Rádi se jako rodina scházíme a hrajeme karty. Jednou jsme hráli dlouho do noci a manželovi se začaly najednou objevovat vize. Můj muž Aleš se nikdy o věštění nezajímal a příliš těmto věcem nevěřil. Věštce považoval za šarlatány a podvodníky. A netajil se tímto názorem. To, co se mu tedy událo, bylo něco naprosto ojedinělého. Společné večery Čas od času jsme se společně s mým mužem, sestro

Trápily mě podivné sny. Vídala jsem v nich svého otce, za nímž létali dva havrani. Pár týdnů nato jsem se dozvěděla zlou zprávu. Sny se mi zdají, ostatně jako každému z nás, už od dětství. Nikdy jsem si z nich moc nepamatovala. Vždycky jen pár útržků. Tentokrát se mi v nich ale opakovaly podobné scény, v nichž figuroval můj otec a havrani. A jiné bylo i to, že jsem si po probuzení vybavila prak

Ten malý, starý domek na kraji lesa mi byl tak povědomý! Jako by vystoupil z mého snu. Stála jsem tam a poslouchala, co mi radí moje skvělá babička. Když jsem nastoupila do důchodu, byla jsem třicet let rozvedená a sama. Žila jsem v městském bytě s kočkou a kanárem. Celý život jsem snila o malé chaloupce někde v lese, kde budu mít zahrádku. Kdysi se mi o ní i zdálo. Dřevem vonící domek stál upr

Nemohla jsem uvěřit, že horoskopy opravdu fungují, předpovědi mé dcery mě ale přesvědčily. Dnes už naslouchám jejím radám s daleko větším respektem. Stala jsem se pokusným králíčkem své dcery Marty, která se začala věnovat astrologii. Nevím, co ji to tehdy posedlo. Bylo jí necelých třicet, měla roční dcerku a doma se nejspíš na mateřské nudila. Zeť byl schopný podnikatel, celkem se mu dařilo, t

Po rozvodu jsem si našla přítele, ten mi ale neřekl všechno. Jen díky zesnulé mamince jsem ze vztahu včas utekla a jsem nyní šťastná. Kdysi se mi stala jedna neskutečná příhoda, díky které věřím tomu, že některé lidské vztahy nekončí ani smrtí. Že duše dvou lidí, kteří se dobře znali a byli si blízcí, zůstanou i nadále propojené. Mě před velikými problémy ochránila návštěva z onoho světa. Jen d

Na sny jsem nikdy nevěřila a považovala je za hloupost. Zvlášť takové, o nichž se mezi lidmi hovoří jako o takzvaných věšteckých… Už od střední jsem měla ve své blízkosti dva diametrálně odlišné přátele. Spolužačku Hanku a pak rodinného přítele Igora, který mě brával ven za kulturou. Zatímco Hanka představovala vrstevnici ze třídy, Igorovi bylo v den našeho prvního seznámení přes šedesát. Ovšem

Nemohla jsem se dočkat, až poletím za sestrou do Londýna. Míša bydlí nedaleko hřbitova, o němž koluje neblahá pověst. Sestra Míša byla vždycky racionálně uvažující člověk. Nikdy si nepřipouštěla, že by existovaly nadpřirozené síly nebo posmrtný život. Když někdo vyprávěl příběh, ve kterém se mluvilo o duchovi, vždycky se smála. Pak ale navštívila jeden ze hřbitovů v Londýně, kde na vlastní oči

S každým dnem jsem cítila, jak mi najednou ubývá energie. Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak a já porazím i smrt. Vždycky jsem říkala, že mám tuhý kořínek! Ještě v šedesáti jsem byla v takové kondici, že jsem s partou přátel hrála volejbal. Pak to ale najednou začalo. Kamarád oslavil šedesát a týden poté dostal infarkt. Všechny nás to vzalo. To se podepsalo na naší

Stačila chvíle nepozornosti a můj malý vnouček se vypravil do parku ke kašně. Kdyby se mi nezjevila kouzelná bytost, doběhla bych pozdě. Ten náš domek, co jej manžel před pár lety podědil po svých rodičích, se nachází v klidné ulici malého města na jižní Moravě, z jedné strany máme výhled do údolí, na straně druhé nevelký parčík. Rádi tam chodíme na procházky. Po nejnutnějších úpravách, kter

Když mi zemřela kamarádka, byla to rána, se kterou jsem se nesmířila. Na první výročí jejího úmrtí se ale stalo něco neuvěřitelného. Linda byla jako moje sestra. Seznámily jsme se hned první den ve školce. Od toho dne nás nikdo nemohl rozdělit. Byly jsme pořád spolu. Jedna řekla větu a ta druhá ji dokončila. Naše myšlenkové pochody byly na stejné vlně. Byl to krásný a láskyplný vztah. Životem j