Chtěla jsem dohnat kamarádku k zoufalství

Total
0
Shares

Byla atraktivní, každý muž se za ní otočil. Když jí přišel můj první dopis, začala podezírat kdekoho. Snadno jsem jí přesvědčila, že je obětí šíleného maniaka.

Když k nám Vendula nastoupila, byla rozvedená, zato ale silná svobodná dvaačtyřicetiletá žena. Těšila se na nový start života, na novou práci a nový byt, který byl celý jen její. Nedala se přehlédnout, když vešla, celá místnost se rozzářila. Přitahovala na sebe pozornost. Nemohla jsem neslyšet ty pochvalné poznámky kolegů. Nevím, jak se to mohlo stát, ale našla si ve mně kamarádku. Možná to bylo proto, že jsem tichý typ, který druhým naslouchá. Během dvou týdnů si ze mě udělala vrbu, které se svěřovala se vším – i s muži, kteří se kolem ní začali rojit. Tak jsem věděla o všem – i o podivínovi, kterého v domě potkala. Bydlel ve stejném patře jako ona. A právě on mi vnukl ten nápad…

Podivín ji děsil

Měl sešlé oblečení, mastné vlasy, vychrtlou postavu. A páchl jak pavilon opic. Ani se Vendula nedivila, když ji jednoho dne ve výtahu prozradil, že má doma hady, gekony a pavouky. V noci ji budila představa, že utečou! Když mi tu svou hrůzu líčila, pásla jsem se na jejím utrpení a dělala mi dobře představa, že má strach a nemůže spát. Po několika probdělých nocí ta její krása povadne, říkala jsem si. A s takovou jsem začala pracovat na svém plánu. Když jsem tvořila první dopis, cítila jsem neuvěřitelné blaho. Počítala jsem dny, kdy jí ten dopis přijde… Bylo to úterý. Přiběhla do práce s očima na vrch hlavy a hned mě táhla do ústraní. Našla prý v poště dopis bez známky. Stálo na něm „Mé lásce“. Hned zvědavě rozevřela obálku. To, co bylo uvnitř, jako by někdo vystřihl z té nejsprostší červené knihovny. Došla k názoru, že se jedná o nějaký omyl, dopis zmuchlala a hodila do koše. Bylo mi jasné, že musím napsat dopis další a přitvrdit.

Bude z ní troska?

Obdobné dopisy jí začaly chodit každý den. Úplně jsem se do své role úchyla zamilovala. Nejenže jsem jí psala oslavné ódy na různé části jejího těla, ale také jsem popisovala detailně, co bych s ní udělala. Byla jsem nejen perverzní, ale i sadistická. Hrozně jsem se při psaní těch dopisů bavila. Někdy jsem se smála jako blázen. Vendula ale stále doufala, že je to jen hra. Musela jsem jí přesvědčit, že je její úchyl nebezpečný. Ve chvíli, kdy jí začal popisovat, kam a v kolik chodí, rozhodla se kontaktovat policii. Přiznávám, že jsem se trochu lekla. Ale naše policie nezklamala. Jen se jí vysmála. Konečně začala mít opravdový strach. K smrti vyděšená se plížila panelákem a nadskočila při každém pohybu nebo nečekaném zvuku. Začala trpět stihomamem. Nejvíce podezírala chudáka souseda. Vídala ho v okně, na balkoně, pokukoval mezi dveřmi, když se vracela domů. Pak mi ale jednoho dne oznámila, že se stěhuje. Její maminka těžce onemocněla a někdo se o ní musí starat. Našla si jiné zaměstnání a mně mrzelo, že jsem přišla o svou každodenní zábavu. Někdy mám chuť najít si jinou oběť, ale stále jsem ještě nepotkala nikoho, kdo by mi za to stál.

Božena (43), Ostravsko

Také se vám může líbit