Domů     Bude z tebe svačinářka, říkal táta
Bude z tebe svačinářka, říkal táta
5 minut čtení

Chtěla jsem všem dokázat, že mě podceňovali a že dokážu být dokonalá ve všech ohledech. Nedošlo mi ale, že dokonalost spočívá v něčem jiném a že štěstí si za peníze nekoupím.

Pocházím ze skromných poměrů. Maminka byla uklízečka, táta, který s odřenými lokty dokončil základní školu, pracoval jako zednický přidavač. Máma byla laskavá ženská, ale udřená a se smutnýma očima. Život ji semlel. Občas mluvívala o tom, jak moc si přála studovat, ale děda to nedovolil.

Musela se starat o pět mladších sourozenců a hned po škole pracovat, aby domů donesla nějakou tu korunu. Jakživa neřekla, že seznámení s tátou lituje, ale beze slov to říkaly její oči. No a táta, to byla samostatná kapitola.

Coby jediné dítě, jediná dcera, jsem si stoprocentně jista, že mě měl rád. Ale taky se rád napil. To pak býval zlomyslný a nepřející.

Nic z tebe nebude

Díval se na mě s pohrdáním, rty mu cukaly samou jízlivostí, a jedovatě pravil: „Holka, co z tebe bude? Nic moc, viď? Hele, mám nápad. Co kdybys dělala ve fabrice svačinářku? To je tak jediný, na co máš, s tím svým prospěchem.“ Zatínala jsem zuby.

Proč mi to jen dělal? Se spolužačkami měli rodiče velké plány.

Z naší Ivušky bude paní doktorka, naše Marcelka půjde na gymnázium… A já? Svačinářka. Máma tátu ani jednou neokřikla. Myslím, že se ho vždy trošku bála. Abych byla spravedlivá, vzpomínám si na mraky hezkých rodinných chvilek. Jak jsme se s tátou smáli nad časopisem Dikobraz.

Jak máma vytáhla z trouby horké buchty s mákem a tvarohem a všichni jsme počítali vteřiny, kdy už aspoň trochu vychladnou.

Jak jsme chodili na houby a jednou našli louku plnou bedel s klobouky jako deštníky, kdyby v tu chvíli začalo pršet, byli bychom spolehlivě chráněni. Pršelo ale jen v mé duši. Já vám ještě ukážu, říkala jsem si. Však já se odrazím ode dna.

Inženýrka

Z Ivušky se nestala paní doktorka ani omylem a Marcelka prolezla gymnázium jen jakýmsi zázrakem. A já? Já jsem to dotáhla na inženýrku ekonomie. O tom se mi původně ani nesnilo.

Jak se mi chtělo tehdy v tom nóbl podniku, kde jsem promoci slavila, si s tátou přiťuknout červeným Cinzanem a říct: „Tak, tati, na tu naši svačinářku s inženýrským titulem!“

Leč otec se té slávy nedožil, stihl se upít, už když mi bylo jedenadvacet. Přiťukly jsme si jen s mámou. Řekla mi: „Jsi dokonalá!“ Ale kdepak, ještě ne. To byl jen začátek, myslela jsem si. Já teprve budu dokonalá. To budeš, mami, koukat.

A ty taky, tati, shora. Všichni budete koukat! Předvedla jsem raketový start.

V té době ještě nebylo tolik nezávislých mladých žen s bytem v Praze, zakoupeným z vlastních zdrojů, s nádherně stříbrným vozem a oslňujícím postavením ve firmě.

„Svačinářka!“ usmívala jsem se na sebe do zrcadla, a žena ve výstavních, až nesmyslně drahých, koktejlkách a decentní, neodmyslitelné šňůrce perel mi úsměv oplácela.

Čtení z očí

„Svačinářka,“ mumlala jsem si na svatbě, kde jsem žasnoucím hostům předvedla model od známé návrhářky. Vdala jsem se za lásku z mládí, okouzlujícího hudebníka, absolventa umělecké školy. Tím se do mého perfektně naprogramovaného života vloudila neočekávaná chybička.

Jindřich mě neobdivoval, asi jako jediný v kraji. „Letíš na víkend do Budapešti, skutečně?“ vzdychl. „Jak mám naší malé pořád vysvětlovat, že maminka je v Budapešti, Paříži, Varšavě, Londýně, všude. Jenom ne doma.“ Ani on, ani dcera si mě nevážili. I když jsem vydělávala majlant.

Byla jsem vážně dokonalá. Na Bářiny narozeniny jsem pekla dorty, až oči přecházely, a vystrojila hostinu pro všechny její kamarádky. Vozila jsem jí z cest značkové hadříky jako pro princeznu.

Koupila jsem klavír, přihlásila ji na balet, na zpěv, na angličtinu, francouzštinu, do špičkového soukromého gymnázia.

Během konečné hádky s Jindřichem jsem na něho křičela: „A co mám teda podle tebe dělat? Čtu té naší holce přání z očí!“ Chladně odpověděl: „Tak to asi neumíš číst.

