V mládí člověk nadělá spoustu hloupostí, jednou z nich bylo to, že jsem rozbila kamarádčin vztah. Toho kluka jsem totiž chtěla. Jako mladá jsem měla skvělou kamarádku, o kterou jsem přišla. Už je tomu čtyřicet let, a mrzí mě to dodnes. Vždycky jsem si říkala, že si k sobě jednou najdeme cestu a všechno bude jako dříve. Jenže v mém věku už člověk nemá na nic čekat. Naďa totiž před rokem zemře

Svoji dceru miluji, jako nikoho jiného. Od doby, co se narodila, mě ale tíží jedno velké tajemství a pořád nevím, zdali jí vyložit karty na stůl. Soňa, naše milovaná holčička, od narození naprosté sluníčko a pro mě a manžela největší životní dar. Já jsem dlouho nemohla otěhotnět a biologické hodiny stále více odtikávaly a ukazovaly, že za chvíli bude pozdě. S manželem Jirkou jsme se pokoušel

Je lepší nechat kostlivce ve skříních, jinak na vás vypadnou a donutí vás přemýšlet o věcech, které měly zůstat zapomenuty. Pozor na stará alba! Nejsou tak bezelstná, jak vypadají. Otevřete je a leccos se vám objeví před očima. S tím souvisí i varování před obligátním jarním úklidem a podobnými unáhlenými činnostmi. Ovšemže je naše generace naučená, že před Vánocemi a na jaře se uklízí, kdyby č

V naší rodině vždy panovaly velmi dobré vztahy, které nezničila ani skutečnost, že nám do života restituce přinesla spoustu peněz. A nebýt jedné zlatokopky, byly bychom šťastné dodnes! Jsem z rodiny, kde, kam až paměť sahá, byla poctivost a dobře odvedená práce neměnnou hodnotou. Nebyli jsme ničím výjimeční, jen jsme fungovali na jednoduchých a přirozených principech vzájemné slušnosti, respekt

Bylo mi sice už dvacet pět, ale na rozdíl od jiných žen v mém věku jsem po vdavkách nijak zuřivě netoužila. Nepropadala jsem panice a nesnažila jsem se rychle si najít životního partnera. Viděla jsem, jak takové případy mohou dopadnout. Dvě z mých kamarádek se rozvedly do půl roku od svatby, další dvě byly nešťastné, protože až v manželství zjistily, že jejich volba nebyla ideální. „Mně se n

Jsou chyby v životě, které v nějakém „pomatení mysli“ uděláte a už je nelze vzít zpět. Zejména když s jejich nápravou dlouho váháte. Tak jako já. Vnučka mé sestry se na mě dlouze dívá a mně se doslova dělá mdlo a špatně od žaludku. Vím, že to její odmítavé gesto i přísný pronikavý pohled znamená naprosté pohrdání. Nic jiného si asi nezasloužím, ale ta „zaťatost“ přece byla oboustranná! Moc j

To, co se mi v životě stalo, jen tak snadno nevymyslíte. Bohužel mně nezbylo než se ke skutečnosti postavit čelem a jít prostě dál. Pavlínka běhá po hřišti s kamarády a je pěkně rozdováděná. „Babi, ještě tu budeme.“ Přiběhla ke mně a žadoní, abychom ještě neodcházely domů. Dívá se na mě těma svýma velkýma hnědýma očima, a tomu pohledu já prostě neodolám. Tak důvěrně ho totiž znám z dob, než Pav

Na dětství vzpomínám nerada, neměla jsem ho totiž takové veselé, jako moji spolužáci. V naší rodině byla otcem moje matka. Hodně věcí jí nedokážu odpustit a jsem ráda, že je to pryč. Jsem jedináček a často jsem slýchávala, že i vytoužené dítě. To se odrazilo v tom, že především moje máma, která byla hodně dominatní typ, si mě chtěla přizpůsobit k obrazu svému. Živila se jako sportovní trenérka

Těžko se to přiznává. Zklamání ze svého nejbližšího člověka vždy strašně bolí. Ale někdy ani sebelepší výchova a láska nic nezmůže. Už vidím Marečka, jak vyběhl na zahrádku. Samozřejmě jako první. Vždyť je to náš čipera, který se mezi dětmi rozhodně neztratí. Tak ráda bych na něj zavolala a stiskla ho pevně v náručí. Ale nemůžu. Jen tak bezradně postávám za plotem a slzy se mi derou do očí. Nik

Někdy si myslíte, že toho druhého člověka znáte jako své boty. A pak se dozvíte věci, nad kterými vám zůstává rozum stát. Mám strach. Co se mnou i s rodinou bude dál? Ještě před rokem jsme byli všichni celkem v klidu. Dcera se vdala a čekala naše první vnouče, na které jsme se oba těšili, Luboš i já. Alespoň to tak vypadalo. I když manžel se už několik posledních let choval, jako by se úplně