Domů     Potkala jsem nejhodnějšího člověka na světě
Potkala jsem nejhodnějšího člověka na světě

Moji vnukové pana Jiřího milovali. Uměl si s nimi hezky hrát a radovat se ze života. Když najednou zmizel, báli jsme se nejhoršího.

S panem Jirkou mě seznámil můj čtyřletý vnouček Pepíček. Byla jsem s ním na procházce starou Prahou, zašli jsme krmit kačenky k Vltavě a nakonec se posadili u fontány před Justičním palácem.

Byla jsem už unavená, přece jen jsem byla čerstvě v důchodu a jako čerstvá důchodkyně jsem se nezastavila. Nejenže jsem si snažila maximálně užívat svých dvou vnoučků, ale také si vynahradit tolik let sezení na úřadě.

Manžel měl být v důchodu už čtyři roky, ale přesluhoval. Nedovedl si představit, že by byl bez práce a já byla tomu ráda. Stal by se z něho starý protiva, a kdo by s ním pak vydržel? Říkala jsem si v duchu, ať mu ta pracovní aktivita vydrží ještě aspoň pět let.

Pan Jirka byl svižný pětašedesátník. Seděl na vedlejší lavičce a díval se na fontánu, která chrlila vodu vysoko do nebe. Byl zamyšlený. Náš Pepíček chvíli neposedí a je velmi společenský. Poskakoval blíž a blíž pánovi, až jej vytrhl z jeho meditace.

Starý pán se přívětivě usmál na našeho zlatovlasého caparta a zeptal se, jak se jmenuje. „Tak tady máš něco dobrého,“ vytáhl z tašky čokoládu.

Omlouvala jsem se za Pepíka, ale pán se jen smál a říkal, že má po kapsách vždycky něco dobrého pro děti a také pro psy, kočičky a ptáčky… Vyzařovala z něho tak úžasná energie a optimismus, že jsem si k němu přisedla a začali jsme si povídat.

Nejdříve jen tak o počasí, pak o politice a nakonec o našem životě. Měl neuvěřitelně optimistický přístup ke všemu, hlavně k problémům. Říkala jsem si, že žít s takovým člověkem musí být radost. Když jsme se loučili, řekla jsem mu to. Že jeho žena musí být s ním šťastná!

Tajně pro lásku žebral

Jen se tak zvláštně pousmál. Za tím úsměvem bylo nějaké tajemství. Přešel mou poznámku bez komentáře a rozešli jsme se s tím, že se třeba zase uvidíme. A stalo se to dříve, než jsem čekala. Tentokráte jsem šla s malým Vašíkem, svým druhým vnoučkem.

Už z dálky se na nás smál a Vašíkovi dal taky čokoládu. Byla jsem ráda, že ho vidím. Už dlouho jsem si s nikým tak hezky nepopovídala. Jako by to byl můj nejlepší kamarád z dětství. A on to asi taky tak cítil.

Vyprávěla jsem mu o svém životě a řekla mu i to, co jsem nechtěla. A on mi na oplátku prozradil svůj tajuplný úsměv. Jeho přítelkyně byla o patnáct let starší. Našel si ji už dávno, když ještě vychovávala dvě děti.

Pomáhal jí s výchovou a sám nikdy žádné vlastní dítě neměl. Chtěl si svou Boženku vzít, ale ona nejdříve nechtěla a pak na to neměli peníze a nakonec si zvykli. Boženka byla moc nemocná a nedostávalo se jim peněz na léky, které by jí její trápení ulehčily.

A tak Jiřího napadlo, že bude pro svou Boženku žebrat. Bylo to ponižující, ale co by pro svou lásku neudělal. A tak vysedával v centru Prahy a každý den se mu podařilo nějaké finance získat. Někdy toho bylo méně, jindy více.

Časem si zvykl a už se necítil tak ponížený, jako odpad společnosti. Už nevnímal ty opovržlivé pohledy, apaticky zíral před sebe a když mu někdo něco hodil, poděkoval a usmál se. Policie jej občas vyhnala, jindy tolerovala. Podle toho, kdo právě sloužil.

