Ta událost, která mohla pro naši rodinu skončit tragicky, se stala před mnoha lety. Jak se tehdy Erika zachránila?

Příběh, který vám píšu, se stal už velmi dávno, nicméně na něj naše rodina nikdy nezapomněla. Za podivných okolností se tehdy zachránila moje vnučka, která se svými rodiči letěla na dovolenou k moři.

Pasažéři letadla už z výšky viděli světla ostrova. Malé, devítileté děvčátko, moje vnučka Erika, která s rodiči a bratrem letěla na dovolenou, sedělo u okénka. Zbývalo pár minut do přistání.

Nehoda

A právě v tomto okamžiku se ozvala rána. Letadlu se porouchal jeden z motorů a muselo nouzově přistát v hodně nepřístupném terénu. Byla to strašná nehoda, na místě byli i mrtví.

K mé rodině byl naštěstí osud přívětivý. Syn měl jen drobná zranění, vnuk i snacha byli v kritickém stavu převezeni do nemocnice, kde se po pár týdnech uzdravili.

Odnesl ji anděl

Po malé Erice ale nikde nebylo ani vidu ani slechu. Po přeživších se pátralo. Okolí pročesával vrtulník, jehož posádka na velkém chomáči řas v bažinatém jezeře nakonec uviděla bíle oblečené děvčátko. Naši Eriku.

Zachráněné dítě neustále opakovalo své jméno a telefonní číslo svého domova. Nehodu Erika přestála jen s malou odřeninou levého ramene. Jak to bylo možné a jak to, že ležela jako jediná vzdálená od letadla tak daleko?

Lékařům v nemocnici a pak i dalším, kdo se jí ptali, vyprávěla, že po té hrozné ráně ji maminka odhodila a ona letěla vzduchem. A pak ji v letu zachytil její anděl. Jak se dostala na koberec z řas, nevěděla. Anděla ale popisovala dokonale. „Měl dlouhé světlé vlasy a velká křídla,“ říkala.

Stával u postýlky

A stejně tak o něm nadšeně vyprávěla i dál. Ráno, když se v nemocnici probudila, stál prý u její postele a hlídal ji. A nejen ji, prý i maminku a brášku. Nebylo to ostatně poprvé, co Erika o svém strážném andělovi mluvila.

Už jako maličká často všem okolo vyprávěla, že její strážný andílek občas stává ráno u její postýlky a usmívá se na ni. Já i její rodiče jsme to často samozřejmě přikládali bohaté dětské fantazii.

Teď ale už i já věřím, že malá Erika tehdy mluvila pravdu. Také si myslím, že má velmi silného anděla strážného, který ji kdysi zachránil od velkého neštěstí.

A já jen doufám, že ji bude chránit i nadále. Dnes už je z ní dospělá žena, o andělovi už dávno nemluví, myslím ale, že ani ona nezapomněla na to, komu za svůj život vděčí.

Eva (75), Praha