantické dobrodružství. Byly prázdniny a my jsme s holkami seděly na lavičce pod vrbou. Probíraly jsme zážitky ze sobotní zábavy. Hvězdou vyprávění byla Jana, protože na zábavě sbalila nejhezčího kluka. Nikdo ho neznal. Měl světlou, téměř průsvitnou pleť, delší tmavé vla

Říká se, že rodina je přístav, kde byste měli najít bezpečí před bouřemi okolního světa. Já jsem si to myslela třicet let. Než jsem zjistila, že to může být úplně jinak. Budovala jsem náš domov s pocitem, že zdi našeho domu jsou neprostupné pro jakoukoli zradu. Jenže pak přišlo zemětřesení. A co bylo nejbolestivější? Že ten ničivý otřes nezpůsobil nikdo cizí, ale žena, kterou jsme přijali do ro