„A co na to přítelkyně?“ zeptala jsem se. „Ona o tom neví,“ odvětil pan Jiří. „Myslí si, že jsem si našel nějakou brigádu.“

Vyhodil ho z bytu

Tak jsme se s panem Jiří sešli ještě několikrát. Nastal podzim a blížila se zima. Ten sychravý den nebyl v takové náladě, jak jsem ho znala. Pochopila jsem, že se něco stalo. I když se to snažil nedávat na sobě znát, jeho oči byly potemnělé smutkem.

Vždycky zářily jako modré nebe. Když jsem se ho na to zeptala, zhluboka se nadechl, aby našel sílu a pak mi řekl, že jeho Boženka zemřela. „To je mi moc líto,“ hlesla jsem. To ale nebylo všechno.

Po chvíli dramatické pauzy mi ještě přiznal, že její syn – ten, kterého znal od dětství a částečně ho vychovával – ho z bytu maminky vyhodil. Mohl si vzít jen dvě tašky svých věcí. Za těch dvacet let, co tam bydlel, tam neměl ani trvalé bydliště.

To měl ve svém rodném městě na jihu Čech. U maminky, která už dávno nežila. V domě, který už dávno patří někomu jinému. Ptala jsem se Jiřího, kam půjde? Řekl, že si koupil za zbylé peníze stan a spacák a bude spát na Barrandově.

Kde tam přesně, jsem neměla tušení. V parku? V nějakém lesíku? S pocitem, že musím tomu člověku nějak pomoct, jsem kráčela domů. Do řeči mi nebylo a Vašík se mě ptal, proč jsem tak smutná. Napadlo mě, že zavolám kolegyním z práce.

Mohly by mu zajistit nějaký azylový dům nebo ubytovnu. Než se tak stane, mohl by přespat několik dní u nás doma… To jsem ale narazila! Jen jsem to manželovi řekla, řádil, že jsem se úplně zbláznila! Žebráka a bezdomovce nasadit do našeho bytu?

A pak bylo ještě hůř, když mu Vašík řekl, že se s panem Jiřím scházím pravidelně – a Pepíček to potvrdil. Nikdy bych nevěřila, že bude ten můj dědek ve svém věku a po tolika letech manželství tak vyvádět žárlivostí.

A tak jsem jen potajmu druhý den vyhrabala ve skříni manželovu péřovou bundu, kterou už léta nenosil, a zimní boty a panu Jiřímu to donesla.

Byla to děsivá zpráva

Nebyla noc, abych si na pana Jiřího nevzpomněla. Nastalo totiž deštivo a udeřily první noční mrazíky. Jak mu asi je – tam ve stanu na Barrandově? A pak přišla ta strašlivá zpráva! Nemohla jsem uvěřit očím, když jsem ji četla na internetu.

Stálo tam, že nalezli na Barrandově mrtvého staršího muže, který v noci umrzl. Slzy mi naběhly do očí. Jak jsem mohla dopustit, aby se to stalo? Volala jsem na policii, ale tam se mě zeptali, jestli jsem příbuzná toho člověka, na kterého se ptám.

To jsem nebyla. Tak se už dál se mnou nebavili. Kde se dozvím, zda to je on? Chodila jsem místy, kde jsme se potkávali. Nikde jsem na něho nenarazila. Šla jsem tedy do míst, kde žebral. Tam, taky nebyl.

Ptala jsem se městské policie, a ti mi potvrdili mé neblahé tušení, že ho už čtrnáct dní neviděli. Přesně od té chvíle, kdy jsem tu zprávu četla. Jak mohl tak dobrý člověk skončit tak děsivým způsobem?

Na Vánoce jsem za pana Jiřího zapálila tajně svíčku a popřála mu tam nahoru… Přeběhl leden, únor a přišel březen. Ten den bylo docela hezky a já vzala Pepíčka na naši oblíbenou procházku k vodě.

Z nostalgie jsme pak usedli u fontány a já nemohla nevzpomenout na pana Jirku. Pepíček poskakoval neposedně kolem mě a najednou vykřikl: „Babičko, pan Jirka!“ Podívala jsem se překvapeně směrem, kterým vnuk ukazoval.

