Domů     Dnes už vím, že „vyhořet“ není žádná ostuda
Dnes už vím, že „vyhořet“ není žádná ostuda
7 minut čtení

Mnoho let jsem fungovala naprosto bezchybně. Práce, rodina, domácnost, přátelé. A pak se to celé najednou nějak zadrhlo. Obyčejné nenálady se změnily v hluboké deprese a v totální nechuť cokoli dělat.

Jsem z učitelské rodiny, a bylo proto téměř samozřejmé, že půjdu ve stopách rodičů. A tak jsem po maturitě nastoupila na pedagogickou fakultu. Vůbec jsem tehdy nad jinými variantami neuvažovala.

Rodiče byli mým vzorem, měla jsem ráda děti, bavilo mě druhým něco vykládat, objasňovat. Možnost vzdělávat malé školáky mi připadala jako velmi užitečné a chvályhodné poslání.

Peďák jsem zvládla s červeným diplomem, a když jsem dostala svou první „vlastní“ třídu, byla jsem štěstím bez sebe.

Byla jsem ve svém živlu

Plná ideálů a plánů jsem se tehdy s nadšením vrhla do práce. Dětem jsem se věnovala na maximum. Vymýšlela jsem stále nové a nové způsoby, jak jim zpestřit výuku, zaujmout je a přitáhnout jejich pozornost.

Doma jsem po večerech vyráběla různé pomůcky, šila obleky a připravovala masky pro naše školní divadlo, které jsem založila v rámci výuky českého jazyka.

Brala jsem ochotně i všechny záskoky vyučování za své nemocné kolegyně, stejně tak i služby v jídelně a v ranní či odpolední družině. Vůbec nechápu, jak se mi v tom pracovním kolotoči podařilo seznámit s budoucím manželem Petrem.

Po roční známosti jsme se vzali a pak se mi narodila Zuzanka. Doma jsem ale zůstala jen tu nejnutnější dobu. Brzy jsem zapojila manželovu maminku, naši „hlídací“ babičku, a vrhla se zpět do pracovního procesu.

Pracovat na sto procent bylo málo

Dařilo se mi. Byla jsem u dětí i u ředitele školy oblíbená. Jenže mně to nestačilo. Chtěla jsem být ještě lepší, prostě perfektní. Moje krásná profese mě zcela pohltila. Nemluvila jsem o ničem jiném ve škole, ani doma, ani mezi přáteli.

Ty to postupně dokonale otrávilo a naše setkání řídla. Stejně jsem na ně neměla vlastně vůbec čas. A tak jsem si nevšimla, jak kolem mě začíná být pusto prázdno. Naštěstí jsem ještě měla manžela a Zuzanku, ale i na ně bylo stále méně času.

O prázdninách se ze mě totiž stala vedoucí letních táborů. Zuzanku jsem sice brala s sebou, ale musela jsem se jí věnovat jen tolik jako ostatním dětem, takže jsme se vzájemně moc neužily.

Pak přišlo první rozčarování

Jednou po prázdninách na naši školu nastoupila nová, mladá učitelka. Do všeho byla strašně hrr, všude se cpala. No a já najednou přestala být středobodem dění na škole. Mrzelo mě to, ale pak jsem si řekla, že budu mít alespoň víc času na rodinu.

Nějakou dobu mi to vyhovovalo a já si chvíle navíc pro sebe, Zuzanku i manžela opravdu užívala. Pak mi ale začal dřívější obdiv kolegů, rodičů i ředitele chybět. Proto jsem se pustila znovu s nadšením do nových projektů.

Jenže tentokrát se moje novinky a experimenty při vyučování už nesetkaly s takovým kladným ohlasem. Měla jsem dojem, že o moje inovace při výuce nikdo nestojí. Děti byly víc a víc nepozorné a při zkoušení toho moc neuměly.

Začala jsem pochybovat o tom, zda moje snažení má vůbec nějaký smysl, zda to dělám dobře. Ať jsem zkoušela cokoli, jako bych házela hrách na zeď. Děti mi začínaly lézt strašlivě na nervy. Zdály se mi nevychované, ukřičené, drzé.

Prostě nová, horší generace, než byli ti mí roztomilí žáčci na začátku mé kariéry. Také ředitel mě najednou zbytečně dusil kvůli plánu, který jsem zcela výjimečně neodevzdala včas.

