Domů     Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
Nevlastní otec bil svého syna a já jsem trpěla
5 minut čtení

Byl to můj nevlastní bratr. Když mi ho bylo moc líto, opakovala jsem si to slovo nevlastní stále dokola. Ale nepomáhalo to.

Ještě dnes se mi v noci zdá, jak slyším zoufalý řev mého nevlastního bratra Rudy za zdí našeho domu, kde v dílně přistavené k baráku mlátí můj nevlastní otec svého syna z prvního manželství řemenem. Přes záda, nohy, po celém těle.

Ruda mi pak vždy ukazoval podlitiny, které byly prakticky po celém těle. S hrůzou jsem na ty rány koukala a tekly mi slzy. Ruda už nebrečel, byl rád, že to skončilo a má teď zase na chvíli klid. Radim nebyl můj otec a snad proto si na mě nedovolil.

Nedotkl se mě vůbec a s mou mámou se jen občas pohádal, ale také jsem si nikdy nevšimla, že by ji uhodil, nebo do ní třeba jen strčil. Všechnu svou frustraci, všechny mindráky a každou zlobu, která na něj kdy přišla, si vybil na svém vlastním synovi.

Mlátil ho pravidelně

S odstupem času to vlastně nechápu ještě víc. Vždyť já jsem nebyla jeho, já jsem byla za cizí krev, ale otčím bil jen své dítě.

Jakoby mu vyčítal, že mu zkazil život, nevím a už se ho na to nezeptám, ten člověk je na pravdě boží a dlužno dodat, že se spousta lidem ulevilo.

Rudovi ale ani moc ne, dokonce jsem měla pocit, když jsem ho po smrti jeho otce ve vězení navštívila a sdělila mu tu zprávu, že ho to naštvalo nikoliv proto, že táta umřel a už ho nemá, stejně jako mámu, která je oba opustila ještě když byl Ruda miminko, ale proto, že nestihl říct svému otci, co si o něm myslí a nějakým způsobem se mu pomstít za všechna ta příkoří, která utrpěl jako kluk.

Jeho otec Radim ho mlátil každý týden až do doby, než se Ruda osvobodil díky tomu, že se dopustil nějakých opakovaných krádeží a odvezli ho do diagnostického ústavu.

Tady byl najednou mnohem šťastnější, ale psal mi dopisy, kde pořád zdůrazňoval, že je škoda, že tam nejsem taky, z čehož jsem ovšem měla pocity poněkud smíšené, protože já mám sice Rudu ráda, ale do nějakého pasťáku bych jít nechtěla a to ani kvůli němu.

Stačilo málo

Zvláštní věc se stala s tím otčímem Radimem, když přišel o svého fackovacího panáka. Najednou jakoby ztratil energii a stal se zádumčivým, ve své dílně se zavíral na stále delší dobu a mámu nechával samotnou doma koukat na televizi, nebo si číst.

V zásadě mu ale bylo jedno, co jeho žena po večerech dělá. Divný koníček pro chlapa, říkám si dnes… Mlátit vlastního syna kvůli každé prkotině a čerpat z té zvrácené činnosti nějakou záhadnou energii. Ano, prkotiny to byly, málokdy něco zásadního.

Stačilo, když se Ruda nějak špatně ušklíbnul a už to bylo. No a když třeba jednou zlomil nějaké nářadí, které si půjčil v kůlně, to byl teda virvál!

Můj syn nám dělá radost

Dneska už Radim nežije ani moje máma a po její smrti jsem si i já uvědomila, že jsem jí nestihla něco říct. Proč se ani jednou nezastala Rudy, když ho jeho otec tak šíleně mlátil? Bála se, že se Radimův hněv obrátí proti ní?

Nebo jí to snad dělalo dobře, když trpí cizí dítě? Nezdálo se mi ale, že by Rudu neměla ráda, naopak jsem u ní nějaké náznaky soucitu viděla, možná i slzy v očích, jestli si to dnes nenamlouvám. Ale nikdy žádnému bití nezabránila.

Oba tihle naši napůl vlastní rodiče tedy odešli aniž jsme si s nimi vyřídili účty. Zbyli jsme si s Rudou sami. Můj nevlastní bráška dál žil tak nějak, jak se lidově říká, pro kriminál, kde v současné době opět tráví veškerý svůj čas.

Když je na svobodě, chce mě hned vidět, bydlí u nás do té doby, než ho znovu zavřou. Já žiju pořád v našem starém domku a mám jen syna Josífka, kterému už je ale pětadvacet a zaplať bůh je to slušný kluk, vyučil se nástrojařem a pilně chodí do práce.

Ruda ho má rád a vidím na něm, že je hrdý, že má takového synovce, i když nevlastního. Sám neměl v životě štěstí a vlastně se svým osudem ani nemohl nic moc udělat. A Josífek má rád Rudu. Odmalička.

Dnes sice moc dobře ví, že je to kriminálník, ale už od počátku poznal, že jeho strýc má hluboko uvnitř dobrou duši.

