Vždycky jsem měla respekt k pátku třináctého a tahle příhoda mi dokázala, že to bylo oprávněné.

Pátek třináctého jsem nikdy neměla ráda. Manžel si ze mě kvůli tomu dělal legraci. Tvrdil, že žádné nešťastné dny neexistují a že člověk si vše namlouvá.

Jenže já jsem ten den, kdy se v kalendáři zase objevila třináctka v kombinaci s pátkem, měla od rána zvláštní pocit.

Musela jsem se vrátit domů

Probudila jsem se nezvykle brzy a nemohla se zbavit neklidu. Nebylo k tomu žádné rozumné vysvětlení. Přesto jsem měla pocit, že bych měla být opatrná. „Zase ten tvůj pátek třináctého?“ smál se manžel a zašel do koupelny.

Nakonec jsem se uklidnila a vypravila se jako každý jiný den do práce. Když jsem došla před dům, sáhla jsem do kabelky a zjistila, že jsem doma nechala peněženku.

Asi bych si asi zanadávala, že nestihnu autobus, a nechala to být, jenže tehdy jsem si pomyslela, že je to další z těch podivných znamení, která mi ten den připadají podezřelá.

Ozvala se rána

A taky že ano! Odemkla jsem byt a hned ve dveřích uslyšela hlasitou ránu. Nejdřív jsem si myslela, že něco spadlo. Pak jsem zaslechla slabé volání o pomoc. Manžel uklouzl v koupelně na mokré podlaze.

Při pádu se udeřil do hlavy o okraj vany a nedokázal vstát. Byl zmatený, všude byla krev. Okamžitě jsem zavolala záchranku. Lékaři později řekli, že měl velké štěstí.

Při podobných úrazech může člověk upadnout do bezvědomí a zůstat bez pomoci celé hodiny. Navíc manžel užívá léky na ředění krve, takže hrozily vážné komplikace. Netuším, jestli to byla intuice, náhoda nebo osud, ale vím, že to mohlo dopadnout zle!

Zdena B. (61), Litoměřice