Za svůj zničený život si můžu jen já sama. Teď ve svých více jak čtyřiceti letech vím, že jsem měla víc myslet sama na sebe, především pak na své sny, touhy a přání a jít si za jejich uskutečněním. Byla jsem ovšem velmi zamilovaná do svého muže, Rudolfa, a ve všem jsem se mu podřídila. S Rudolfem jsem se seznámila, když mi bylo sedmadvacet let. Když nad tím tak přemýšlím, zase jsem se nerozhodov

Prvotní zamilovanost člověku většinou nedovolí vidět to, jaký druhý skutečně je. Také můj vztah s Alešem začal pohádkově. Skoro ve všem jsme nalézali shodu nebo jsem to prostě já takhle viděla. Měli jsme stejný názor i na manželství… a sice ten, k čemu by nám byl papír, když jsme šťastni i bez něho. Seznámili jsme se, když byl Aleš ještě ženatý. To už ale byl jeho zákonný vztah v troskách. Zakrá

Moje sestra se vdávala velmi mladá a ve dvaceti letech už měla dvě děti. Pomáhala jsem jí ze všech sil, aby mohla co nejdříve nastoupit do práce a zlepšit svůj rodinný rozpočet. S manželem měli občas neshody, ale aspoň ze začátku to vypadalo jako běžné výměny názorů, které mají snad všichni manželé. Hádky se však časem stupňovaly a jejich vztah začal chladnout. Manželství jim vydrželo deset let.

Vyrůstala jsem za dob komunistické vlády a totální nevědomosti. Nikdo nám nic neřekl, rodiče se s námi o sexu nebavili a ve škole se za jakoukoli podobnou zmínku trestalo – šeptem, aby nikdo nezaslechl, o co jde. A tak se i mně stalo to, co v té době velké většině dívek. Vlítla jsem do toho po hlavě a bláznivě se zamilovala do kluka, který chodil do vedlejší budovy naší školy – „stavební průmky“

Roky jsme bydleli v bytě s majitelem a těšili se, že jednou naspoříme dost peněz na malý domeček se zahrádkou někde za Prahou. Skončili jsme bez peněz i naděje. S manželem jsme se brali ještě za komunistů, kdy málokdo vlastnil byt. Bylo běžné bydlet v bytě obecním. Platili jsme činži, měli jsme na byt dekret a nic víc jsme neřešili. Nikdy nám nevadilo, že byt nevlastníme. Proč také? Že by nás cht

Dnes už není tak divné, když je žena bezdětná. Ale když jsem byla mladá já, prakticky nepřicházelo v úvahu, aby se žena nestala matkou, pokud byla zdravá. Narodila jsem se normální rodině, měla jsem mámu, tátu a staršího bráchu. Kolem mě byla spousta příbuzných, kteří měli děti v mém věku, do školky jsem chodila. Zkrátka žádnou sociální izolaci ani újmu jsem nikdy neutrpěla. Miminka mě nelákala

Ani po letech se nemohu vyrovnat s chybou z mládí za kterou celý život platím. Možná i díky ní všechny moje vtahy skončily, jak skončily. Rozhodla jsem se konečně svěřit se svým traumatem z mládí. Znásilnil mě člověk, kterého jsem kdysi milovala a lhala tomu, který mi věřil. Jediná chyba, kterou jsem udělala mě pronásleduje dodnes. Láska jako z románu Bylo mi dvacet a zamilovala jsem se na pr

Provdala jsem se za pěkného muže s vysportovanou postavou, modrýma očima, ale neměl moc dobré srdce. Přišla jsem na to však až několik let po svatbě. Karel sice nepil, ale i přesto se z inteligentního chlapa stal gauner. Úplně bezdůvodně začal být agresivní, žárlivý, bil mě a psychicky týral. Nejednou jsem v noci utekla i se synem k rodičům, ale vždy mě přemluvil, abych se vrátila. Po třech let

Prožila jsem si roky, kdy jsem na sobě cítila tíhu života opravdu hodně tvrdě. Do svých šestatřiceti let jsem žila celkem normálním životem. Byla jsem vdaná, s manželem jsme spolu slušně vycházeli, měli jsme tři děti, s nimiž nebyly problémy. Potom ale přišel osudový zvrat. Manžel měl nehodu, spadl na stavbě z lešení, a ochrnul na půlku těla. Plné ruce práce Zůstal trvale odkázán na ciz

Tak věrný a oddaný dokáže být jen čtyřnohý přítel. Ten můj mě provázel dvanáct let. Mohl tu být ještě déle, ale osud tomu nepřál. Už jsem udělala třetí kolečko kolem celého bloku. Tolikrát jsme to s Bobískem vždycky obešli. Tři kolečka, třikrát denně. Jen jsem trochu změnila časy svých současných procházek. Nechci potkávat tolik známých pejskařů. Zase by se mě ptali, kde mám Bobíska. Nebo ti za