Domů     Potkala jsem nejhodnějšího člověka na světě
Potkala jsem nejhodnějšího člověka na světě
7 minut čtení

Moji vnukové pana Jiřího milovali. Uměl si s nimi hezky hrát a radovat se ze života. Když najednou zmizel, báli jsme se nejhoršího.

S panem Jirkou mě seznámil můj čtyřletý vnouček Pepíček. Byla jsem s ním na procházce starou Prahou, zašli jsme krmit kačenky k Vltavě a nakonec se posadili u fontány před Justičním palácem.

Byla jsem už unavená, přece jen jsem byla čerstvě v důchodu a jako čerstvá důchodkyně jsem se nezastavila. Nejenže jsem si snažila maximálně užívat svých dvou vnoučků, ale také si vynahradit tolik let sezení na úřadě.

Manžel měl být v důchodu už čtyři roky, ale přesluhoval. Nedovedl si představit, že by byl bez práce a já byla tomu ráda. Stal by se z něho starý protiva, a kdo by s ním pak vydržel? Říkala jsem si v duchu, ať mu ta pracovní aktivita vydrží ještě aspoň pět let.

Pan Jirka byl svižný pětašedesátník. Seděl na vedlejší lavičce a díval se na fontánu, která chrlila vodu vysoko do nebe. Byl zamyšlený. Náš Pepíček chvíli neposedí a je velmi společenský. Poskakoval blíž a blíž pánovi, až jej vytrhl z jeho meditace.

Starý pán se přívětivě usmál na našeho zlatovlasého caparta a zeptal se, jak se jmenuje. „Tak tady máš něco dobrého,“ vytáhl z tašky čokoládu.

Omlouvala jsem se za Pepíka, ale pán se jen smál a říkal, že má po kapsách vždycky něco dobrého pro děti a také pro psy, kočičky a ptáčky… Vyzařovala z něho tak úžasná energie a optimismus, že jsem si k němu přisedla a začali jsme si povídat.

Nejdříve jen tak o počasí, pak o politice a nakonec o našem životě. Měl neuvěřitelně optimistický přístup ke všemu, hlavně k problémům. Říkala jsem si, že žít s takovým člověkem musí být radost. Když jsme se loučili, řekla jsem mu to. Že jeho žena musí být s ním šťastná!

Tajně pro lásku žebral

Jen se tak zvláštně pousmál. Za tím úsměvem bylo nějaké tajemství. Přešel mou poznámku bez komentáře a rozešli jsme se s tím, že se třeba zase uvidíme. A stalo se to dříve, než jsem čekala. Tentokráte jsem šla s malým Vašíkem, svým druhým vnoučkem.

Už z dálky se na nás smál a Vašíkovi dal taky čokoládu. Byla jsem ráda, že ho vidím. Už dlouho jsem si s nikým tak hezky nepopovídala. Jako by to byl můj nejlepší kamarád z dětství. A on to asi taky tak cítil.

Vyprávěla jsem mu o svém životě a řekla mu i to, co jsem nechtěla. A on mi na oplátku prozradil svůj tajuplný úsměv. Jeho přítelkyně byla o patnáct let starší. Našel si ji už dávno, když ještě vychovávala dvě děti.

Pomáhal jí s výchovou a sám nikdy žádné vlastní dítě neměl. Chtěl si svou Boženku vzít, ale ona nejdříve nechtěla a pak na to neměli peníze a nakonec si zvykli. Boženka byla moc nemocná a nedostávalo se jim peněz na léky, které by jí její trápení ulehčily.

A tak Jiřího napadlo, že bude pro svou Boženku žebrat. Bylo to ponižující, ale co by pro svou lásku neudělal. A tak vysedával v centru Prahy a každý den se mu podařilo nějaké finance získat. Někdy toho bylo méně, jindy více.

Časem si zvykl a už se necítil tak ponížený, jako odpad společnosti. Už nevnímal ty opovržlivé pohledy, apaticky zíral před sebe a když mu někdo něco hodil, poděkoval a usmál se. Policie jej občas vyhnala, jindy tolerovala. Podle toho, kdo právě sloužil.

„A co na to přítelkyně?“ zeptala jsem se. „Ona o tom neví,“ odvětil pan Jiří. „Myslí si, že jsem si našel nějakou brigádu.“

Vyhodil ho z bytu

Tak jsme se s panem Jiří sešli ještě několikrát. Nastal podzim a blížila se zima. Ten sychravý den nebyl v takové náladě, jak jsem ho znala. Pochopila jsem, že se něco stalo. I když se to snažil nedávat na sobě znát, jeho oči byly potemnělé smutkem.

