Na důchod jsem se moc těšila. Už mě bolelo celé tělo, věčné tlachání mých kolegyň mě otravovalo, a když se změnil náš šéf, zmizela i pohodová atmosféra. Byl nejvyšší čas odejít. Sice mě přemlouvali, abych ještě zůstala, protože nejsou lidi, ale já byla urputná a říkala jsem NE NE! Neměla jsem žádný plán Nedošlo mi, že budu doma čučet do zdí, pouštět si televizi se seriály, které se mi ani troch

Strhla jsem volant, abych to zvíře nepřejela, jen zázrakem jsem pak unikla smrti. Jako holčička jsem moc ráda jezdila na kole. Milovala jsem rychlou jízdu, a proto jsem si pořídila auto a řidičský průkaz hned, jak to bylo možné. Řídila jsem ráda a často. A jezdila jsem bez nehod. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc. Jela jsem z Prahy na rodnou Moravu navštívit rodiče, vezla jsem ještě n

Bývala jsem jako pyšná princezna. Namyšlená a tvrdohlavá. Kvůli tomu jsem žila bez lásky. Vdala jsem se totiž na truc. Dnes mi bude šedesát a vím, že jsem před čtyřiceti lety udělala chybu, která se mi vymstila. Měla jsem před svatbou. Najednou jsme se ale s přítelem strašně pohádali. A oba jsme se totálně zatvrdili. "Pepiku, víš co? Já si tě nevezmu," oznámila jsem mu v afektu a přitom si myslel

Byla atraktivní, každý muž se za ní otočil. Když jí přišel můj první dopis, začala podezírat kdekoho. Snadno jsem jí přesvědčila, že je obětí šíleného maniaka. Když k nám Vendula nastoupila, byla rozvedená, zato ale silná svobodná dvaačtyřicetiletá žena. Těšila se na nový start života, na novou práci a nový byt, který byl celý jen její. Nedala se přehlédnout, když vešla, celá místnost se rozzáři

Sedmdesáté narozeniny mého muže nebyly právě moc veselé. Můj muž všem oznámil, že s dosavadním životem končí a bude si užívat! Oslavu významného životního jubilea svého milovaného manžela jsem dlouho dopředu promýšlela do všech detailů. Byl totiž velký perfekcionalista a jen tak s něčím se nespokojil. Ke mně i k synům ale byl hodný. Žádný tyran nebo skrblík. Posledních třicet let podnikal a dost

Kamarádce Mirce jsem věřila, vždyť byla z těch, kteří patřili do mého života navždycky. Ale nikdy nevíte, co se v lidech skrývá. Mirka mě okradla! Mít v dnešní době opravdovou kamarádku je k nezaplacení. O to víc pak bolí, když vás někdo takový zraní. Zasáhne na nejcitlivějším místě. Štěstí dlouho nevydrželo Mirka měla manžela, příjemný veselý chlap to byl. Vždycky nás bavil, když jsme si vyšli

Od smrti svého manžela jsem nestála zanic. Nic mě nebavilo, nikam jsem nechodila, prostě jsem se uzavřela před světem. Vše změnila až jedna návštěva. Bára se na mě spiklenecky usmála. „To vypadá dobře, to asi bude na pololetní výstavu.“ Podívala jsem se trochu skepticky na svého papouška. Ale vlastně, proč ne. Vždyť vypadal docela k světu. Na to, že s hlínou pracuju teprve několik měsíců. Také js

Otec celý život odmítal létat. Bál se, že s ním letadlo spadne. Ke kulatinám jsme mu proto koupili nevšední dárek. Náš táta byl bodrý chlapík, pravý Valach, který se vrhal i v pozdním věku do všeho po hlavě. Jediné, čeho se bál, bylo létání. Jeho kamarád Pepík vlastnil malé sportovní letadlo a řadu let ho přemlouval, aby se spolu vydali na výlet vzduchem. K šedesátinám jsme mu ten let domluvili a

Nechtěla jsem utrácet peníze za něco, co jsem mohla mít zadarmo. Vypravila jsem se na ryby a doufala, že ušetřím. Rybaření mě stálo víc, než kdybych jela na drahou dovolenou! Manžel jen polehával v křesle u televize a já neměla co dělat. Samozřejmě jsem mohla zajít za nějakou kamarádkou, nebo si třeba něco přečíst. Ale nebylo to ono. Jako by se mnou šili všichni čerti. No prostě, nudila jsem se.

Nevěru jsem vždycky odsuzovala a nedokázala si představit, že bych se jí dopustila. Když ale začal manžel bláznit a musel být na dva roky hospitalizován, pomohl mi milenec. Moje všední a celkem nudné manželství mi vyhovovalo. Žádný adrenalin, žádné překvapení, jen samá jistota a klid. Za mlada mi to trochu vadilo, ten stereotyp a šeď všedního dne. Ale když se mi dost krátce po sobě narodily tři