Kdybys totiž uměla, přečetla by sis, co je tam napsáno doopravdy.“ Následovala pauza, kdy on se tvářil jako smrťák a já lapala po dechu. „Tak mi tedy prozraď, co je tam napsáno do­opravdy,“ hlesla jsem.

Něco mi říkalo, že tohle je jeden z našich posledních rozhovorů, a taky byl. „Je tam napsáno: Jediné, co bych si přála, je mít normální maminku,“ odrecitoval.

Odešel ode mě a oženil se, ne se svačinářkou, to už by se podobalo ujeté telenovele, oženil se s prodavačkou z textilu. Jsou šťastní jako dvojice z reklamy na jogurty.

Co je štěstí?

O víkendech si zvelebují chalupu, o čemž mi dcera dřív nadšeně referovala. Co tam zase vykvetlo, jak voní čerstvě posekaná louka, no to bych se ukašlala, s mojí alergií. Chalupaření mi odjakživa připadalo přízemní. Ve firmě pořád stoupám.

I Báře jsem vždy vštěpovala, že na sebe musí být přísná, studovat a dřít, aby z ní nebyla nula, ale někdo. Jenomže má dcera, má vlastní krev, už na mé názory kašle.

Ve třeťáku odešla z gymnázia a odstěhovala se z domova, kde jsem jí zařídila pokojíček jako z pohádky.

Chytla se divné party, bydlí ve squatu, obarvila si vlasy nazeleno, vypadá tak příšerně, až mi pokaždé, když ji vidím, vyhrknou slzy do očí. Po večerech bývám sama.

Sedám si ke krbu se sklenkou vína a vzpomínám, jak voněly máminy buchty, když je vytáhla ze stařičké trouby. Až pozdě jsem přišla na to, co skutečně znamená štěstí.

Renata (53), Praha

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starý strom varoval před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Starý strom varoval před nebezpečím
Ten dům byl jako prokletý, svým obyvatelům přinášel jen trápení. A přitom stačilo tak málo! Podívat se na stromy, které rostou v jeho okolí. Už mnoho let se zabývám prací s ener­giemi, zejména objevováním léčivých míst, která působí na lidský organismus. Vybudovala jsem si ve svém okolí celkem dobrou pověst. Lidé se na mě často obracejí s prosbou o pomoc.
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
epochanacestach.cz
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel, je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak
Kávovo-banánové smoothie
tisicereceptu.cz
Kávovo-banánové smoothie
Snídaně, která vás nasytí a spolehlivě probere k životu. Potřebujete 4 lžičky mleté kávy 4 banány 4 lžíce medu 600 ml mléka 4 lžíce čerstvě nastrouhaného kokosu nebo kokosových vloček Na
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
iluxus.cz
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
Pouze do 21. července můžete využít slevy na chytré telefony, ventilátory, hodinky, náramky a další výrobky Xiaomi. Nejlevnější špičkový telefon Redmi Note 14 stojí jen 3 599 Kč. Oficiální e-shop spol
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
epochaplus.cz
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí? Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí. Svět je
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
nasehvezdy.cz
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
Jedna z největších záhad našeho showbyznysu je možná odhalena! Kdo je tolik utajovaným novým partnerem herečky Veroniky Žilkové (63)? Hvězda seriálu ZOO se snažila mlžit, jak mohla. „To je tajný,“ o
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
enigmaplus.cz
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
Pojem karma slyšel snad každý, ale co přesně znamená? Je to jen mystický koncept z východních filozofií, nebo skutečný zákon příčiny a následku, který ovlivňuje naše životy? Karma je často spojována s
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
21stoleti.cz
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
Je to hotový archeologický poklad. Odborníkům se podařilo objevit tisíce artefaktů, pocházejících z různých časových období. Z dávných sídlišť a pohřebišť. A za pár let? Po stejné zemi, která v sobě j
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
epochalnisvet.cz
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
Ve dne putují od kostela ke kostelu v mnišském rouchu a v noci se zase scházejí v podzemí Palerma a spřádají temné plány. Jsou odhodláni mstít se za bezpráví, jehož se vlivní bohatí dopouštějí na chudých a slabých obyvatelích města. Alespoň tak společenství Beati Paoli líčí některé pověsti. Existovalo vůbec? A bylo jejich cílem skutečně
Moqueca rybí guláš
nejsemsama.cz
Moqueca rybí guláš
Brazilská moqueca (čti: mokéka) na první pohled guláš možná nepřipomíná, navíc je v ní ryba, v překladu jde ale o přípravu dušením stejně jako guláše – a chutná prostě báječně. Tak ji vyzkoušejte. Potřebujete: ✿ 500 g filetů tresky ✿ 2 lžíce olivového oleje ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 žlutou papriku ✿ 1 červenou papriku ✿ 1 rajče
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
historyplus.cz
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
Mladý holič si právě ostří břitvu, kterou má za chvíli oholit italského fašistického vůdce, když vtom z vedlejšího pokoje zaslechne, jak duceho milenka telefonuje. Ač neúmyslně, z hovoru se dozví, že Mussolini měl dát svou první ženu i syna zabít injekcí. Co teď? Pokud někdo zjistí, co právě slyšel, kulka ho nemine. Zalehne proto do