Vždycky zářily jako modré nebe. Když jsem se ho na to zeptala, zhluboka se nadechl, aby našel sílu a pak mi řekl, že jeho Boženka zemřela. „To je mi moc líto,“ hlesla jsem. To ale nebylo všechno.

Po chvíli dramatické pauzy mi ještě přiznal, že její syn – ten, kterého znal od dětství a částečně ho vychovával – ho z bytu maminky vyhodil. Mohl si vzít jen dvě tašky svých věcí. Za těch dvacet let, co tam bydlel, tam neměl ani trvalé bydliště.

To měl ve svém rodném městě na jihu Čech. U maminky, která už dávno nežila. V domě, který už dávno patří někomu jinému. Ptala jsem se Jiřího, kam půjde? Řekl, že si koupil za zbylé peníze stan a spacák a bude spát na Barrandově.

Kde tam přesně, jsem neměla tušení. V parku? V nějakém lesíku? S pocitem, že musím tomu člověku nějak pomoct, jsem kráčela domů. Do řeči mi nebylo a Vašík se mě ptal, proč jsem tak smutná. Napadlo mě, že zavolám kolegyním z práce.

Mohly by mu zajistit nějaký azylový dům nebo ubytovnu. Než se tak stane, mohl by přespat několik dní u nás doma… To jsem ale narazila! Jen jsem to manželovi řekla, řádil, že jsem se úplně zbláznila! Žebráka a bezdomovce nasadit do našeho bytu?

A pak bylo ještě hůř, když mu Vašík řekl, že se s panem Jiřím scházím pravidelně – a Pepíček to potvrdil. Nikdy bych nevěřila, že bude ten můj dědek ve svém věku a po tolika letech manželství tak vyvádět žárlivostí.

A tak jsem jen potajmu druhý den vyhrabala ve skříni manželovu péřovou bundu, kterou už léta nenosil, a zimní boty a panu Jiřímu to donesla.

Byla to děsivá zpráva

Nebyla noc, abych si na pana Jiřího nevzpomněla. Nastalo totiž deštivo a udeřily první noční mrazíky. Jak mu asi je – tam ve stanu na Barrandově? A pak přišla ta strašlivá zpráva! Nemohla jsem uvěřit očím, když jsem ji četla na internetu.

Stálo tam, že nalezli na Barrandově mrtvého staršího muže, který v noci umrzl. Slzy mi naběhly do očí. Jak jsem mohla dopustit, aby se to stalo? Volala jsem na policii, ale tam se mě zeptali, jestli jsem příbuzná toho člověka, na kterého se ptám.

To jsem nebyla. Tak se už dál se mnou nebavili. Kde se dozvím, zda to je on? Chodila jsem místy, kde jsme se potkávali. Nikde jsem na něho nenarazila. Šla jsem tedy do míst, kde žebral. Tam, taky nebyl.

Ptala jsem se městské policie, a ti mi potvrdili mé neblahé tušení, že ho už čtrnáct dní neviděli. Přesně od té chvíle, kdy jsem tu zprávu četla. Jak mohl tak dobrý člověk skončit tak děsivým způsobem?

Na Vánoce jsem za pana Jiřího zapálila tajně svíčku a popřála mu tam nahoru… Přeběhl leden, únor a přišel březen. Ten den bylo docela hezky a já vzala Pepíčka na naši oblíbenou procházku k vodě.

Z nostalgie jsme pak usedli u fontány a já nemohla nevzpomenout na pana Jirku. Pepíček poskakoval neposedně kolem mě a najednou vykřikl: „Babičko, pan Jirka!“ Podívala jsem se překvapeně směrem, kterým vnuk ukazoval.

Vstal snad z mrtvých?

Měla jsem v první chvíli dojem, že ke mně kráčí jeho duch. Pan Jiří byl oblečen letně, usmíval se a vyzařovala z něho úžasná energie a síla. Nemohla jsem uvěřit! Pepíček k němu běžel a pan Jiří už vytahoval z tašky čokoládu. „Kde jste byl?

Jak jste přežil tu hroznou zimu?“ A pan Jiří se jen smál a řekl: „Tomu nebudete věřit!“ Posadili jsme se na lavičku a on vyprávěl.

Jak jej odvezli do nemocnice, jak ho operovali – naštěstí si pečlivě vždy splácel zdravotní pojištění – jak si tam dlouho poležel a jak ho pak rovnou z nemocnice odvezli do lázní. Tam potkal paní Libušku a k ní se nastěhoval.

