Domů     Našli jsme jeden druhého
Našli jsme jeden druhého

Byla jsem jediné dítě matky samoživitelky. Tolik jsem si přála mít sourozence. Ne proto, abych měla s kým sdílet své bolístky, ale aby se máma mohla realizovat i prostřednictvím někoho dalšího.

Kolikrát mi opakovala, jak se mám, protože nikomu rodiče neplatí tolik zájmových kroužků jako ona platí mně. To byla čistá pravda. Nikdo z mých vrstevníků nemusel zvládat tolik mimoškolních aktivit jako já.

Chodila jsem na rytmiku, step, keramiku, klavír, sborový i sólový zpěv, do šachového kroužku i na tenis. Navíc neexistovala jediná školní soutěž nebo olympiáda, které bych se neúčastnila. Učitelé mě milovali. Prý nepotkali tak ambiciózního žáka.

Jenže já to vnímala jinak. Nesměla jsem prohrát, nesměla jsem zklamat. Po pravdě vůbec netuším, co je to radost ze hry samotné. Znám jen pocit zadostiučinění z vítězství a totální zdrcení z neúspěchu.

Každou prohrou jsem zrazovala nejen svou mámu, ale i sama sebe. Postupně jsem totiž, aniž bych si to uvědomovala, přejala máminu představu o dokonalé dceři a vzala ji za svou. Musela jsem být dokonalá dcera dokonalé sebeobětující matky.

Další zlom přišel s nástupem puberty. Jak se mi začaly zaoblovat boky a zvětšovat prsa, dostavil se i odpor k vlastnímu tělu. Naráz jsem si připadala strašlivě tlustá a odporná. Ale já přeci nemohla být špekatá. Já musela mít svou váhu pevně pod kontrolou.

A tak se začala psát další kapitola mého života zvaná mentální bulimie. Do té nemoci jsem nespadla. Rozhodla jsem se. Rozhodla jsem se, že bude lepší potají zvracet a brát kopu projímadel, než mít oblé boky a zadek.

Dokonalá dcera přeci může mít svá tajemství, ale nesmí být za žádnou cenu tlustá.

A tak šel čas, zvyšovala se obtížnost studia i nároky na mimoškolní aktivity a s nimi i jizvy na předloktí i ty na duši. Dodnes nechápu, jak se mi mohlo celou dobu dařit to vše před mámou utajit.

Jak si mohla nevšimnout, že se po každém jídle vytratím na záchod, kde pouštím ventilátor, aby neslyšela zvuky dávení. Tehdy jsem byla na sebe hrdá, že jsem to vše dokázala tak úspěšně skrývat.

Dnes si myslím, že máma prostě nechtěla vidět nic, co nezapadlo do jejího konceptu dokonalé dcery. Protože co nevidí, to prostě není. Ale třeba to bylo jinak. Možná si vážně jen nedala věci do souvislostí a nic netušila.

Jak to skutečně vnímala už se nikdy nedozvím. Máma totiž v mých jednadvaceti letech nečekaně zemřela. Byla jsem zrovna v druháku na vysoké a její smrtí se mi zhroutil celý svět. Naráz nic z toho, za čím jsem se celý život hnala nedávalo smysl.

Když jsem neměla matku, nemohla jsem být dokonalá dcera. Ale nemohla jsem být ani dokonalý člověk. Naráz jsem nebyla nikým a nic nedávalo smysl.

A tak jsem jednoho dne skončila na dně. Probudila jsem se až v nemocnici. Našla mě kamarádka, která zavolala sanitku. Z intenzivní péče si toho moc nevybavuji. Byla jsem pod silnými léky, takže mám všechno jako v mlze.

Jasněji si vzpomínám až na převoz na psychiatrii. Přišlo mi to totiž až groteskně absurdní – dokonalá dcera skončila v blázinci. Však jsem se taky dlouho odmítala s jakýmikoli doktory bavit.

Uzavřela jsem se do pevné bubliny, přes jejíž obal pronikali psychiatři a psychologové jen velmi opatrně a pomalu.

Byla jsem jako cibule obalená stovkami ochranných slupek, které bylo potřeba jednu po druhé opatrně odloupnout a tak odkrýt zmatené, bolavé, ustrašené JÁ.

Ani nespočítám kolik různých terapií jsem musela absolvovat. Nebýt kalendáře, nevzpomněla bych si, jak dlouho jsem tam vlastně byla. Dny za zdmi blázince plynou jinak. Hodiny jsou delší, čas se líně a pomalu vleče.

Čím déle jste izolovaní od světa tam venku, tím se víc a víc přizpůsobujete tomuto pomalému temporytmu. Stávají se z vás pomalu se ploužící bytosti s vyhaslým pohledem. A takovou otupělou schránkou jsem se pomalu stávala i já. Ale nestala. Díky té jediné probdělé noci.

