I když jsem si myslela, že jsem dobrý plavec, začala jsem se topit. Vlna se mnou zatočila. Z moře mě vytáhla zvláštní bytost. Byla jsem vždycky hrdá na to, jak skvělá jsem plavkyně. Ve vodě jsem se cítila jako štika. Když jsem jela prvně k moři, tehdy s rodiči, těšila jsem se. Neviděla jsem v něm žádný rozdíl od našich rybníků a bazénů. Proto jsem měla být za svou pýchu potrestána. Od příhody,

Po smrti maminky jsem zažívala období plné bolesti a smutku. Jedné noci mi maminka vstoupila do snu a prozradila něco neuvěřitelného. Bude to už skoro deset let, co mi zemřela matka. Měsíc po její smrti se mi zdál hodně podivný sen, díky němuž jsem objevila v kapse jednoho kabátu rodinný poklad. Dodnes přemýšlím, zda šlo o matčinu zprávu z druhého břehu. Nebo to byla jen shoda náhodných okolnos

Mé schopnosti se spustily najednou a nečekaně. Až do té doby jsem netušila, že nějaké mám. Pod stromeček jsem dostala vykládací karty vlastně původně z legrace. Jako dítě jsem si ráda hrála se kartami. Měli jsme doma takové ty klasické žolíkové. Snažila jsem se je vykládat, věštit budoucnost, předpovídat různé události, lásku a hlavně, kdo bude zkoušený ve škole. Nikdy mi to nevyšlo. Ani jednou

Jen co starý pán zemřel, rozezněl se naší vesnicí smutný hlas kostelního zvonu. Spustil se sám od sebe. Nemohli jsme to pochopit, tou záhadou žilo dlouho celé okolí. Bylo přesně půl druhé odpoledne, když ten muž zemřel. V ten samý okamžik se rozezněl umíráček v nedalekém kostele, který byl dominantou celé vesnice. Pan farář, který dal mrtvému poslední pomazání, se polekaně ohlédl směrem, kterým

V modlitbách jsem prosila o pomoc a byla vyslyšena. Podivný sen mi poradil, co mám dělat, aby naší rodině bylo lépe. Všechny rady jsem uposlechla. Měla jsem velké problémy s páteří už jako malá holka. Když jsem končila základní školu, byla jsem dokonce pár týdnů v lázních, kde jsem musela rehabilitovat. S věkem se moje potíže ale jen horšily a k nim se přidávaly problémy další. Moje dcera poděd

Manžel Zdeněk pro mě znamenal absolutně všechno. Když zemřel, těžko jsem se z jeho náhlé smrti vzpamatovávala. Uplynulo pár měsíců, když se mi při cestě po schodech v našem domě stala nevysvětlitelná věc. Zaslechla jsem podivné kroky, a dokonce viděla stín nějaké bytosti. Šlo snad o přízrak mého zesnulého chotě? Se Zdeňkem jsme byli manželé dvaatřicet let. Řekla bych, že jsme si byli souzeni.

Teta Libuše byla tak trochu zvláštní, povídala různé příběhy, kterým nikdo nevěřil. Jednou v noci jsme ale se sestrou zjistily, že mluví pravdu. S mojí mladší sestrou Luckou jsme často jezdily za tetou Libuší – sestrou našeho tatínka. Co si jen pamatuji, tak vždy měla pověst bláznivky, protože se nikdy netajila tím, že mluví s mrtvými a prý má ve sklepě ducha. Strašidelné příběhy My dvě s

Jela jsem navštívit dědu, aby nebyl sám. Zjistila jsem, že má v obýváku postavenou babiččinu urnu. Následovalo něco děsivého. Když děda ovdověl, jezdili jsme ho všichni z rodiny pravidelně navštěvovat. Já tam zamířila na týden a hned první noc mě dost znervózňovala babiččina urna obklopená fotkami, která stála uprostřed obýváku. Pak jsem viděla i další věci, které by mi asi nikdo neuvěřil. O

Moje sestřenice byla vždy na peníze, a tak se nezdráhala uzavřít smlouvu s temnými silami. Jenomže za to zaplatila tu nejvyšší cenu. Kdybych se s tím sama před několika lety nesetkala, nevěřila bych, že je něco takového opravdu možné. Zjistila jsem, že příliš velké sobectví může člověka přivést až k branám smrti. Kvůli životním výhodám a bohatství byla moje příbuzná ochotná spojit se i s peklem

Po rozchodu jsem se přestěhovala do nového bytu. Jedné noci jsem tam zažila zvláštní věc. Slyšela jsem kroky, které přicházely z lodžie. Nový třípokojový byt s lodžií se mi moc líbil. Moderně jsem si ho zařídila a pěkně si v něm žila. V domě nežilo ani moc nájemníků, panoval tam vesměs klid, což se mi také líbilo. Jedinou nevýhodou byla pouze absence výtahu, ale protože jsem bydlela ve druhém p