A kolegyně, ty se mohly zbláznit ze schopné, mladé a perspektivní učitelky Terezy. Měla jsem dojem, že se všechny nepříjemnosti na škole hrnou přímo na mě. Všechno mi připadalo marné.

Už se mi do školy vůbec nechtělo

Cítila jsem hroznou úzkost a bezmoc. Dvacet let praxe a poctivé práce, která mi najednou přišla zbytečná. Už se mi mezi kolegy a děti nechtělo. Každé ráno jsem sváděla tvrdý boj se svou chabou vůlí. Bylo ale jasné, že tam musím.

Je přece třeba vydělávat na chleba! Ale moje nechuť pracovat vzrůstala. Začínala jsem být roztržitá, nesoustředěná, snadno jsem vybouchla. I na své kdysi tak milované žáky. Stávalo se mi, že jsem se na ně bezdůvodně rozkřičela.

Nesnášela jsem pohled na jejich veselé dovádění a z jejich smíchu se mi mohla rozskočit hlava. Mnohem horší ale bylo, že jsem si svou nespokojenost začala brát domů. Někdy to odnesla dospívající dcera, jindy manžel.

Ruka mi ujela, ani nevím jak

Můj stav se nenápadně zhoršoval, ale já to nebrala vážně. Všechno jsem sváděla pouze na vnější okolnosti a zlobila se na všechny kolem. A tak se jednoho dne stalo něco hrozného. Hodina českého jazyka začala tehdy zcela normálně. Pak jsem vyvolala Jakoubka.

Nikdy nebyl excelentní čtenář, zato ale velký komediant. Tentokrát text koktal naprosto neúnosně, teatrálně a ještě se přitom pochechtával a pošťuchoval spolužáka loktem. Zatmělo se mi před očima a ruka mi neovladatelně vylítla k pořádnému pohlavku. Třída úplně zkameněla a já jsem se zhroutila a s pláčem vyběhla ze třídy.

Ředitel i rodiče byli rozumní

I když situace vypadala hodně zle, nakonec se vše vyřešilo v klidu. Jakubovi rodiče byli rozumní a tatínek mi dokonce řekl, že moc dobře ví, jak jeho syn dokáže provokovat a že si o pohlavek určitě říkal.

Velkoryse se zachoval i ředitel školy a vyslovil mi jen napomenutí. Druhý den jsem proto musela nastoupit před třídu, jakoby se nic nestalo a učit dál. Já byla ale na dně. Už nešlo jen o nechuť učit, o trvale špatnou náladu a naštvanost.

Špatně jsem spala, každou chvíli mě bolel žaludek a já se ani pořádně a s chutí nenajedla. Byla jsem tak příšerně vyčerpaná a unavená, že jsem myslela, že ráno snad ani nevstanu z postele. A také jsem jednoho dne skutečně nevstala.

Nebála jsem se vyhledat odborníka

To ráno v posteli jsem pochopila, že jsem jako učitelka skončila. Už jsem to povolání nechtěla dělat, už jsem nechtěla poslouchat to věčné pokřikování malých darebů. Dcera mi doporučila svoji známou psycholožku. Ta mi poprvé vysvětlila termín syndrom vyhoření.

Měla jsem všechny jeho příznaky a pochopila jsem, že musím s psycholožkou, ale především sama, hledat cestu ven. S ředitelem jsem se dohodla na výpovědi a odjela s manželem na dovolenou do jižních Čech.

Do důchodu bylo ještě daleko a já potřebovala najít něco nového, co bych mohla dělat. Věděla jsem jediné, že nová práce musí zase nějak souviset s lidmi a s tokem informací. No a právě při prohlídce zámku Hluboká mě to napadlo.

Bakalářkou v padesáti

Přihlásila jsem se na vysokou školu na bakalářské studium cestovního ruchu. Všichni kolem mě nevěřícně kroutili hlavami a zřejmě se domnívali, že jsem se už definitivně zbláznila.

Tři roky jsem, za velké podpory svého manžela, studovala s o generaci mladšími kolegy. Vedle toho jsem přispívala do rodinného rozpočtu výdělky z brigád. Nebylo to jednoduché.

