Domů     Náš vztah začal vzájemnými pohledy
Náš vztah začal vzájemnými pohledy

Nikdy nezapomenu její úsměv, když mi předávala svůj dopis. Stydlivě mi ho vtiskla do dlaně a odcupitala pryč. Byl jsem trochu v rozpacích, tak jsem ho schoval do kapsy s tím, že si ho přečtu později.

Zvědavost mě nakonec přemohla, takže jsem ho otevřel hned za prvním rohem. Dopis vypadal, jako by ho psalo malé dítě, nechyběla ani pastelkou nakreslená sluníčka. Teď už si nevzpomínám na každé slovo, ale nikdy nezapomenu na poslední větu dopisu.

„Přinesl jsi do mého života světlo, které z něj nikdy nezmizí. Za to ti děkuji, i když vím, že si to ani neuvědomuješ,“ stálo tam. Skoro jsem ji neznal, pocházela z Austrálie, měla dlouhé kudrnaté a blonďaté vlasy. Vypadala jako nevinnost sama.

Pracovali jsem spolu na Novém Zélandu v jablečném sadu, kde jsme se i seznámili. Jmenovala se Katie a bylo jí osmnáct let. V sadu s ní byly navíc dvě sestry, všechny tři dohromady vypadaly jako andělé. Blonďatí andělé a moje smrt. Ale ona z nich zářila nejvíc. Náš vztah začal nervózními pohledy, které jsem si střídavě vyměňovali.

Jednoho večera byla ve společenské místnosti v naší práci zábava. Věděl jsem, že se potkáme a věděl jsem, že se bude pít. Večer plynul a my se k sobě postupně přibližovali. Po nějaké chvíli už jsme se pod stolem drželi za ruce.

Lidé postupně odcházeli a já si řekl, že bude lepší odejít a neotvírat tuto pandořinu skříňku. Problém totiž byl v tom, že jsem cítil, jak se zamilovávám. Jenomže do holky z opačné strany zeměkoule. Náš čas měl trvat jen omezenou dobu a to mě trhalo na kusy.

S velkým sebezapřením jsem se asi po hodině zvedl a řekl, že odcházím. Ona řekla, že zůstane. Teď už vím, že tam zůstala kvůli mně. V ten moment jsem nebyl schopen normálně uvažovat. Sebral jsem se a odešel do svého pokoje.

Z chodby byly slyšet zvuky, jak odchází chvíli po mně. Té noci jsem nemohl spát.

Druhý den jsme se opět potkali. Bylo mi trapně, ale šel jsem za ní. Uvnitř mě se odehrávala velká bitva. Byl jsem jak schizofrenik, chtěl jsem ji, ale zároveň se toho bál. Ona se opět usmívala. Povídali jsme si a ona mi řekla:

„Víš, mám kluka a nikdy bych ho nepodvedla.“ To mi vyrazilo dech, nechápal jsem, co to tedy mělo znamenat. Rozloučili jsme se a já zůstal jak opařený. Opravdu to takhle funguje?

Druhý den ráno jsem přišel do práce a Katie se sestrami tam nebyly. Odejely prý se svou dodávkou a řekly, že končí. Neřekla mi o tom ani slovo, dozvěděl jsem se o tom od šéfů. Zůstal jsem jak opařený.

Nicméně nebylo zbytí, pokračoval jsem ve své práci, i když jsem Katie viděl všude kolem. Chtěl jsem ji znovu potkat a napravit to, co jsem zanedbal. Pořád mi v hlavě znělo úsloví:

„Je lepší litovat toho, co jsi udělal, než toho, co jsi neudělal.“ Jenže jsem nevěděl, kde ji hledat.

Dny plynuly a já už si na tu bolest začal zvykat. Jezdil jsem do města pro nákupy. Často jsem trávil večery s lahví vína a muzikou. Byla to taková autoterapie. Jednou jsem se rozhodl, že si vyjedu na pláž.

