Dcera našla toho malého chlupáčka v trávě, a nedala si ho vzít. Bylo to přesně na Velký pátek, a to se prý dějí zázraky. Ten zajíček nám opravdu přinesl štěstí. Když byly naše děti malé, jezdili jsme na Velikonoce k mým rodičům na venkov. Svátky jara tam byly mnohem krásnější a zajímavější, než ve městě. Tam se držely tradice vždycky, zejména běhání s pomlázkou po vsi byla oblíbená zábava mého

Nechtěla jsem ustrnout, i když jsem babička. Tak se jednoho dne stala vnučka mým učitelem. Už vím, že strach byl můj největší nepřítel. Z mobilu, počítače, internetu, sociálních sítí a podobných vymožeností jsem měla hrůzu. Asi jako každý člověk v mém věku. Na straně druhé mě vnitřně štvalo, že si dokážu na mobilu jen vytočit telefonní číslo a stěží napsat SMS zprávu. Při tom podle slov mých vn

Všem v paneláku dělala ze života peklo. Byla bezohledná a sobecká. Tak jsem vzala do ruky po letech housle. Jen jsme se nastěhovali do panelového domu na sídlišti, už vynadala manželovi, že zaparkoval před vchodem. Chtěl si jen z auta vystrčit krabici s nářadím. Ječela na něho jako siréna, že před vchodem je zakázáno parkovat. Jednou si počkala na mě u výtahu a spustila na mě, že ji můj syn nep

Cítila jsem, že je ke mně osud zbytečně nespravedlivý. Myslela jsem, že peníze to spraví, a tak jsem si k nim pomohla. Nečestně a zle. Marta patřila mezi mé nejlepší přítelkyně, aspoň si to myslela. Znali jsme se z práce, ona byla o dost starší, ale celkem jsme si rozuměly. Toho jsem využila o mnoho let později. To už z ní byla vdova s velkým domem a balíkem peněz, co jí zůstaly po manželovi. J

V životě jsem spoléhala jen na sebe. Pomoct druhému v nouzi ale pro mě byla vždy samozřejmostí. Jednou mi za to přišla nečekaná odměna. Tu práci jsem si vybrala už jako malá holčička. U zápisu do první třídy jsem tvrdila, že budu pomáhat starým a nemocným lidem. Toho snu jsem se pak držela a vystudovala zdravotní školu. Většinu života jsem poté pracovala jako pečovatelka a měla svou klientelu s

Nikdy neříkej nikdy! To je velmi pravdivé přísloví. Nechtěla jsem žít na venkově a dřít na poli, i tak jsem se vdala za muže, který snil o vlastní farmě. Nikdy jsem nebyla holkou, která by toužila žít na venkově, starat se o zvířata a velkou zahradu, skleník, případně dokonce pole. Vysnila jsem si život v pohodlí panelového domu ve velkém městě, kde budu chodit za kulturou a maximálně budu na b

Byl vždy tak šikovný, umí opravit všechno. O svou práci přišel a odmítal nabídky na drobné kšeftíky. Bál se, že ho budou ty ženy svádět. Už dlouho táhnu domácnost já. Manžel je fotograf, a poslední roky nemá žádné pořádné kšefty. Je ale moc šikovný, dokáže všechno doma udělat. Kamarádky říkají, že by se měl živit jako hodinový manžel. Ale on o tom nechce ani slyšet. Je posedlý představou, že vš

Po smrti tatínka se na Šmudlu upnula. Když máma zemřela, nedokázali jsme se o to staré zvíře postarat a vzít ho z vesnice do našeho městského bytu. Svým dětem jsme se vždy snažili být oporou. Když byly malé, i když vyrostly a měly svoje vlastní malé děti. To byla naše role snad ještě náročnější. Z mladší dcery Lenky se stala samoživitelka. Partner ji nechal samotnou s tříletými dvojčátky a čtyř

Svému budoucímu muži jsem padla k nohám – doslova. Byl to trapas a já se bála, že jsem si tím u Richarda navždy zničila všechny šance. Ten kluk se mi moc líbil! Jmenoval se Richard a jezdil do naší vesnice na prázdniny. Hodně sportoval, hrál fotbal a také hokej. Když mi bylo patnáct, měla jsem dojem, že po mně začal pokukovat. že jsem mu nebyla lhostejná. Dokonce se přede mnou předváděl na naše

Když mi Ota napsal, že by se rád sešel, myslela jsem, že jde o přátelské setkání. Přece jen jsme spolu dlouho žili. Jenže ono to bylo trochu jinak. Místo klasického pokecu u sklenky vína, jaký jsem s Otou po našem rozchodu zažila už mnohokrát, ale přišel šok. Ota mi udělal návrh, který mě nejdřív naštval. Ale jak nad tím stále přemýšlím, možná bych to chtěla zkusit. A vlastně mi to i lichotí