Určitě jsem ho tehdy neviděla poprvé, ale do té chvíle mi zapadal v davu. Nedůležitý šedý pacient. Bylo to na arteterapii. Do té chvíle jsem nebyla sto pochopit, jak by mi mohlo malování odpomoci od bláznění.

Dostali jsme zadáno nakreslit pocit, kterým by se dalo charakterizovat naše dětství jako celek. Když jsem zavřela oči a vybavila si sebe jako malou holku, viděla jsem závodního koně.

Uštvané upocené zvíře, které se z posledních sil snaží doběhnout k cílové pásce za mohutného pobízení bičem i ostruhy. Na konci terapie se vždy skupinově rozebíralo, co kdo nakreslil a proč.

Nedovedete si ani představit ten šok, když jsem spatřila na Patrikově obrázku také závodního koně. Vyslechla jsem si příběh tak podobný tomu mému, že z toho až mrazí.

Jen v jeho případě byl žokejem s ostruhami otec a neschopnost naplnit jeho představy o životě neřešil zvracením, ale pitím. Patrik.

Své jméno mi prozradil po terapii, když jsme se šli společně projít. Brázdili jsme úzké chodníčky, dívali se jeden druhému do očí a hlavně mluvily. Celé hodiny jsme mluvily o všem, co nás kdy potkalo a dovedlo až sem. Společně jsme se smáli, plakali i mlčeli.

Ačkoli to zní jako klišé, nedokážu své pocity vyjádřit jinak, než splynutí duší. Dokonalé souznění dvou zdánlivě bezvýznamných jedinců, kteří v tom druhém našli chybějí díl sebe sama a stali se tak kompletní bytostí. Nešlo tady o fyzické spojení.

Vlastně jsme nezašli dál než k držení za ruce, ani jsme se nepolíbili. Přesto jsem nic silnějšího v životě nezažila. Pro to, co jsem tu noc cítila neexistuje v vypovídající slovo. Protože ani euforie, ani extáze nejsou plně adekvátní.

Můj malý soukromý omezený vesmír se střetl s jeho vesmírem a v té obrovské explozi, ne nepodobné Velkému třesku, přestalo existovat JÁ a transformovalo se v to nepředstavitelně krásné MY. A to nám také zůstalo až dodnes.