Zastavil jsem na parkovišti a najednou ve mně zatrnulo. Stálo tam jejich auto. Svou vnitřní paniku jsem se snažil zmírnit, co nejvíc. V autě nebyly, tak jsem se šel projít. A najednou tam stály! Zahlédly mě a vesele posunkovaly, ať jdu k nim. Poslechl jsem.

Bylo to hrozně fajn, ale já celou dobu koukal po Katie. Chtěl jsem ji naznačit, že jí chci něco říct, ale nechtěl jsem to dělat okatě. Nakonec sestry odešly do auta pro pár věcí a my tam zůstali sami. Řekl jsem jí, že s ní potřebuji mluvit.

Nervózně jsem začal říkat děsné pravdy o tom, jak moc ji miluji a jak jsem se nikdy takhle necítil. Celou dobu neřekla ani slovo,

nechala mě domluvit. Pak mi jen vtiskla do dlaně placatý kamínek. Řekla, že je to dárek pro mě, že jí bylo potěšením, ale že mi nemůže dát to, co chci. Připadal jsem si hloupě. Nasedl jsem do auta a odjel.

Cítil jsem, že jsem to zvoral, a že už to nejde napravit. Nemohl jsem to dostat z hlavy. Každopádně čas plynul dál a mé dny na Zélandu se chýlily ke konci.

Chystal jsem se na zpáteční let a jako připomínku jsem si občas přečetl ten dopis, který jsem nosil vždycky v peněžence. Pomáhalo mi to.

Nedlouho po mém návratu jsem se stal obětí kapsáře. Přišel jsem o svoji peněženku, kde jsem nosil všechny vzpomínky. Ten dopis už jsem nikdy neviděl. Říkal jsem si, že je to vlastně tak dobře.

Každopádně teď vím, že když člověk dostane šanci, tak by jí měl využít na sto procent. Protože litovat toho co člověk neudělal, je to nejhorší na světě.

