Nebyla to nijak výstřední žena. Životem proplouvala s lehkým úsměvem, který jí umožnil dělat věci, na které by si jiní netroufli. Jmenovala se Marta a pracovala v organizaci, kde se točilo docela dost peněz bez valné kontroly. Byla tím, kdo má naprostý přehled a kdo vždy přesně ví, kde co je. Klíče, dokumenty, přístupová hesla, prostě všechno. Dalo by se říct, že fungovala jako dobrá duše podni

Ženské, které chodily se zadaným chlapem, jsem vždy jednoznačně odsuzovala. Dnes mezi ně patřím a určitě se to nechystám měnit. Miluju ženatého muže, tátu dvou kouzelných holčiček. Už dlouhá léta, pořád je to stejně intenzivní jako v den, kdy to začalo. Jiskra, nebo spíš požár nevídaného rozměru, se rozhořela na oslavě našich společných přátel. Já byla v té době dva roky po krušném rozvodu, kte

Nejspíš protože jsem byla starší matka, měla jsem o syna velký strach, který mě mockrát až budil ze spaní. Nespouštěla jsem ho z očí. Syn byl vymodlené dítě starších rodičů. Bála jsem se o něj až hystericky, v noci jsem se budila hrůzou, zdálo se mi o prázdné postýlce anebo o tom, jak ho kdosi odvádí. Dívám se za nimi, snažím se křičet, ale nevypravím ze sebe žádný zvuk, snažím se běžet, ale ne

Čtyři prasátka se tam měla jako v ráji. Každý si je musel oblíbit, majitelé hospody proto nemohli pochopit, proč je někdo otrávil! Byla to taková příjemná místní hospůdka, vždycky čisto, pivo dobře chlazené a paní hostinská výborně vařila. V létě stály venku tři slunečníky, a byla tam taková pohoda, že se nikomu nechtělo domů. Růžová a baculatá Tu sobotu tam bylo rušno, protože se připrav

V zimě napadlo hodně sněhu a prudké jarní tání způsobilo katastrofu. Takovou spoušť jsme nezažili. Pozdě jsem litovala, že jsem zrušila pojistku. Je to už mnoho let, kdy se naším domem prohnala velká voda, tedy spíše bahno. Tu zimu napadlo hodně sněhu a na jaře začal rychle tát. A jako by to nestačilo, začalo navíc pršet. A ten déšť neměl konce... Přišlo to tak rychle, velká voda z okolních pol

S Andulou jsme byly skvělé kamarádky, rozhádaly jsme se kvůli chlapovi na život a na smrt. Pozdě se ukázalo, že to bylo zbytečné. Byl konec prázdnin, já a Andula jsme měly po maturitě, a ten víkend jsme spolu vyrazily do Tisé na severu Čech. Andula pocházela z vesničky nedaleko tohoto místa, a já byla z Ústí. Taky kousek. Chtěly jsme si užít poslední krásné dny, než nastoupíme do práce. Každá j

Vždycky jsem tušila, že můj muž Vilém někoho má. Vedl dvojí život. Setkání se životní sokyní ale nebylo tak dramatické, jak jsme si obě myslely. S Vilémem, mým druhým mužem, nebyl život lehký, já ale v sobě neměla sílu od něj odejít. Občas na nějakou dobu zmizel a já nikdy nevěděla kam. Tušila jsem, že v jeho životě nejsem jediná žena, ale důkazy jsem dlouho neměla. Byla jsem šťastná, když byl

Hlídání mé vnučky patří k nejhezčím chvílím, které znám. Ovšem to odpoledne tehdy jsem si opravdu sáhla na dno. Ale vybojovala jsem její život zpátky a jsem prý hrdinka. Pořád si říkám, že kdybych ten den své dceři automaticky neřekla: „Jo, jasně, přiveď ji!“, možná bych teď seděla na chalupě u televize a v klidu se koukala na Ulici. Místo toho, aby se mi hlavou stále dokola honily vzpomínky na

Ta ženská vypadala jako vystřižená z módního časopisu. Měla postavu, za kterou by se nemusela stydět topmodelka, vždy upravená a hlas jako med. Když se objevila u nás na vesnici, všem vyprávěla o tom, jak poslední roky trpěla, protože její muž umíral na vleklou nemoc. Proto přijela sem, aby si odpočinula a začala nový život. Zdenka se rychle spřátelila s místními ženami. Chodila na kávu k paní

Našich krocanů se bálo celé okolí. Střežili náš dům i zahradu lépe než kdejaký hlídací pes. Nakonec dokázali zpacifikovat i zloděje. Z krocanů jsem měla jako dítě velkou hrůzu. Vzít si na sebe cokoli červeného byl hazard se životem. Krocany na našem dvorku doháněla červená barva k nepříčetnosti. Koho ovšem tato zvířata milovala, byla naše maminka. Tu vítali krocani z dálky hlasitým hudrování