Učení mě sice dost bavilo, ale zpočátku u mne ještě doznívala únava a nechuť cokoli dělat. Vše se však pomalu ale jistě zlepšovalo. A když jsem konečně na své promoci stála s diplomem vedle manžela a dcery, cítila jsem se opět skutečně šťastná.

Znovu, ale mnohem lépe

Nejprve jsem nastoupila v cestovní kanceláři a pomalu se rozkoukávala v novém oboru. Už jsem si ale dávala pozor, abych se do všeho nehnala s přemrštěnými ideály a nekladla na sebe neúnosné požadavky. Zvládala jsem to.

A tak jsme si před rokem s kolegyní rozhodly, že si založíme vlastní malou cestovní agenturu. Sestavujeme dovolené na míru, vymýšlíme zajímavé pobyty pro seniory a nabízíme je cestovkám. Zatím se nám daří, i když z našeho podnikání rozhodně nezbohatneme.

Ale to není tak podstatné. Nejdůležitější je, že mě zase baví pracovat a nevyhlížím toužebně datum odchodu do důchodu.

Petra V. (54), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
historyplus.cz
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
První se ještě houpe na laně a dalšího už přivádějí. Hrstku přítomných svědků snad občas zamrazí při pohledu na těla mrtvých nacistických pohlavárů. Jenom kat se s poklidem kouká na vykonanou práci. Není nervózní. „Jsem pyšný na to, že jsem těch deset nacistů popravil. Někdo to musel udělat,“ prohlásí později…   Stínání hlav rozhodně nepatří
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
skutecnepribehy.cz
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
nasehvezdy.cz
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
Slavný hokejista Jaromír Jágr (53) se mění k nepoznání, ale možná ne tím směrem, který si jeho krásná přítelkyně, televizní moderátorka Dominika Branišová (30), přeje nejvíc. Pomáhá jí v domácnost
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
21stoleti.cz
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
Pokusy o extrakci DNA z mumií starověkého Egypta nebyly dlouho příliš úspěšné, ukázalo se totiž, že mumifikace zřejmě rozpad DNA urychluje. Nyní se však odborníkům podařilo sekvenovat genom obyvatele
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
enigmaplus.cz
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
Na konci srpna roku 2014 se výzkumníkům z Archeologického ústavu Akademie věd ČR podaří zásadní archeologický objev. V útrobách Vyšehradu odhalí pozůstatky gigantického kostela. Kdo ho postavil? Za ja
Když je vedro, hurá k vodě!
epochanacestach.cz
Když je vedro, hurá k vodě!
Léto na Vysočině voní po borovicích, opalovacím krému a studené malinovce. Ať už se vidíte spíš s nohama v rybníce nebo v proudu skluzavky, Vysočina nabízí obojí. Není to totiž jen kraj kopců a lesů, ale i vody – čisté, přírodní, zábavné i relaxační. Připravili jsme pro vás výběr těch nejlepších míst, kde se v létě
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
nejsemsama.cz
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
Na které vás čeká nejvíc zábavy, nejlepší servis a kde nejvíc načerpáte sílu z nespoutané přírody? Přinášíme vám výběr pláží na pobřeží Černého moře, na nichž si dovolenou v Bulharsku bezvadně užijete! Zlaté písky Pulzující život, dovolenková atmosféra a relax na lehátku s drinkem v ruce. Právě to je vyhlášená pláž Bulharska v letovisku Zlaté písky. Nachází se asi 17 kilometrů severně od přístavního města Varna. Jde
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
epochaplus.cz
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
Vývoj lidstva jde nezadržitelně kupředu, někdy dokonce spěchá tak rychle, že za sebou nechává stovky zmařených životů. Jindy ale přispěje ke zkvalitnění všedních dní, jako je tomu třeba v případě splachovacích toalet. Ovládnutí ohně, jednoho z prvních a nejdůležitějších vynálezů, však zcela zásadně proměnilo směr lidských dějin a položilo základy naší civilizace. Oheň: Dobrý sluha,
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
iluxus.cz
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
DS N°4, nejnovější výtvor představený společností DS Automobiles, je nyní k dispozici k objednání. Jako hybrid s autonomním dobíjením je DS N°4 k dispozici již od 770 000 Kč v zaváděcí akci na speciál