Vstal snad z mrtvých?

Měla jsem v první chvíli dojem, že ke mně kráčí jeho duch. Pan Jiří byl oblečen letně, usmíval se a vyzařovala z něho úžasná energie a síla. Nemohla jsem uvěřit! Pepíček k němu běžel a pan Jiří už vytahoval z tašky čokoládu. „Kde jste byl?

Jak jste přežil tu hroznou zimu?“ A pan Jiří se jen smál a řekl: „Tomu nebudete věřit!“ Posadili jsme se na lavičku a on vyprávěl.

Jak jej odvezli do nemocnice, jak ho operovali – naštěstí si pečlivě vždy splácel zdravotní pojištění – jak si tam dlouho poležel a jak ho pak rovnou z nemocnice odvezli do lázní. Tam potkal paní Libušku a k ní se nastěhoval.

Obrátila jsem oči k nebi a poděkovala. Inu, nejspíš opravdu existuje nějaká vyšší spravedlnost, která pana Jiřího odměnila za vše dobré, co v životě udělal.

Julie (65), Praha

reklama
Související články
1.3.2024
Neviděla jsem, co bylo zřejmé na první pohled. Přítel si ze mě udělal kampeličku a kamarádka mě utvrzovala v domnění, že je správné mu pomáhat. Nikdy jsem nepatřila k nějakým kráskám, za kterými by se muži na ulici otáčeli. Patřila jsem spíš k takovým těm nenápadným dívkám, kterých si vůbec nikdo nevšimne. Příliš jsem si to nebrala, ale samozřejmě jsem i já toužila po lásce a partnerovi. Byl
25.2.2024
S manželem nám to klape. V jednom se ale neshodneme – kde strávíme dovolenou. Sedět v kempu už nechci. Pojedu k moři, ať s ním, nebo bez něho! I po třiceti letech jsme s manželem stále skvělý pár. Umíme se domluvit na všem. I na tom, kam vyrazíme na víkend. Je pravda, že máme v některých směrech rozdílné názory, vždy se ale snažíme dělat kompromisy. Já s ním zajdu občas na hokej nebo na fotb
22.2.2024
Narodila jsem se rodičům až po čtyřicítce. Dnes se to možná zdá normální, ale tehdy bývali lidé v tomto věku mnohdy už prarodiči. Byla jsem vytoužené dítě, protože po smrti mého bratra nemohla moje máma dlouho přijít do jiného stavu. Po té tragické události na tom byla psychicky velmi dlouho špatně. Když jsem se narodila já, byl to pro ně nový a šťastný start. A tak mě rozmazlovali. Nejenže jse
22.2.2024
Poznaly jsme se, když se Jitka přistěhovala k nám do města a učitelka ve škole ji posadila vedle mě. Bylo nám dvanáct a brzy jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Po základce jsme se obě dostaly na střední ekonomku. Teprve pak se naše cesty rozdělily. Jitka se brzy vdala a já odešla do Prahy na vysokou. Léta ubíhala, vdala jsem se a dlouho zůstávala doma s dětmi. Pak přišel rozvod a já se musel
21.2.2024
Když jsem zjistila, jaký Petr je, rozešla jsem se s ním. Řekla jsem si, že mi nestojí za to, abych kvůli němu uronila byť jen jednu slzu. Můj ex přítel nebyl moc dobrý člověk. Bohužel jsem to zjistila až po dvou letech. Přesně tak dlouho mi trvalo, než jsem sundala růžové brýle. Dva roky jsem byla zamilovaná a nevšímala si varovných signálů, neposlouchala jsem okolí. Viděla jsem jenom svého pří
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Po bříšku už ani stopy!
nasehvezdy.cz
Po bříšku už ani stopy!
Je to sotva pár týdnů, co se moderátorka Eva Perkausová (29) stala maminkou druhého synka Ariana, a už se postavila před fotoaparát! Oblékla jen kalhoty, podprsenku, perlový náhrdelník – a všem vyraz
Podvodník ve velkém: Muž, který prodal Tádž Mahál
epochaplus.cz
Podvodník ve velkém: Muž, který prodal Tádž Mahál