Obrátila jsem oči k nebi a poděkovala. Inu, nejspíš opravdu existuje nějaká vyšší spravedlnost, která pana Jiřího odměnila za vše dobré, co v životě udělal.

Julie (65), Praha

Související články
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
3 minuty čtení
Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do cizích věcí. Byla jsem ale přesvědčená o své pravdě. A tu jsem musela za každou cenu říct. Naším rodinným prokletím je bujná fantazie, a to, že neumíme udržet tajemství. Trpěla tím už moje babička, o které se dodnes vypráví, že to byla největší drbna v okrese. A pamatuji si, jak i na maminku jednou táta řval na celý dům, že to drbna první
3 minuty čtení
Nikdy jsem se nesmířila s tím, že nedělám práci, po které jsem už v mládí toužila. Až dnes jsem našla konečně sama sebe a jsem šťastná. Můj život býval jen o tom, že jsem se vždycky někomu podřizovala. Ten, kdo si plnil své sny, byl můj starší bratr Michal. Vystudoval vysokou, všichni mu dělali pomyšlení, aby měl k tomu ty nejlepší podmínky. Já ale byla ženská, a nikdo neposlouchal, co si myslí
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
historyplus.cz
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
První se ještě houpe na laně a dalšího už přivádějí. Hrstku přítomných svědků snad občas zamrazí při pohledu na těla mrtvých nacistických pohlavárů. Jenom kat se s poklidem kouká na vykonanou práci. Není nervózní. „Jsem pyšný na to, že jsem těch deset nacistů popravil. Někdo to musel udělat,“ prohlásí později…   Stínání hlav rozhodně nepatří
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
skutecnepribehy.cz
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
nasehvezdy.cz
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
Slavný hokejista Jaromír Jágr (53) se mění k nepoznání, ale možná ne tím směrem, který si jeho krásná přítelkyně, televizní moderátorka Dominika Branišová (30), přeje nejvíc. Pomáhá jí v domácnost
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
21stoleti.cz
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
Pokusy o extrakci DNA z mumií starověkého Egypta nebyly dlouho příliš úspěšné, ukázalo se totiž, že mumifikace zřejmě rozpad DNA urychluje. Nyní se však odborníkům podařilo sekvenovat genom obyvatele
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
enigmaplus.cz
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
Na konci srpna roku 2014 se výzkumníkům z Archeologického ústavu Akademie věd ČR podaří zásadní archeologický objev. V útrobách Vyšehradu odhalí pozůstatky gigantického kostela. Kdo ho postavil? Za ja
Když je vedro, hurá k vodě!
epochanacestach.cz
Když je vedro, hurá k vodě!
Léto na Vysočině voní po borovicích, opalovacím krému a studené malinovce. Ať už se vidíte spíš s nohama v rybníce nebo v proudu skluzavky, Vysočina nabízí obojí. Není to totiž jen kraj kopců a lesů, ale i vody – čisté, přírodní, zábavné i relaxační. Připravili jsme pro vás výběr těch nejlepších míst, kde se v létě
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
nejsemsama.cz
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
Na které vás čeká nejvíc zábavy, nejlepší servis a kde nejvíc načerpáte sílu z nespoutané přírody? Přinášíme vám výběr pláží na pobřeží Černého moře, na nichž si dovolenou v Bulharsku bezvadně užijete! Zlaté písky Pulzující život, dovolenková atmosféra a relax na lehátku s drinkem v ruce. Právě to je vyhlášená pláž Bulharska v letovisku Zlaté písky. Nachází se asi 17 kilometrů severně od přístavního města Varna. Jde
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
epochaplus.cz
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
Vývoj lidstva jde nezadržitelně kupředu, někdy dokonce spěchá tak rychle, že za sebou nechává stovky zmařených životů. Jindy ale přispěje ke zkvalitnění všedních dní, jako je tomu třeba v případě splachovacích toalet. Ovládnutí ohně, jednoho z prvních a nejdůležitějších vynálezů, však zcela zásadně proměnilo směr lidských dějin a položilo základy naší civilizace. Oheň: Dobrý sluha,
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
iluxus.cz
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
DS N°4, nejnovější výtvor představený společností DS Automobiles, je nyní k dispozici k objednání. Jako hybrid s autonomním dobíjením je DS N°4 k dispozici již od 770 000 Kč v zaváděcí akci na speciál