Milan, 26 let

reklama
Související články
22.5.2024
Když jsem se vdávala, bylo mi dvacet. Sladkých dvacet? Netuším. Jen jsem tehdy spíš tušila, že to není to pravé. Vdávat jsem se musela, jak se říká. Čekala jsem miminko a sousedé by mě lynčovali, kdybych jim do vsi přivedla levobočka. S manželem jsme spolu byli 23 let, ovšem klapat to přestalo už po pěti letech. Začal pít, nesnažil se. Ale rozvést se? To by bylo to samé jako s tím levobočkem. T
20.5.2024
Dnes se se soukromými vysokými školami roztrhl pytel. Získat titul už není tak obtížné jako kdysi, kdy vysokou studovali opravdu jen ti nejnadanější. Když nejmladší kolegyně odcházela na mateřskou, sháněli jsme někoho na zástup. Jednou přišel vedoucí provozu s tím, že sehnal mladou a nadějnou zaměstnankyni. Dost nás to překvapilo, protože do personálních věcí se nikdy nepletl. „Je mladá, ještě
20.5.2024
Důvěřovala jsem mu a o jeho slovech nikdy nepochybovala. Nedůvěra se mě zmocnila až poté, co mi nalila jed do žil moje nejlepší kamarádka. O nějaké nevěře jsem vůbec nikdy nepřemýšlela. Ani o svojí, natož o manželově. Nebyl sebemenší důvod. Byl to takový můj méďa do nepohody. Moc krásy nepobral, ale o to víc jsem ho měla ráda. Byl takový retro Pěkně vypasené bříško, pleš začesaná trochou
19.5.2024
Milovala jsem sport. Nehledě na to, že jsem byla v pokročilém stadiu těhotenství, rozhodla jsem se jít na kolečkové brusle. Otěhotněla jsem ve dvaceti, ale tehdejší přítel mě opustil. Rozhodla jsem se dítě si nechat, i za předpokladu, že s ním zůstanu sama. Měla jsem dost přátel a rodiče. Na miminko se všichni těšili. „Postaráme se o tebe i o malé,“ ubezpečovali mě máma s tátou. „Ale musíš na s
18.5.2024
Mámin nový partner Bohouš mi dohazoval nápadníky a náramně se tím bavil. Bylo to trapné, a tak jsem se mu trošku pomstila. Máma celá zářila, tvrdila, že našla lásku. Upřímně jsem jí to přála. Táta nestál ani za fajfku tabáku a od doby, kdy mu spakovala kufry, nenašla nikoho, kdo by ji zaujal. Až teď, kdy jí bylo necelých sedmdesát. Nicméně po boku toho chlapíka rozkvetla a omládla, vypadala ne
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
epochalnisvet.cz
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
Nová lasvegaská dominanta se pyšní hned dvěma světovými rekordy. Předně na světě nenajdete větší kulovitou stavbu a zároveň je fasáda MSG Sphere opatřena největší LED obrazovkou! Displej zabírá úctyhodných 54 000 metrů čtverečních, a tak by do kapsy strčil i pražský Václavák!   K začátkům této unikátní stavby se musíme vrátit do února 2018, kdy
Krémové houbové rizoto
tisicereceptu.cz
Krémové houbové rizoto
Provoňte ho aromatickými bylinkami, jako je rozmarýn nebo tymián. Ingredience 250 g kulatozrnné rýže 200 g hub, nejlépe hříbků 80 ml bílého vína 100 g másla 30 g šalotky 70 g parmazánu 6 l
Holubího reka nechali vycpat
historyplus.cz
Holubího reka nechali vycpat
Obránci francouzské pevnosti Vaux, střežící přístup k Verdunu, se už dlouho neudrží. „Tohle je naše jediná šance,“ říká velitel a vysílá jejich posledního poštovního holuba es žádostí o pomoc… Nezbývá než doufat, že holub Vaillant poselství doručí. Od 2. června 1916 Němci útočí na opevnění Vaux, střežící severovýchodní přístup k městu Verdunu. Major Sylvain Eugène Raynal (1867–1939) tuší,
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
epochaplus.cz
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
Drogy, sex a rock’n’roll. Život Janis Joplin, legendární zpěvačky s nakřáplým hlasem, která se stala ikonou hippies a symbolem ženské svobody, byl plný vášně, excesů a tragického konce v pouhých 27 letech.   Hudební svět ještě nestihl smířit se ztrátou Jimiho Hendrixe, a už 4. října 1970 truchlí znovu. Na předávkování drogami umírá v prokletém věku
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
21stoleti.cz
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
Nový článek Michaliny Kazek a Lenky Chodákové z Laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily, který vyšel v prestižním časopise Plos Biology, ukazuje, jak důležité je pro organismy nastavi
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
nasehvezdy.cz
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
Zpěvačka Ewa Farna (30) je na vrcholu kariéry, a tak nechce vynechat ani jedno vystoupení, dokud vyprodává haly. To však znamená, že své tělo rozhodně nešetří. Málo spí a jídlo si koupí tam, kde to z
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
iluxus.cz
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
Společnost Sennheiser dnes oznámila zahájení prodeje nejnovějších plně bezdrátových sluchátek – Sennheiser Accentum True Wireless. Sluchátka vynikají mimořádnou ergonomií, hybridním aktivním potlačení
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
enigmaplus.cz
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
Síť podzemních tunelů a bunkrů pod hlavním městem Německa má především souvislost s obdobími druhé světové války a následné studené války, která rozdělila svět i samotný Berlín. Se zdejším podzemím je
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
nejsemsama.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
skutecnepribehy.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
epochanacestach.cz
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
Zoologická zahrada nebo přesněji Zoopark Chomutov se mezi českými zoo může pochlubit jedním prvenstvím. Je totiž sice jednou z nejmladších, ale současně svou rozlohou 112 hektarů největší českou zoo, téměř dvakrát tak velkou, než je ta pražská. Zakladatel a jeho velký sen Přitom tradice chovu zvířat na stejném místě pochází už z předválečného období. Ve zdejším městském