Mé dětství a dospívání se datuje do dob komunismu. Tehdy jsem nechápala, že jsou hranice, přes které někdo nemůže nebo že kádrový posudek může ovlivnit, zda budete studovat. Už jako malá holka jsem věděla, že budu jednou lékařkou. Když jsem se po maturitě v roce 1983 opravdu dostala na vysněnou medicínu, skákala jsem radostí. Studium byl můj svět a nic kolem mě nezajímalo. Zajímala mě jenom

Zatímco já chodila do zaměstnání, soused trávil u nás téměř každé dopoledne. Hrál karty s mým mužem. A bylo to o peníze! To se mi nelíbilo. Vždycky jsem ho ráda viděla, byla jsem spokojená, že můj Toník má nějakou zábavu, protože jinak se hrozně nudil, jak sám říkával svému pochrupování před televizní obrazovkou. Prostě si ho vyhlédl Byl to takový jeho neměnný rituál. Snídaně, sprcha a tr

Důvěřovala jsem jí a se vším se svěřovala. Byla na mě milá a vstřícná. Nikdy by mě nenapadlo, že mi do očí lže a vůbec jí to nepřijde divné. Prý je to úplně normální! Mně její lhaní normální nepřipadalo. Kdyby se snad jednalo o nějaké prkotiny. Třeba cenu za šaty, kterou nadsadila rovnou o tisíc korun! Mohla bych to brát, že si vše jen přikrášluje, aby byla zajímavější. Vždyť i já si občas něco

Stále jsem jen přibírala. Doma mě přesvědčovali, že to máme v rodě, že s tím nic nenadělám. Tolik se mýlili! Se svou postavou jsem nebyla spokojená. Od prvních vzpomínek si sama sebe vybavuji jako tlustou holku s culíky. Doma jsme byli oplácaní všichni. Máma, táta, babička i můj starší brácha. Byli jsme prostě tlustá rodina a s tím se nedalo nic dělat. Tak mě alespoň všichni doma uklidňovali. „

Jako bych neměla ani jinou vlastnost. To všem tolik vadí, že mám ráda hezké věci a že se ráda oblékám? Podědila jsem to po mámě, která si na oblečení potrpěla stejně jako její maminka. Ta ovšem chodila do salonu paní Podolské. Dědíme to Zvláštní bylo, že i mámě začal manžel vyčítat, že je marnivá. To, že si vyhlédl krásnou holku na tancovačce, která měla šmrnc, to nějak nespojoval s ničím

Moje nejlepší kamarádka po dlouhém hledání našla muže, do kterého se zamilovala. Chodila s hlavou v oblacích a neustále o něm básnila. Přišla mi jako puberťačka, přitom je už babičkou. „Nikdy jsem tohle nezažila. Je to tak krásný pocit! Nejradši bych ho celého snědla, je rozkošný a zároveň tak sexy,“ chrlila na mě dokola a já ji s úsměvem poslouchala, přestože s tím už byla vážně otravná. Prost

Každá žena si přeje být pro svého muže tou nejlepší. Já ale schytávám jen kritiku. Všechny bývalé ženy mého partnera byly prý lepší než já. Když mi zemřel manžel, byla jsem zoufalá. Říkala jsem si, že za něho náhradu nenajdu nikdy. Přesto mě později ani nenapadlo dávat to najevo byť jen náznakem svému dalšímu partnerovi. Je to taky fajn chlap, jedno mě ale neskutečně ničí. Pořád mi předhazuj

I když mám štěstí na skvělého partnera, v jednom se neumíme shodnout. Kde a jak strávíme letní dovolenou. Na chalupě, nebo u moře? Jedno lidové pořekadlo říká, že protiklady se přitahují. Asi na tom hodně je, protože já a můj partner jsme odlišné povahy. Zato se skvěle doplňujeme. Už při prvním setkání jsme se přitahovali jako magnety. To nám vydrželo dlouhých třicet let. Stále se milujeme a st

Chlap má mít koníčka, aby nechodil za ženskými a do hospody. To je moudrá rada! Jenže někdy je hospoda lepší, než aktivní muž v domácnosti. Stále to slyším, jak mého Pepíka před lety všechny ženy opěvovaly a říkaly, jak jsem si dobře vybrala. Nebaví ho hospoda, nebaví ho kamarádi, nebaví ho ani jezdit na dovolenou do ciziny. Prostě byl vždy nejraději doma. Jeho životní motto by mohlo znít: „Všu

Bála jsem se, že se mi hroutí manželství. Manžel byl tak zaneprázdněný, že jsme se skoro nevídali. A tak jsem si vyšla na víno se sousedem Jardou... Děti vyletěly z hnízda. V té době jsem se cítila pod psa, a nejen kvůli tomu. Připadalo mi, jako bychom s manželem najednou ztratili společnou řeč. Po práci často zamířil na fotbal, trénoval dorost. V úterý, ve čtvrtek a někdy i v pátek se vracíval