Natálie, 33 let, Liberecký kraj

Předchozí článek
reklama
Související články
29.2.2024
Byly jsme velké kamarádky už od první třídy. Bohužel pak se stalo něco, co nás rozdělilo. Mohu za to já. Chtěla bych to napravit. Ale jak? S Hankou jsme se poznaly na základní škole, když se přistěhovala v polovině roku. Třída měla už své skupinky kamarádů a ona byla osamělá. Bylo mi to líto a nějak víc jsem se s ní bavila. Sice to znamenalo, že budu také vyvrhel, ale nějak jsem to přežila. Byl
29.2.2024
Neměla jsem štěstí na muže, proto jsem si myslela, že zůstanu na stáří sama. Ale ne. Mám parťáka. I když důvod je smutný. Lenka se narodila pět let po mně, přesto tu už není. Osud to někdy takhle zařídí. Byla to tragická nehoda, smutná náhoda. Když tu zůstal Radek sám, našli jsme k sobě cestu. On totiž nebyl zrovna mluvný, takže jsme nebyli vyloženě semknutí přátelé. Přesto jsme k sobě cestu na
28.2.2024
Oblíbený herec Václav Vydra byl opět hostem zábavné talk show Hovory W, s níž už několik let baví své diváky jeho protagonisté Jiří Werich Petrášek a Pavel Mészáros, kteří svůj pořad nejen moderují, ale rádi si i zazpívají za pravidelného doprovodu klavíristy a skladatele Karla Štolby. „A za to Husovo osvobození tehdy mohli pánové Voskovec a Werich“, vzpomínal na svého slavného hereckého př
27.2.2024
Čekala jsem na svého milého řadu let, až do listopadové revoluce. Doufala jsem, že přiletí prvním letadlem, kterým to půjde. Bylo nám patnáct, chodili jsme do prváku, ale znali jsme se už předtím ze základky a taky jsme bydleli jen kousek od sebe. Psala jsem si deníček, a když ho dnes čtu, pojednává prakticky jen o něm, o Alešovi. Byli jsme děti, ale pevně přesvědčené, že se, jakmile to půjde,
24.2.2024
Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou. Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“ Byla naše sluníčko Gábince bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším městečku, tehdy děti chodily do školy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hrad Švihov: Prohlídku můžeme absolvovat i na lodičce
epochanacestach.cz
Hrad Švihov: Prohlídku můžeme absolvovat i na lodičce
Hrad Švihov v okrese Klatovy se na své vodní opevnění mohl vždy spolehnout s výjimkou husitských válek, kdy husité dokázali vodní příkop vypustit. Hrad pak v pozdější době ale úspěšně odolal i švédským vojskům. Císař Ferdinand III. se jeho nedobytnosti dokonce tak obával, že po třicetileté válce nařídil Švihov zbořit, aby se nemohl stát baštou protihabsburského odporu. Tento
Za návratem prý stojí kolegyně
nasehvezdy.cz
Za návratem prý stojí kolegyně
Velkolepý návrat herce Davida Gránského (31) do seriálu ZOO má zřejmě skrytý důvod! Dočkat se ho údajně nemohla kolegyně Sára Milfajtová (32), se kterou hraje pár. Jiskra mezi nimi měla přeskočit i
Domácí piškotová roláda
tisicereceptu.cz
Domácí piškotová roláda
Než nanesete na těsto krém, potřete ho vrstvou malinového džemu. Roládu dotáhnete k dokonalosti čokoládovou polevou. Ingredience Na těsto 3 vejce 80 g krupicového cukru 1 lžíce kakaa 100 g
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
iluxus.cz
Junghans kombinuje klasický design hodinek s moderním ležérním stylem
Tyto hodinky nedělají kompromisy: nové Meister S Automatic jsou sportovní hodinky, které nezapřou svůj vztah k elegantní řadě Meister. Společnost Junghans představuje dva nové tříručkové modely z nere
V márnici na nás čekalo děsivé překvapení
skutecnepribehy.cz
V márnici na nás čekalo děsivé překvapení
Tajně jsme se chodili dívat do márnice. Tolik jsme toužili po dobrodružství, že jsme vymysleli sázku. Když padla noc, sešli jsme se na hřbitově… Když jsem byla malá, hřbitov v naší vesnici měl úžasné kouzlo. Patřil mezi staré sudetské hřbitovy, a tak byly jeho součástí i opuštěné polorozpadlé hrobky. Nás děti to místo děsilo a fascinovalo zároveň. Dveře do
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
epochalnisvet.cz
Tajemství templářské kaple: Ukrývá zdroj pozitivní energie i záhadnou symboliku?
Středověký templářský řád je považován za jeden z nejznámějších i nejzáhadnějších v dějinách. Účast templářů na křížových výpravách tvoří legendy o jejich bohatství a znalostech. Pozdější úpadek řá
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Masové koule s pikantní omáčkou
tisicereceptu.cz
Masové koule s pikantní omáčkou
Koule jednoduše napíchněte na párátko a servírujte s pálivou červenou omáčkou. Ingredience 500 g hovězího mletého masa 2 větší cibule 200 ml ostrého kečupu 4 stroužky česneku 2 nakládané kap
Ústup ledovců způsobuje podle českých vědců hlubokou změnu ekosystémů
21stoleti.cz
Ústup ledovců způsobuje podle českých vědců hlubokou změnu ekosystémů
Mizení pevninských ledovců je jedním z průvodních jevů globální klimatické změny. Důsledkem jsou změny v hydrologickém cyklu nebo ztráta biodiverzity. Na druhé straně se tím otevírají nové možnosti pr
Deprese jí znovu ničí život
nasehvezdy.cz
Deprese jí znovu ničí život
Ačkoli si herečka ze seriálu Ulice Anna Fixová (39) myslela, že se jí deprese do života nevrátí, bohužel se spletla. Nedávno sdílela na sociálních sítích, že si znovu musela říct o pomoct lékařům. Z
Leopold I.: Ze dne na den se mladík stává nejvyšší postavou v celé říši
epochaplus.cz
Leopold I.: Ze dne na den se mladík stává nejvyšší postavou v celé říši
Je jedním z nejdéle panujících králů a císařů u nás. Vládne takřka padesát let. Jeho armády zahánějí Turky dál od Vídně a zahajuji expanzi proti Osmanské říši. Korunu římské říše má ale nejistou. Pochovává příbuzné, jež díky vysokému věku přežívá, a během vlády se potýká i s morem a selskou vzpourou. Leopold (1640-1705) nemůže zpočátku
Kauza Licoricie z Winchesteru: Záhada smrti ženy, které dlužil i král
enigmaplus.cz
Kauza Licoricie z Winchesteru: Záhada smrti ženy, které dlužil i král
V Anglii třináctého století byla tato žena známou a respektovanou osobou i navzdory tomu, že byla židovského původu. Licoricia z Winchesteru se zabývala vysokými financemi, půjčovala peníze královské