Je to pořád bratr

Josífek má tátu, který ani neví o tom, že má Josífka. Záměrně jsem to tak zařídila. Asi za to může mé dětství, že jsem chtěla dítěti dopřát ten přepych jen jednoho, zato dokonale milujícího, rodiče. Nebo je za tím něco jiného?

Po svých pocitech jsem zase tak zcela nepátrala a vlastně to odmítám dělat. Rozhodla jsem se tenkrát živelně a tečka. Tatínka jsem dítěti vybrala kvalitního a to je důležité.

Jistě, přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby byl otcem Ruda, který by jím z právního hlediska jistě být bez problémů mohl. Jenomže to jsem nechtěla. Ani ne kvůli tomu, že byl nevlastní brácha pořád jednou nohou v kriminále.

Spíš jsem ho skutečně měla ráda jako sourozence a jakékoliv intimnější spojení by tenhle náš křehký vztah mohlo narušit. A Ruda teď vlastně tak trochu hlava rodiny je. Sice poněkud bizarní, ale to neřeším.

Je to člověk, kterého znám celý život a cítím k němu veškerou důvěru.

Těším se, až ho zase pustí a budu smutná, že ho zase odvádějí až udělá nějakou rozkrádačku, ale když on nic jiného neumí a ani ho ostatně nechtějí nikde zaměstnat, aby dělal alespoň trochu něco smysluplného.

Třeba ho to ale někdy pustí a začne třeba něco hlídat. Jakože by se dostal na tu druhou stranu barikády. Ale to už bude pomalu v důchodu. A chodí vůbec zloději do důchodu?

Marie (54), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starý strom varoval před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Starý strom varoval před nebezpečím
Ten dům byl jako prokletý, svým obyvatelům přinášel jen trápení. A přitom stačilo tak málo! Podívat se na stromy, které rostou v jeho okolí. Už mnoho let se zabývám prací s ener­giemi, zejména objevováním léčivých míst, která působí na lidský organismus. Vybudovala jsem si ve svém okolí celkem dobrou pověst. Lidé se na mě často obracejí s prosbou o pomoc.
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
epochanacestach.cz
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel, je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak
Kávovo-banánové smoothie
tisicereceptu.cz
Kávovo-banánové smoothie
Snídaně, která vás nasytí a spolehlivě probere k životu. Potřebujete 4 lžičky mleté kávy 4 banány 4 lžíce medu 600 ml mléka 4 lžíce čerstvě nastrouhaného kokosu nebo kokosových vloček Na
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
iluxus.cz
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
Pouze do 21. července můžete využít slevy na chytré telefony, ventilátory, hodinky, náramky a další výrobky Xiaomi. Nejlevnější špičkový telefon Redmi Note 14 stojí jen 3 599 Kč. Oficiální e-shop spol
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
epochaplus.cz
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí? Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí. Svět je
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
nasehvezdy.cz
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
Jedna z největších záhad našeho showbyznysu je možná odhalena! Kdo je tolik utajovaným novým partnerem herečky Veroniky Žilkové (63)? Hvězda seriálu ZOO se snažila mlžit, jak mohla. „To je tajný,“ o
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
enigmaplus.cz
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
Pojem karma slyšel snad každý, ale co přesně znamená? Je to jen mystický koncept z východních filozofií, nebo skutečný zákon příčiny a následku, který ovlivňuje naše životy? Karma je často spojována s
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
21stoleti.cz
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
Je to hotový archeologický poklad. Odborníkům se podařilo objevit tisíce artefaktů, pocházejících z různých časových období. Z dávných sídlišť a pohřebišť. A za pár let? Po stejné zemi, která v sobě j
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
epochalnisvet.cz
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
Ve dne putují od kostela ke kostelu v mnišském rouchu a v noci se zase scházejí v podzemí Palerma a spřádají temné plány. Jsou odhodláni mstít se za bezpráví, jehož se vlivní bohatí dopouštějí na chudých a slabých obyvatelích města. Alespoň tak společenství Beati Paoli líčí některé pověsti. Existovalo vůbec? A bylo jejich cílem skutečně
Moqueca rybí guláš
nejsemsama.cz
Moqueca rybí guláš
Brazilská moqueca (čti: mokéka) na první pohled guláš možná nepřipomíná, navíc je v ní ryba, v překladu jde ale o přípravu dušením stejně jako guláše – a chutná prostě báječně. Tak ji vyzkoušejte. Potřebujete: ✿ 500 g filetů tresky ✿ 2 lžíce olivového oleje ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 žlutou papriku ✿ 1 červenou papriku ✿ 1 rajče
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
historyplus.cz
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
Mladý holič si právě ostří břitvu, kterou má za chvíli oholit italského fašistického vůdce, když vtom z vedlejšího pokoje zaslechne, jak duceho milenka telefonuje. Ač neúmyslně, z hovoru se dozví, že Mussolini měl dát svou první ženu i syna zabít injekcí. Co teď? Pokud někdo zjistí, co právě slyšel, kulka ho nemine. Zalehne proto do