„Pojď sem, prcku, tady máš taky stovku, ať si jednou osladíš život.“ směje se hledaný podvodník Mitileš v rodné vesnici na malého chlapce. Nemusí mít strach, že ho tu někdo udá. Pro sousedy je hrdina, i když jednoho z nich kdysi okradl. Dneska se jí a pije na něj. Skutečným jménem je vlastně Mitileš Kumar
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
epochalnisvet.cz
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
Středověký templářský řád je považován za jeden z nejznámějších i nejzáhadnějších v dějinách. Účast templářů na křížových výpravách tvoří legendy o jejich bohatství a znalostech. Pozdější úpadek řá
Skutečné zombie: Jsou dílem černé magie?
enigmaplus.cz
Skutečné zombie: Jsou dílem černé magie?
Hrozivé oživlé mrtvoly vylézající z hrobů a pojídající lidské maso. Takový obrázek vyvstane v mysli většině lidí, když uslyší slovo zombie. Většina se domnívá, že jde jen o filmový výmysl. Jenže lidé
Domácí piškotová roláda
tisicereceptu.cz
Domácí piškotová roláda
Než nanesete na těsto krém, potřete ho vrstvou malinového džemu. Roládu dotáhnete k dokonalosti čokoládovou polevou. Ingredience Na těsto 3 vejce 80 g krupicového cukru 1 lžíce kakaa 100 g
Bakterie, které z plastů vyrábějí materiál podobný pavoučímu hedvábí
21stoleti.cz
Bakterie, které z plastů vyrábějí materiál podobný pavoučímu hedvábí
Polyethylen, respektive výrobky z něj, jako jsou plastové tašky, láhve a obaly na potraviny, je největším přispěvatelem k celosvětovému znečištění planety plasty. Navíc je v přírodě prakticky nerozlož
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
iluxus.cz
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
Tyto hodinky nedělají kompromisy: nové Meister S Automatic jsou sportovní hodinky, které nezapřou svůj vztah k elegantní řadě Meister. Společnost Junghans představuje dva nové tříručkové modely z nere
Ze syna jsem udělala sobce
skutecnepribehy.cz
Ze syna jsem udělala sobce
Neviděla jsem to, co viděli ostatní. V mých očích byl roztomilý. Tvrdil, že nemá v životě štěstí a že mu všichni křivdí. Teprve jeho úraz mi otevřel oči. Můj syn byl jen rozmazlený fracek! A to bolelo! Měla jsem ho natruc všem. Rodičům i příteli, který mi dal po dlouhé známosti kopačky. Pořídila jsem si dítě za svobodna. Rodiče
Silná přitažlivost s bývalým
nasehvezdy.cz
Silná přitažlivost s bývalým
Nová posila seriálu ZOO Jana Bernášková (42) má až podezřele blízko ke svému bývalému muži, režisérovi Davidu Drábkovi (53). Byl to právě jejich vztah, z něhož čerpala ve své knize Jak přežít svého mu
Hrad Skuhrov: Dřevěná věž nad kamenným hradem
epochanacestach.cz
Hrad Skuhrov: Dřevěná věž nad kamenným hradem
Z kamenného hradu přežily staletí jen některé obvodové zdi, ale Skuhrov už si dávno za kámen našel náhradu. Když se dnes řekne Skuhrov, mnohem více pomyslíme na jiný materiál – na dřevo. S tím umí Skuhrov doslova čarovat. Nevíme sice úplně přesně, kdy hrad Skuhrov na ostrožně nad pravým břehem říčky Bělé vzniknul, ale nebudeme daleko od
Masové koule s pikantní omáčkou
tisicereceptu.cz
Masové koule s pikantní omáčkou
Koule jednoduše napíchněte na párátko a servírujte s pálivou červenou omáčkou. Ingredience 500 g hovězího mletého masa 2 větší cibule 200 ml ostrého kečupu 4 stroužky česneku 2 nakládané kap
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř