Moje maminka mi vždy vštěpovala, abych nikdy nikomu nic nedlužila a sama také nikomu peníze nepůjčovala. Škoda že jsem jí tentokrát neposlechla. Kdysi, v místě, kde jsem bydlela, se z nás, maminek na mateřské, vytvořila taková dobrá svépomocná partička. Pořád jsme si něco půjčovaly, předávaly si věci po dětech a vypomáhaly si i finančně. Těžko jsme vycházely do konce měsíce a před výplatou to b

Známe se už od dětství a tomu, že mezi mužem a ženou nemůže být čisté přátelství, jsme se vždycky smáli. Jenže uběhly roky, my se spolu vlastně náhodou vyspali a jsme najednou milenci. Ostatní holčičky si hrály s panenkami a já pomáhala Péťovi stavět hradby. Našli jsme se už první den ve školce a kamarády jsme pak zůstali i na základce. A protože jsme oba hodně sportovali, i když jsme se pozdě

Po rozvodu jsem s šestiletou Terezkou zůstala sama. Bylo to dost těžké, a když se po čase objevil člověk, který s námi chtěl sdílet život, vzaly jsme to obě jako velkou šanci do budoucna. V době, kdy jsem se s Martinem seznámila, jsem získala byt po mamince, která odešla do domova pro seniory. Martin byl velmi zručný, pracoval jako elektrikář, a pomohl mi s renovací bytu. Koupelnové jádro musel

Některá traumata z dětství člověk nikdy nepřekoná, i kdyby se snažil sebevíc. Musí se s tím prostě naučit nějak žít. Moje malá vnučka se na mě krásně svou bezzubou pusinkou usmívá. Leží pěkně rozbalení v kočárku a je spokojená. Ještě nic neví o tomto světě. Je plná očekávání, důvěry v sebe i druhé lidi. I já jsem kdysi taková byla, ale bohužel jsem měla poznat, že všechno a všichni kolem mě je

Můj život je jedna velká tragédie. Vůbec nevím, čím jsem si to zasloužila. Ale to utrpení nepřeju nikomu. Už nemůžu dál. Ale přece nebudu pokračovat v naší rodinné zátěži. Komu to ale bude vadit? Vždyť už nikdo, komu by na našem rodném jméně záleželo. Naše rodinné neštěstí má počátek u mého pradědy. Ten započal tu nikdy nekončící tragédii. Hrdý voják, zoufalý mrzák Když si můj praděda Jos

Jsou mezi námi nepřejícní lidé, kteří dokáží rafinovaně zasahovat do životů druhých. Postihlo to i mě a moji nejlepší kamarádku. Hanu vidím po dlouhých třech letech. Skoro se tou nechce věřit. Vždyť byly doby, kdy jsme se vídal denně nebo alespoň několikrát týdně. Hana vypadá moc dobře. Musím uznat, že na sobě hodně zapracovala. A taky nebudu váhat jí to říct. Upřímně ji pochválit. Vždy jsme si p

Můj život byla jen rodina a práce. V padesáti jsem ale zůstala sama. Konečně jsem měla šanci zařídit se podle sebe. Setkání s podvodníkem ale změnilo mé plány! Vdávala jsem se mladá a ještě na škole měla děti. Byla jsem ale šťastná a vůbec jsem nelitovala, že zatímco ostatní si užívají bezstarostného studentského života, večírek střídá večírek a jejich lásky se mění jako aprílové počasí, já žiju

Vztah s Honzou najednou nebyl co dřív, a tak jsme si řekli, že to už dál nemá cenu protahovat a dohodli se na rozchodu. Nebyla to žádná Itálie, ale rozchod je rozchod! Co mě ale ranilo mnohem víc, byla reakce mých přátel, kterou jsem nečekala. S Honzou jsem chodila pěkných pár let. Potkali jsme se díky seznamce. Nejprve to byl spíš jen flirt a já si myslela, že náš vztah nebude mít dlouhého trvá

Tomáš byl můj druhý manžel. V době našeho seznámení jsem byla ještě vdaná a tak jsme se dlouho scházeli tajně. Svého manžela jsem ale kvůli nové lásce opustila. Neměla jsem výčitky z toho, že jsem svého tehdejšího manžela podváděla, protože náš svazek už byl delší dobu spíš kamarádský než partnerský. Panovala mezi námi nepsaná dohoda, že si každý můžeme dělat, co chceme, když neohrozíme chod naš

Když umřela maminčina sousedka, pozůstalí vyklidili dům a jejím pejskům se údajně snažili najít nový domov. Mamce jen stroze oznámili, že když si je nikdo nevezme, nechají je utratit. Jenže s tím se nedokázala smířit. Moje máma je neuvěřitelně dobrosrdečná bytost a snad ještě hodnější než na lidi je celý život na zvířata. Rozumí jim, dobře se o ně stará, a protože žije v malém domku na venkově, m