Už jsem ani nedoufala, že se v mém trudném životě změní něco k lepšímu. Až kartářčina věštba mě naplnila nadějí a optimismem. Zprvu jsem nevěřila, ale vyplnila se do posledního puntíku! V posledním roce jsem se stala obětí samých špatných událostí. Po dlouhých letech osamění jsem si našla přítele a domnívala jsem se, že budu konečně šťastná. Nemohla jsem uvěřit, když mi můj milý oznámil, že těž

Začal se parádit, a dokonce si nechal vybělit chrup. Nebylo to kvůli mně. Chtěl se zalíbit nové sousedce! Zatajil mi ji, prý abych zbytečně nežárlila! Spolu jsme žili už pěkných pár roků a kdybychom spolu i bydleli, v ničem bychom se nelišili od ostatních párů. V tom ale byl ten háček. Stále jsme měli každý svůj byt a přítel na tom nechtěl nic měnit. Prý potřebuje občas trochu soukromí. A také

A co má být? Ve dvaceti jsem měla jiné představy o tom, co budu dělat ve čtyřiceti, a nedovedla jsem si představit svoji šedesátku. To se vymykalo všemu! Když máte život před sebou, všechno je nějak jednodušší, někdy dokonce černobílé. My jsme mladí a to je to, co nás zajímá. „Jednou na vás dojde,“ smávala se moje babička Květa, když mě kárala, že jsem moc zbrklá a ničeho si nedovedu vážit.

Cítila jsem se nepotřebná a řítila se ke dnu. „Nad vodou“ mě držely prášky na spaní, sáhla jsem i po alkoholu... A pak přišla ta nabídka! Nečekaně a náhodou! Nic se mi v životě nevyvedlo podle představ. Vyučila jsem se kuchařkou, což mě nebavilo. Sice jsem se záhy po škole vdala, ale velké štěstí z toho nebylo. Můj manžel byl kluk, o kterého na škole usilovala kaž­dá. Vyhrála jsem já a tím všec

Byla jsem tak slušně vychovaná! U nás doma se dbalo na vybraný slovník. V nové práci jsem ale nečekaně zvlčela. Snad se to někdy odnaučím! Nikdy neříkej nikdy! To je pravdivé rčení. Tehdy jsem nastoupila do nového zaměstnání a byla moc ráda, že se mi podařilo najít práci se skvělou pracovní dobou. Jenže záhy jsem zapochybovala. Důvodem byl otřesný slovník mé kolegyně. Nebyla jsem v pozici, a

Už jsme ho všichni dobře znali. Můj muž, hypochondr, měl celý život smrt na jazyku. Už mu to nikdo nevěřil, a to se mu stalo málem osudným. Pamatuji si, jako by to bylo včera, na to první divadelní představení, které mi můj novopečený manžel předvedl krátce po svatební noci. Cloumal se mnou v křeči a chroptěl: „Volej rychle záchranku, hrozně mi buší srdce!“ Letěla jsem k telefonu. Houkající

Po mateřské jsem chtěla nastoupit do práce a jako na potvoru nebylo široko daleko jediné volné místo pro ženu s maturitou. Nastoupila jsem tehdy do jednoho výrobního podniku. Vlastně i tam jsem potřebovala protekci. Přimluvil se za mě náš soused, kamarád mého táty z dětství, který mě znal od kočárku. A i když jsem měla střední ekonomickou školu s maturitou, nastoupila jsem jako dělnice. Na kanc

Měla jsem ušetřené peníze jako rezervu a na pohřeb. Utratila jsem je ale za podivnou koupi, a sedla tak na lep šmejdům. Rodina si zoufala, co jsem to udělala. Jednou jsem ve schránce našla leták s pozvánkou na předváděcí akci jisté firmy – slibovali oběd a štangli uheráku. Nemo­hla jsem odolat. Muž v obleku začal s úžasnými peřinami s výplní zázračného vlákna, které zvyšuje imunitu organismu. S

Byla chytřejší a úspěšnější. Všechno věděla lépe a já k ní vzhlížela. Byla jsem za její přátelství vděčná. Až později mi došlo, že se povyšuje a ze mě dělá hlupačku. Seznámily jsme se náhodou, měly jsme stejnou obvodní lékařku. Vždycky jsme se v čekárně daly do řeči. Dlouhé čekání nám ubíhalo rychleji. Po nějakém čase jsme se vítaly jako staré známé. Byla sympatická Věděly jsme, kolik má

Rozvedla jsem se a prožívala peklo. Bůhví proč jsem si vzpomněla na kluka, který mi kdysi dávno vyprávěl o souhvězdích. Zima toho roku byla zoufale dlouhá. Vlekla se podobně jako můj rozvod a byla podobně depresivní, pochmurná a zraňující. Žádná mladice jsem už nebyla, bylo mi čtyřicet čtyři let. Devatenáctiletá dcera bydlela u přítele, a tak jsem osaměla v domku po prababičce s kanárem, syndro