Domů     Jsem asi prokletá, špatná!
Jsem asi prokletá, špatná!
5 minut čtení

Můj život je jedna velká tragédie. Vůbec nevím, čím jsem si to zasloužila. Ale to utrpení nepřeju nikomu.

Už nemůžu dál. Ale přece nebudu pokračovat v naší rodinné zátěži. Komu to ale bude vadit? Vždyť už nikdo, komu by na našem rodném jméně záleželo. Naše rodinné neštěstí má počátek u mého pradědy. Ten započal tu nikdy nekončící tragédii.

Hrdý voják, zoufalý mrzák

Když si můj praděda Josef bral prababičku Marušku, byl to krásný, urostlý, hrdý mladý muž. S Maruškou se milovali a brzy po sobě měli dva syny a dceru. Pak ale přišla první světová válka a praděda odešel na frontu.

Dodnes ho vidím jak na zažloutlé fotografii stojí v uniformě hrdě vztyčený. Za dva roky se ale domů vrátil o berlích a bez nohy. K fyzickým potížím se brzy přidaly i ty psychické. O válečného invalidu totiž neměli nikde zájem.

Neměl práci, začal pít a děti se ho bály. Jednoho dne si řekl dost. A zastřelil se.

Nešťastná babička utekla

Moje babička, která tak vyrůstala bez otce, byla ze tří dětí nejstarší. Brzy musela začít pracovat, aby pomohla matce uživit rodinu. Vyhlídl si ji tehdy o dost starší, dobře situovaný chlapík, můj děda. I když nechtěla, přinutila prababička a okolnosti babičku, aby si ho vzala.

Nečekaná změna

Brzy po svatbě se z dobrotivě vypadajícího muže středních let, stal neskutečný tyran. Byl to zoufalý život. V tomto prostředí, plném násilí a hrubosti vyrůstala moje matka. Byla bohužel i svědkem, jak její otec zabil babičku.

Byl opilý a ve vzteku ji shodil ze schodů. Babička si zlámala vaz, dědu zavřeli a maminka putovala do děcáku. Tento otřesný zážitek ji poznamenal na celý život.

Moje smutná maminka

Už jako úplně malá si panuji, že jsem docela jasně cítila matčinu chmurnou povahu. Svůj pesimismus, aniž si to samozřejmě uvědomovala, celé rodině.

Dnes už se tomu nedivím, ale tehdy jsem nebyla ochotna pochopit, že se můj otec jednoho dne sebral a odešel od nás navždy. Strašně jsem mu to zazlívala, nechtěla jsem se s ním vůbec vidět, nenáviděla jsem ho.

Utíkala od něj, když si mě podle rozhodnutí soudu, bral každý druhý víkend k sobě. Jednou, to už mi bylo dvanáct, jsem zase utekla. Měla jsem klíče od bytu, otevřela jsem… A našla maminku mrtvou, ležet na posteli.

Šok na celý život

Bylo to strašné. Nechápala jsem, proč? Maminka sice nebyla nikdy příliš veselá, ale měla mě ráda. To by mi snad neudělala, aby mě opustila? Vždyť musela vědět, že pak skončím u nenáviděného otce. Kterého jsem navíc z její smrti vinila.

Nic jiného mi ale nezbývalo, že se přestěhovat za otcem a jeho novou rodinou. Můj nevlastní bratr byl ještě malý, roztomilý. A všechno se točilo kolem něho.

Byla jsem trpěná

Já tam byla jen na obtíž. Utéct jsem ale nemohla. Bála jsem se, že mě šoupnou do dětského domova. A to, co jsem slyšela vyprávět maminku, bych nikdy zažít nechtěla. V noci jsem často křičela ze spaní, za což mě všichni hubovali. Nemohla jsem si ale pomoci.

Zdáli se mi totiž hrozné sny. Noc, co noc se mi vracela scénka, kdyjsem vešla k mamince do pokoje. A ona tam ležela v posteli. Tak klidně, jako by se vůbec nic nedělo. Nikdy se toho snu nezbavím.

Pár šťastných let

Když jsem dospěla, odešla jsem od otce na ubytovnu, kde jsem zůstala až do maturity. Vedle školy jsem musela dělat různé brigády, abych se uživila. Peníze od táty přicházeli jen zřídka. Když jsem skončila školu, začala jsem hledat zaměstnání.

A při té příležitosti jsem potkala Pavla. Nebyl to samozřejmě můj první kluk, ale byl ze všech nejlepší. Prožívala jsem krásné období plné lásky a štěstí. Po tříleté známosti jsme se konečně vzali.

Konečně máme holku!

Přestože jsem podle doktorů byla naprosto zdravá, toužebně očekávané dítě nepřicházelo. Teprve po šesti letech manželství jsem konečně otěhotněla a narodila se nám Květuška. Já i Pavel jsme z ní byli celí pryč. Naše manželství bylo řadu let krásné.

Až tak, že jsem dlouhleta dokázala zapomenout na všechny rodinné zátěže a žila si bezstarostně a spokojeně. Neotáčela jsem se dozadu, ani příliš neplánovala budoucnost. Přítomnost byla příliš krásná.

Už je to zase tady

Pak ale Květa dospěla, dostudoval a zamilovala se. Vylétla nám z hnízda a doma se rozprostřela podivná nuda a napětí. Bylo jasné, že na Pavla přišla kritická léta. Mužský přechod. I když jsem se opravdu snažila.

Před dlouhonohou blondýnkou, ve věku mé dcery, jsem neměla šanci. Naštěstí v té době už Květuška měla malého synka Péťu. Mohla jsem si užívat babičkovské role a lépe zapomenout na to, že jsem sama, že mi v životě zase něco nevyšlo.

Už jsem je nikdy neviděla

To nejhorší v mém životě mě, ale teprve čekalo. Po rozvodu se manžel odstěhoval a já si často brala vnoučka na hlídání. Dcera měla dost náročnou práci a její manžel taky.

Péťa chodil do školky, vyzvedávala jsme ho brzy odpoledne a podnikali jsme spolu různé akce. Občas u mě přespal. I ten osudný večer se domáhal toho, že u babi přespí. Jenže měl jít s maminkou druhý den na kontrolu k zubaři.

A tak Květa trvala na tom, že si pro něj přijede. Nasedli do vozu, ještě mi zamávali a odjeli.

Strašlivé probuzení

Asi ve tři hodiny v noci mě vzbudil telefon. Který blázen volá takhle v noci! Byl to můj švagr. Skoro jsem mu nerozuměla. Mezi jednotlivými vzlyky jsem nakonec pochopila, že Květa a Péťa jsou mrtví. Ze silnice je, cestou domů, smetl kamion.

Tím můj život skončil. Nemám tu nikoho, nemám tu co dělat. Stačilo by pár prášků…

Kateřina (64), Ostrava

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po