Všude už se hraje, zpívá, svítí a někomu to leze na nervy. Ale já se nenechám něčím otrávit. Já tohle miluju! Někdy si zpívám vánoční koledy i v létě. To si představuji, jak slaví Vánoce můj syn Ivan v Austrálii, který tam vyjel studovat angličtinu. Studoval ji tak vehementně, že se zamiloval a nakonec i oženil s Miou, která vypadá jako Bridget Jones, ale není tak zoufalá. Je to šprýmařka a pořád

Věříte na zázraky? Já jsem nevěřila. Teď už ano, protože jeden se mi stal. Zrovna o Vánocích. Ráno o Štědrém dni. Bydleli jsme na samotě, dnes bych se tam bála. Bylo tam krásně. Vyšla jsem ven ve starém kabátě přehozeném přes pyžamo. Na nohou manželovy vysoké boty, dost jsem v nich plavala. Vzduch byl mrazivý a ostrý. Nesněžilo, ale v noci nejspíš ano, čerstvý sníh křupal pod nohama. Jinak ticho,

Na tu služební cestu jsem vyrazila vlakem, do letadla by mě nikdo nedostal. Cesta zpátky domů se ale nečekaně zkomplikovala… Vždycky jsem trpěla panickou hrůzou z létání. Myslím, že jsme to měli v rodině, protože strachem z výšek trpěl i můj otec a babička, jeho matka. Prvně jsem propadla záchvatu hysterie v šesté třídě, když jsme na školním výletě museli vyšlapat na rozhlednu. Nic strašlivějšího

Toužila jsem po životě v přírodě, ale při něm jsem zjistila, že civilizace má přece jen něco do sebe. Teď už jsem ze snů vyléčená. Jako typické městské dítě jsem měla o životě v přírodě zkreslené představy, protože jsem ho znala jen z letních táborů, vyprávění babičky a z řídkých návštěv své tety z jižní Moravy. O to víc jsem po romantickém venkovském životě toužila. Tyto mé touhy neustaly ani po

Moji vnukové pana Jiřího milovali. Uměl si s nimi hezky hrát a radovat se ze života. Když najednou zmizel, báli jsme se nejhoršího. S panem Jirkou mě seznámil můj čtyřletý vnouček Pepíček. Byla jsem s ním na procházce starou Prahou, zašli jsme krmit kačenky k Vltavě a nakonec se posadili u fontány před Justičním palácem. Byla jsem už unavená, přece jen jsem byla čerstvě v důchodu a jako čerstvá d

A to i za tu cenu, že byl ženatý a měl rodinu. Když se mu přestalo dařit, poslala jsem ho zpět k manželce a dětem. Můj život byl stereotypní nuda a šeď, v srdci jsem cítila spoustu nenaplněných ambicí. Přesně v okamžiku, kdy jsem se smiřovala s tím, že budu žít stejně jako všichni ostatní, se objevil Rudolf. Přijel do naší malé obce dokončit umělecký projekt. Když jsem ho uviděla, cítila se očaro

Je to takový rozverný svátek, člověk by si ale měl dávat pozor, aby jeho vtípek nedohnal druhého k sebevraždě. Jako mladá jsem Apríl zbožňovala, jak ale člověk stárne, tak na tento den občas zapomene. A slova druhých pak vezme vážně. Ten březen tehdy byl děsný měsíc. Nejenže mi neseděly v pokladně peníze, ale navíc jsem doma řešila manželskou krizi, a aby toho nebylo dost, moje maminka onemocněla

Nevěřila bych, k čemu mě doženou finanční problémy. Pod tíhou špatného svědomí se mi ale podařilo téměř nemožné. Vždycky jsem byla poctivý člověk. Nikdy by mně nepřišlo na mysl, že udělám něco, kvůli čemu mě bude trápit svědomí. Ale stalo se. Firmě, kde manžel pracoval, se přestalo dařit. Můj muž nikdy nezaměstnaný nebyl. Ze začátku se snažil, chodil na pracovní úřad, každé dopoledne trávil u poč

Soused, navzdory svému věku, byl pěkně mlsný kocour, co se otáčel s oblibou za každou sukní. Nenapadlo mě, že bude šmírovat moji vnučku! Po rozvodu jsem se přestěhovala do pěkného malého bytu a byla moc spokojená. Obchod jsem měla hned za rohem a na městskou dopravu coby kamenem dohodil. I okolí našeho paneláku bylo pěkné. Připadala jsem si skoro jako v lese, díky vzrostlým jehličnanům. Nechyběly

Manžel se mi začal měnit před očima a mě hned napadlo, že má ženskou. Nedalo moc práce zjistit, o koho se jedná. Nemeškala jsem a hned mu jeho podlé jednání oplatila! Manžel si vždycky hrál na neviňátko, ale já moc dobře věděla, že jeho svědomí čisté není. Poprvé jsem mu na nevěru přišla, když jsem čekala první dceru. Bylo to velmi bolestivé! Cítila jsem se nejen podvedená, ale i jakoby pošpiněná