Domů     Hlavní je, být šťastný!
Hlavní je, být šťastný!
5 minut čtení

Když si myslíme, že už nemůžeme nic očekávat, osud nám nadělí zpátky vše, co jsme kdy dali.

Když manžel zemřel, synovi Jakubovi bylo devět let. Dost na to, aby si pamatoval, jaký jeho otec byl, a hodně málo na to, aby pochopil, že samotná ženská s malým dítětem to má v životě neskutečně těžký.

Mé pokusy seznámit se s jiným mužem zkrachovaly pokaždé, když jsem svého nového nápadníka přivedla domů. Jakub dělal všechno proto, aby už k nám dotyčný nikdy nepřišel.

„Já se o tebe postarám, maminko!“ sliboval mi a se slzami v očích mě prosil, abych „toho pána“ už nikdy domů nevodila.

Syn na prvním místě

„Co mám s tím klukem dělat?“ vzdychala jsem před kamarádkami. „Vyber si chlapa, který se ti líbí a nastěhuj si ho domů!“ radily mi. „Chvíli to možná potrvá, ale Jakub si na něj zvykne, uvidíš!“ dodávaly mi odvahu.

„A co když se spolu nikdy nesnesou?“ strachovala jsem se. „Přece nechceš zůstat na stáří sama! Kluk ti vyroste, najde si ženu, založí svou rodinu a co ty? Starou a sedřenou tě už žádný chtít nebude!“ Měly pravdu.

Z práce do práce

Jakub byl jinak opravdu vzorný syn. Pubertu zvládal v naprosté pohodě. Kromě svých domácích povinností dodělal gymnázium a dostal se i na vysokou školu. Byla jsem na něj opravdu hrdá, i když mě jeho studia stála hodně sil.

Táhla jsem to všechno sama, a abych uživila a ošatila i dospívajícího muže, musela jsem si vzít další práci. Skoro vůbec jsem nebyla doma, skoro vůbec jsem nežila svůj osobní život.

Byly to dlouhé roky přebíhání z jednoho zaměstnání do druhého, ale doma mě vždycky čekal uklizený byt a navařeno.

Na druhé koleji

Pak přišel den, kterého jsem se obávala ze všech nejvíc. Můj milovaný syn si přivedl domů svou slečnu. Cítila jsem se opravdu strašně. Najednou jsem hleděla do tváře dívce, která mě měla nahradit. Byla mladá, krásná a pro mě naprosto nepřijatelná.

Tak už to matky synů mívají. „Linda ti teď se vším bude pomáhat, maminko!“ oznámil mi syn a já nevěděla, co na to mám říct. Najednou jsem si uvědomila, co asi cítil on jako malý, když jsem si já domů přivedla jiného muže. Teď se situace obrátila.

Už jsem neměla svého syna jen sama pro sebe, musela jsem se o něj dělit s cizí holkou, které věnoval daleko více pozornosti, než mně. „Jestli ti tu vadíme, můžeme si sehnat jiný byt,“ řekl mi jednou s naprostým klidem.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem přestěhovala všechny své věci do malého pokoje a zbytek nechala Jakubovi a jeho nové ženě.

Vyklidila jsem pole

Celá situace vygradovala, když Linda zjistila, že je v jiném stavu. Žádost o pokoj v pečovatelském domě jsem si podala ještě dřív, než stačila Linda donosit své a Jakubovo dítě.

I přesto, že jsem byla vždycky na všechno sama, zvládla jsem si našetřit nějaké peníze, takže jsem svůj nástup do svého nového domova mohla radikálně urychlit. Když Linda odešla do porodnice, sbalila jsem si své věci a přestěhovala se.

Sestřičky byly moc milé a pan doktor při vstupní prohlídce na mě působil jako velký sympaťák. „Vždyť vy sem vůbec nepatříte!“ obdivoval můj zdravotní stav. Pak mi pan ředitel ukázal můj pokoj, do kterého mi přinesli kufry.

Nebylo zde nic, jen postel, stůl se židlí a skříň. Posadila jsem se a složila hlavu do dlaní. „Takhle skončit!“ říkala jsem si a bylo mi najednou smutno. Pak někdo zaklepal na dveře.

Myslela jsem si, že to bude sestra, která mi přišla říct něco ohledně domovního řádu, ale čekalo mě milé překvapení.

Milý společník

Za dveřmi na chodbě stál prošedivělý pán, který mohl být jen o pár let starší, než já. „Vítám vás tady, má milá!“ řekl a podal mi kytici tulipánů. „Jsem Václav!“ Podal mi ruku. „Marie,“ přijala jsem ji.

Celé odpoledne jsme s Václavem strávili v přilehlém parku. Převyprávěla jsem mu ve zkratce snad celý svůj život a kupodivu mi o sobě stihl říct něco i on sám. Byl také opuštěný, jako já. Jeho manželka zemřela již dávno a dcera se odstěhovala do ciziny.

Zase radost ze života

Následující den mě vzal Václav do města, abych si nakoupila nějaké drobnosti, které by můj pokoj alespoň trochu zútulnily. „Tenhle obrázek by se vám nelíbil, paní Marie?“ snaživě mi pomáhal vybírat dekorace, jakoby měl v mém pokoji bydlet se mnou.

„A co tenhle svícen?“ ukazoval mi. Nakonec jsem koupila oboje a pozvala pak Václava na večerní víno. Přišel. A další večer také a ještě mnoho dalších. Zjistila jsem, že Václav je velmi vzdělaný, takže jsme nikdy neseděli a nemlčeli, pokud jsme sami nechtěli.

„V pátek je ve vesnici poblíž tancovačka, co kdybychom si šli skočit?“ navrhl mi. A tak jsem šla s Václavem na tancovačku.

Nečekaná svatba

K mému velkému překvapení jsme vydrželi skoro až do rána. O dva dny později mě pozval na večeři, kde mi navrhl, jestli bych s ním nechtěla bydlet v jeho apartmá. „Co by tomu řekli ostatní?“ strachovala jsem se.

„Nemůžou říct nic, když se vezmeme!“ postavil mě před hotovou věc. Bylo to tak šílené, že jsem souhlasila. Náš obřad byl velmi skromný, ale zato velmi krásný.

Bylo léto, celá zahrada kvetla a všichni mí noví přátelé mně i mému novému muži přáli, jako kdybychom měli celý život před sebou. Nakonec, proč ne? Vždyť nikdo neví, jak tu bude dlouho, a proto musíme využít každou příležitost, kterou nám osud přinese.

Marie V. (69), střední Čechy

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé