Od dětství jsem měla potíže s kyčlemi. A hlavně jsem už tenkrát mohla tušit, co mě čeká. Viděla jsem před sebou neustále maminku, s bolestí zkřiveným obličejem. Rozhodla jsem se toto dědičné zatížení ignorovat. Mám už za sebou čtyři operace kyčelních kloubů. Ale rozhodně nehodlám sedět doma v koutku a naříkat. Ani teď, když se právě chystám na další pobyt v nemocnici. Pořád mám před očima svoji m

Moje sestra je moc hodný a důvěřivý člověk. Vždy byla vstřícná i k cizím lidem. A to se jí krutě nevyplatilo. Vystoupila jsem na návsi z autobusu a rozhlížela se udiveně kolem sebe. Jak to, že mi Maruška nepřišla naproti? Ví, přece, že přijedu. V pondělí jsem jí telefonovala. A i když se už pohybuje trochu obtížněji, nikdy si nenechá ujít příležitost, aby mě přivítala. Špatné tušení Zdálo se mi

Bohunka a Mirek byli opravdu sympatický pár. Proto všechny u nás v ulici mrzelo jejich trápení. Dozvěděli jsme se totiž, že nemohou mít děti. Taky jsme byli šťastní s nimi, když jim úřady nakonec povolily adopci. Věřili jsme totiž, že budou báječní rodiče. Když se Bohunka a Mirek přistěhovali do naší čtvrti, okamžitě je měl každý rád. Byli mladí, zamilovaní a taky velmi pracovití. A tak se s verv

Některé skutky lidí nelze nikdy pochopit ani omluvit. Opilec, který mohl zachránit život zbaběle ujel. Už je to dva roky a bolí to pořád stejně. Mám za sebou desítky probdělých nocí a moře vyplakaných slz. Dnes konečně uvidím toho darebáka. Dlouho jsem váhala, zda to mám absolvovat. Byla bych totiž schopna uškrtit ho vlastníma rukama. Vím, že žádný trest, který dostane, nebude pro mě dostačující.

Lhát se sice nemá, ale někdy se tomu nevyhnete. Především tehdy, když chcete chránit své nejbližší. I když těžko říct, zda je to dobře. Sousedku jsem zahlédla na poslední chvíli. Už jsem nestačila zabočit do některé boční ulice,abych se jí nenápadně vyhnula. Ale už mě zahlédla a hrne se rovnou ke mně. Vím, co bude následovat. Tak jako vždy poslední dobou, se začne vyptávat na Jiřího. Jakpak se má

Nikdy se nesmířím s myšlenkou, že mého hodného syna kdosi sprostě podvedl. Mnohem horší než ztráta peněz, je totiž ztráta iluzí, o které Honza nadlouho přišel. Vždyť do té doby věřil, že jsou na světě jen hodní a sluší lidé. Náš Honzík byl vždycky hodný kluk. Proč si to ale nepřiznat, také trochu pomalejší, než jeho vrstevníci. Když jsme ho naléhání učitelky vzali do poradny, doporučila nám psych

V životě není nikdy nic jistého. Dnes už to moc dobře vím. A také to, že za některá nemilá překvapení si můžu sama. Cítím v očích Dany to obrovské zděšení, i když se navenek opravdu moc snaží dělat, že ji nic nepřekvapuje. Vidíme se po dlouhých osmi letech a já chápu její šok, i když se tím cítím hrozně zasažená a ponížená. V duchu si říkám: „I ty, Brute!“ Jenže se jí není co divit. Když jsme s

Teprve v nouzi poznáš skutečné přátele. A to je naprostá pravda. Díky tomu jsem přežila nejhorší chvíle ve svém životě. Maruška se spokojeně rozhlíží po mé útulné garsonce. To, že si můžu sedět v pohodlném ušáku a pít kafíčko je jen a jen její zásluha. Bez ní bych skončila, bůh ví kde. Jakoby nestačilo, že jsem ztratila manžela. Člověka, kterého jsem milovala přes půl století. A který mi vážně za

Někdy trvá dost dlouho, než pochopíte, že to co vám druzí říkají, je pravda. A před tou není dobré zavírat oči. Moje sousedky jsou docela obyčejné a hodné ženské. Jsem ráda, že je tady mám. Nepřipadám si díky tomu jako obyčejný, ubožák, chudák, který nedokázal zvládnout svůj život. Tady si nepřipadám hloupě za to, že jsem neobstála jako matka, jako manželka. Už jen při slově manželka se mi udělá

Chápu, že to maminka myslela dobře, když pro mého bratra hledala nevěstu. Bohužel mu ale vybrala strašnou ženskou, která ho okradla a ještě nás se svým kumpánem málem ubila k smrti. Můj mladší brácha Péťa byl vždycky takovej hodnej trouba. Základní školu vychodil jen s odřenýma ušima a tak bylo jasné, že z něj nikdy nebude žádný právník ani doktor. Ale co, vždycky byl šikovný, takže se vyučil op