Měl to být jen takový malý flirt, který se ale nějak zvrtl. Svému manželovi jsem ublížila a ošklivě jsem na to doplatila. Doufám, že se u mě dnes staví syn. Potřebuji si s někým promluvit. Cítím se tak sama a opuštěná. Když si vzpomenu na letošní svátky, nejraději bych se neviděla. Poprvé v životě jsem seděla doma sama. Byl to hrozný zážitek, který opravdu nikomu nepřeji. I když vím, že to byl

Celá léta jsem se bála, že se něco takového stane. Počítáte s tím, ale nejste na to stejně nikdy dost dobře připraveni. Stále ještě držím telefon v ruce a jsem celá strnulá. Manžel na mě vyděšeně hledí a já nejsem ze sebe schopna vypravit ani slovo. „Věruško, co se děje?“ Manžel mě bere kolem ramen a já se konečně uvolnila. Stavidla povolila a já brečím na manželově rameni. Pláč mě pomalu uvolňuj

Byli jsme opravdu šťastní, když si naše dcera našla přítele a přišla do jiného stavu. Bohužel jsme si nevšimli, že spojila svůj život s násilníkem, který v jednom strašlivém okamžiku zničil celou naši rodinu. Já a můj Láďa jsme si vlastně hezky žili. V lásce jsme vychovali dvě děti a těšili se na klidná léta odpočinku. Jen ty vnoučata nějak nepřicházela. Náš Péťa hned po maturitě vycestoval do Am

Snad stokrát jsem slyšela o nebezpečných podvodnících všeho druhu. Jenže v tu chvíli jsem na to ani nepomyslela. Jediné, co jsem chtěla, byly v té chvíli peníze. To už byl snad desátý telefonát. Nikdy jsem nikomu nic nedlužila a teď mě nahánějí jako neplatiče. A nejen že mě upomínají, ale dokonce mi vyhrožují. Mám strach, ale nevím, co mám dělat. Syn se to rozhodně nesmí dozvědět. Hanbou bych se

Mám dvě dospělé dcery, o které jsem se vždy s láskou starala. Donedávna jsme měly dobré vztahy. Všechno překazil jeden dopis s modrým pruhem. Doktor se na mě smutně usmál. „Vy se zřejmě moc trápíte. Ty vaše výpadky paměti i plačtivost není v takovém případě nic neobvyklého. Jinak jste zdravá jako řípa. Chcete, abych o tom informoval vaši rodinu?“ Slabě jsem přikývla. Vždyť je to vlastně jedno. Kd

Moje šedesátiny jsem chtěla velmi skromně oslavit v zaměstnání. Na rodinné oslavy nebyli lidi. Můj syn totiž zmizel před šesti lety. Vracela jsem se o něco později ze zaměstnání. Oslava se celkem vydařila. V zasedačce se sešlo pár lidí, připili jsme si, snědli pár chlebíčků. Šéf měl krátký proslov, poděkoval mi za dobrou práci a dostala jsem dar. Krásný zlatý přívěsek s řetízkem. A také nádherný

Možná jsme udělala osudovou chybu, za kterou nejspíš pořádně zaplatím. Já jsem ale musela. Už jsem se dál nemohla dívat na to, jak můj zeť ničí holčičku, kterou jsme s manželem vychovali. Určitě jsme Jitušku vychovali jako krásnou květinku pro prince. A ne k tomu, aby ji někdo systematicky psychicky a nakonec i fyzicky týral. Proti svému zeťovi jsem křivě svědčila u soudu. Už se na to bohužel při

Anička byla moje nejlepší přítelkyně. V mládí jsem byla tak hloupá, že jsem se nechala hloupě vyprovokovat, že budu s jejím klukem flirtovat. Pozdě jsem nápadu litovala. Znaly jsme se od osmé třídy. Přistěhovala jsem se s rodiči a mladší sestrou Pavlínou z města na vesnici, a musela tam dokončit základní školu. Nebyla jsem z toho nadšená. Ve městě jsem měla spoustu kamarádek, zábavu, kina, toho

V životě jsem se už mockrát spálila a spletla se ve vlastním úsudku. Udělala jsem pak zbytečné chyby a zkomplikovala si život. Doufám, že se to změní. Paní Amélie vypadá vážně podivuhodně. Celá v černém hábitu, dlouhé tmavé rozevláté vlasy. A neskutečně pronikavý pohled. Trochu mi je úzko. Dlouho jsem se takovému setkání s tajnými vědami bránila. To až překotné události v mém životě, mě nakonec

Na maminku jsem vždycky dala a dám dosud. A tak když jsem si vyhlížela svého budoucího muže, tak jsem stále měla na mysli jedno z jejích tradičních úsloví, které znělo: „Smutný být a nic nemít, to je život na nic.“ O tom, abych - Něco – měla, jsem nikdy tak moc neuvažovala. Ale abych nebyla smutná, o tom ano. Protože jsem věděla, že když budu šťastná a veselá, tak i to „nic nemít“ půjde vydržet