Domů     Osudová chyba
Osudová chyba
5 minut čtení

Nikdy jsem neměla moc štěstí na vztahy. Myslím, že jsem byla docela pohledná, normální holka, která studovala střední ekonomku a chtěla mít prima přítele. Ale nějak to nevycházelo.

Můj první kluk, Luboš, byl sice takový školní hezounek, ale choval se dost nevybíravě, snažil se mě zesměšňovat před kamarády, a nakonec mě podvedl s jinou spolužačkou. Zvládla jsem to, jenže přijímačky na vysokou o měsíc později už jsem prostě nedala. Celé dny jsem probrečela.

O pár měsíců později jsem potkala Pavla, svou velkou lásku. Aspoň jsem si to tehdy myslela. Pavel byl starší než já, vtipný, chytrý kluk, který měl spoustu plánů. Byla jsem v sedmém nebi.

Studoval etnologii a pořád někam jezdil, nikdy nevydržel na jednom místě. Já pracovala jako sekretářka, takže jsem měla míň času, ale když to šlo, jezdila jsem s ním. Měla jsem v plánu chvíli pracovat a tak za rok, za dva se znovu hlásit na vysokou.

Musela jsem se dost ohánět, protože rodiče měli tou dobou svých starostí dost a rozhodně neměli na to, aby mě ještě mohli na studiích živit. Vlastně jsem si ani neuvědomovala, že se schyluje k nějakým potížím.

Možná mě mělo varovat, že je Pavel čím dál tím protivnější a netrpělivější. Myslela jsem si ale, že má prostě moc starostí se školou. A nechtěla jsem si dělat zbytečné starosti.

Někdy v té době jsem zjistila, že mi vynechaly měsíčky. Moc jsem si toho ale nevšímala, stávalo se mi to docela často. Byla jsem v té době trochu „rozházená“ a hodně štíhlá, snad až příliš. Druhý měsíc jsem šla pro jistotu na gynekologii.

Doktor mi někdy dával injekci s hormony, která zase všechno upravila. Jenže tentokrát neupravila nic. Byla jsem totiž těhotná, ve třetím měsíci! Na nějaké úvahy, jestli dítě chci nebo ne, už nebylo dost času.

Pavel se na to, že spolu čekáme dítě, netvářil nijak nadšeně. Už měl sice věk, aby se stal tátou, ale jemu se nelíbila představa, že by měl převzít zodpovědnost. Jenže bylo jasné, že už s tím stejně nic neuděláme.

Každodenní ranní nevolnosti mi víc než jasně připomínaly, že tohle není hra, ale skutečnost. Čekala jsem, že se Pavel časem trochu uklidní a začne situaci nějak řešit, ale on chodil domů čím dál později a byl stále nerudnější. Až jednoho dne nepřišel vůbec.

Místo něj se u dveří objevili dva od pohledu nebezpeční muži, kteří ho hodně nevybíravě hledali. Prý jim má něco zaplatit, jinak to nedopadne dobře. Byla jsem vyděšená.

Pavel se mi ozval až druhý den. To už sem byla bez sebe strachy, aby se mu něco nestalo. Strašně jsem si oddechla, když jsem ho slyšela. Prý mám přijít k nějakému jeho kamarádovi, ale dát si pozor, aby mě cestou nikdo nesledoval. Zněl vystrašeně a vyčerpaně.

Nikomu jsem nic neřekla a vydala jsem se za ním na adresu, kterou mi nadiktoval. Člověka, u kterého se skrýval, jsem vůbec neznala. Celé to bylo takové divné. Opravdu jsem se bála. Nechápala jsem, do čeho se Pavel namočil, ani proč mi o tom nic neřekl dřív.

Ale už mi došlo, proč se choval poslední dobou tak podivně. Měla jsem strach, že mu ti vymahači něco opravdu udělají. Prosila jsem ho, aby zašel na policii a vše ohlásil. To ho ale hrozně rozčílilo.

Křičel na mě, že ničemu nerozumím, že mu jdou po krku a policie mu s tím nepomůže. Prý, že jestli chci, aby se mi něco stalo, tak ať ho jdu udat. Jakmile se o tom dozvědí ti, kterým dluží peníze, bude všechno ještě horší.

Když jsem se ho ptala, na co si vlastně půjčil, tvrdil mi, že chtěl někde lacino koupit nějaký byt a půjčil si půl milionu, aby měl na první splátku. Prý to mělo být překvapení, chtěl mi klíče od bytu dát jako dárek ke svatbě. Úplně mě to vyvedlo z míry.

O svatbě do té doby nepadlo ani slovo, natož o tom, že bychom koupili byt. S jeho penězi z brigád a mým platem jsme si to moc dovolit nemohli.

Jenže co teď? Pavel tvrdil, že jediné řešení je půjčit si rychle peníze jinde, zaplatit vymahačům, a druhou půjčku postupně splácet. Jemu prý banka nepůjčila, protože nemá stálé zaměstnání, ale mně určitě půjčí.

Nikdo neví, že jsem těhotná, a on prý začne splácet hned. Nevím, jestli jsem mu opravdu věřila, že všechno bylo, jak říká, ale peníze jsem si opravdu půjčila. S jeho kamarádem jsem je vybrala a odnesla Pavlovi do jeho skrýše.

Prý všechno splatí hned druhý den, a pak se vrátí domů. To bylo ale naposled, co jsem ho viděla.

Už nikdy se nevrátil, i s penězi zmizel a jen od jeho kamarádů jsem se dozvěděla, že má někde nějakou jinou přítelkyni. Nevím, jestli měl všechno naplánované už předem, anebo ho napadlo zmizet až s penězi v rukou.

Pravda je, že vymahači už se také nikdy neobjevili. A já? Za půl roku se mi narodil Míša, nejlepší muž mého života. S penězi z mateřské jsem se sotva protloukala, brala jsem brigády a splácela obrovský dluh.

O tři roky později jsem potkala Zbyňka, muže, který mi úplně změnil svět. Vzali jsme se a on dokonce adoptoval malého Míšu za vlastního. Začala jsem dokonce dálkově studovat. Konečně žijeme šťastně a v klidu.

Jen občas přemýšlím, jestli si Pavel aspoň někdy vzpomene, že někde po světě běhá jeho dítě, které nikdy neviděl.

Veronika, 29 let, ČR

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé