Bylo mi už dost přes padesát, když jsem poznala, co znamená opravdový podraz. Člověk se holt celý život učí… Ale otřepala jsem se z toho. S mojí známou, Libuší, jsme se znaly ještě z dob, kdy naše děti chodily do školky. Můj malý sen Scházely jsme se při kafíčku, zatímco naše děti si hrály na písku. Povídaly jsme si o našich životech a sdílely radosti i starosti s našimi prcky. Libuše byl

Nechci být nositelkou špatných zpráv. Nikdy jsem nechtěla nikomu ublížit. Jenže někdy si člověk nevybere, zda je lepší začít mluvit, anebo jen mlčet. Všechno to začalo jedno úterní dopoledne, když jsem šla nakoupit do centra. Cestou zpátky domů jsem si všimla, že v naší oblíbené kavárně sedí Milan. Manžel mojí nejlepší kamarádky Hanky. Pak jsem ale ztuhla. Neseděl tam s Hanou Vedle něj by

Byla jsem dítě, které mělo snad všechny alergie. S tím jsem musela žít. Až kočka mé kamarádky mi ukázala, že nemám důvod se bát. Byla jsem vymodlené dítě, tak jsem měla odmalička všechno, nač si jen dítě vzpomene. Tedy jen to neživé. Když jsem si přála nějaké zvířátko, narazila jsem na nepřekonatelnou barié­ru svých alergií. Chlupy byly pro mě smrtelným nepřítelem. Takže mi dovolili rodiče j

Nevím, zda sehrála roli tréma či spíš moje nezkušenost, ale jako začínající lékařka jsem měla z ostudy kabát. Jako psychiatrička jsem měla tehdy čerstvý diplom. Patřičně seběvědomá jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Náhoda tomu chtěla, že zrovna řádila viróza, kolega onemocněl a já vzala za něj svou první noční službu. Častým důvodem hospitalizace na našem oddělení bývá maniodepresivn

Ten poklad jsme našly náhodou. Slíbila jsem, že jeho nález ohlásím, to jsem ale neudělala. Tajně jsem ho prodala. Kamarádky dodnes nic netuší. Mám kamarádky, se kterými si skvěle rozumím už mnoho let. Vymýšlíme naprosto šílené věci a baví nás to. Zejména Jiřina je tak trochu blázen. Sbírá všechno možné. Proto nebylo těžké vymyslet pro ni originální dárek k narozeninám. Spolu s dalšími kamarádka

Sportovní antitalent rozhodně nejsem. Jízda na kole však pro mě byla bohem zapovězená činnost. Nikdo to však nesměl vědět. Vyrůstala jsem na vesnici, kde i každé malé dítě umělo jezdit na kole. Můj bratr už v pěti letech sjížděl místní kopec na dědečkově bicyklu. Nikdy se mu nic nestalo, a tak dostal ve dvanácti letech pod stromeček krásné kolo z druhé ruky. Všichni kluci mu ho záviděli. Brácha

Do bytu naproti nám se nastěhovala nová sousedka. Příšerná osoba. Chovala se k nám povýšeně, navíc si začala dělat zálusk na mého syna. To jsem nemohla nechat jen tak! Nikdy jsem si na sousedy nemohla stěžovat. Vlastně ani na své kolegy v práci, na nikoho, protože jsem dost klidný člověk, který nevyhledává konflikty. Mnoho let bydlela na protější straně naší chodby v panelovém domě stará, hodn

K osmákovi jsem přišla vlastně náhodou. Byl mi ale spíš na obtíž. Starala se o něj proto moje spolubydlící, a to se jí vymstilo. Ještě za studií na vysoké škole jsme se spolubydlící Hankou vyrazily na výlet do východních Čech, odkud jsme si přivezly nečekaný suvenýr, osmáka degu. Byl to můj nápad koupit ty lístky do tomboly, když jsme šly na výstavu domácích mazlíčků. Už během zpáteční cesty

Když mi bylo padesát, myslela jsem si, že už mě v životě nic velkého nečeká. Pak přišel on a můj život se změnil… Měla jsem za sebou jedno manželství, dvě dospělé děti a svůj byt, ve kterém jsem si zvykla být sama. Pak přišel Petr, tichý, laskavý muž, vdovec s bolestnou minulostí, ale zároveň plný naděje. Naše cesty se propletly v době, kdy jsme oba hledali nový smysl života. Po roce známosti j

Znaly jsme se od školy a byly jsme kamarádky na život a na smrt. Nikdy by mě nenapadlo, že mi nepřeje můj kousek štěstí. Seděly jsme spolu od základky a hned jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Protože měla přísné rodiče, kteří ji nikam nechtěli pouštět, dělala jsem jí často alibi. Udělala ze mě spolupachatele Když jednou moji rodiče odjeli na víkend k příbuzným do Prahy, nechali mě dom