Domů     Na onu strašlivou noc jakživa nezapomenu
Na onu strašlivou noc jakživa nezapomenu

Když jsme si pořídili vlčáka Orkána, moje štěstí neznalo mezí. Zbožňovala jsem ho, byl to můj největší miláček. Dodnes na něj vzpomínám.

Je důležité mít slušné sousedy. Koho takové štěstí nepotká, dobře ví, o čem mluvím. Nás nepotkalo. Letitý spor začal někdy v době, kdy si soused stěžoval, že mu jehličí z našeho modřínu věčně znečišťuje pozemek. Táta odpovídal, že ten modřín sázel děda a že je pro naši rodinu důležitý.

To nás pak soused i jeho žena přestali zdravit. Táta mi po straně šeptal, že jsou to troglodyti. V té době jsem byla malá a netušila, že troglodyt je jeskynní, zaostalý člověk. Následně se přiřadily spory o jablka a třešně na stromech u plotu.

Soused nelibě nesl, že se krmíme ovocem z jeho sadu, ač k nám ty větve výrazně přesahovaly.

Vše vyvrcholilo kohoutem. Vsadila bych se, že si ho pořídil schválně.

Mladá generace o chování kohoutů možná skoro nic neví, ale faktem je, že samec kura domácího dělal kravál v brzkých ranních hodinách, což okolí, zejména o víkendech, kdy bývá lákavá možnost si přispat, těžce neslo.

Vzbudil by mrtvého

Kohout žil na dvorku blízko naší chalupy, tím pádem i okna do ložnice mých rodičů, rovněž můj pokojíček měl okno tím směrem.

Pestrými barvami hýřící pták se budil okolo třetí hodiny ráno, načež se neprodleně pustil do intenzivního kokrhání, tak hlasitého, že kdyby byl blízko hřbitov, probuzení nebožtíci by se záhy procházeli po návsi.

Spát bylo v tom nepopsatelném hluku vyloučeno. Táta po něm házel všechno, co mu zrovna přišlo pod ruku, kameny, brambory, taky budík, vázičky se sušenými květinami nebo knihu, jež zrovna ležela na nočním stolku.

Na souseda tehdy výjimečně promluvil, požádal ho, aby ptáka dal pryč, neboť dělá mimořádný hluk. Soused opáčil, že tak učiní, až dá táta pryč modřín.

Otec si následně opatřil vzduchovku a na kokrháče jedné deštivé noci několikrát vystřelil, aniž mu však pocuchal jediné pírko.

Soused zavolal policii a uvedl, že se cítí ohrožen a má důvodné podezření, že dalším cílem eventuální střelby bude on sám. Otec, vzteky bez sebe, z okna řval: „O tom nepochybuj, troglodyte!“ Nehleděl na fakt, že ho slyší dvojice policistů.

Vykoledoval si pokutu a muži zákona jej požádali, aby se do budoucna zdržel podobných výtržností.

Pod bodem mrazu

Sousedské vztahy tudíž nebyly na bodě mrazu, ale někde hluboko pod ním. Zuřivě jsme se nenáviděli. „Ty lidi, lépe řečeno troglodyti,“ rozhodl otec, horká hlava, „pro nás neexistují.“ Takhle jednoduché to ale nebylo.

Už jenom šílené zvuky, které k ránu vyluzoval kokrháč, nedávaly na sousedy zapomenout. To za nás později vyřešil chlapík odnaproti – brokovnicí.

Uhrál to na nervový záchvat, pramenící z dlouhodobého nevyspání. Klid, který se v naší části vesnice díky jeho zásahu rozhostil, byl jen zdánlivý. Pod povrchem to vřelo jak v nitru sopky.

Nebavil se nikdo s nikým, pochopitelně jsem dostala přísný zákaz třeba se jen podívat na jakoukoli osobu odvedle, včetně Davida, mého vrstevníka.

Bylo to směšné, vždyť to klidně mohl být prima kluk. „Jak by to mohl být prima kluk, když je z takové rodiny?“ hřímal táta. A tak jsme se s Davidem ani nezdravili. Když jsme se míjeli, koukali jsme kaž­dý jinam. Bylo to dost trapné.

Krvácel

Válka pokračovala a stávala se čím dál absurdnější. Soused si pořídil štěně boxera, otec v tu ránu přinesl domů vlčáka z útulku. Jelikož oba vštěpovali psiskům nenávist k sousednímu domu, chlupáči se nemohli ani vidět.

Sice byli naštěstí odděleni drátěným pletivem, ale i tak na sebe zuřivě vrčeli a cenili zuby.

Dvakrát se poprali, to když se boxer Rambo podhrabal k našemu Orkánovi. Do třetice to skončilo tragicky. To byl všední den, někdy kolem druhé hodiny, všichni byli v práci, jen já a David jsme zrovna přišli ze školy.

Tehdy jsem chodila do třeťáku, David byl o rok starší. Podle strašlivých, až hororových zvuků jsme ihned zjistili, že se na naší zahradě rvou psi.

Přiletěla jsem k drátěnce a málem omdlela. Orkán krvácel! Rvačku jsme s Davidem sice rázně ukončili, ale pro mého milovaného vlčáka bylo už pozdě. Byl ošklivě pokousaný na hrdle a na hlavě. Vykrvácel.

Nikdy, ani za milion let, nezapomenu na pohled jeho nádherných hnědých očí. Loučil se se mnou.

Hladila jsem ho a pro slzy neviděla. „Co jste to udělali? Zavraždili jste nám psa!“ křičela jsem na Davida, který stál za mnou, nejspíš přelezl plot, v obličeji měl zelenou barvu a držel vzpouzejícího se boxera za obojek. Vlčák dodýchal.

Byl to nejhorší den mého života. Vzala jsem pejska do náruče, i když byl nesmírně těžký, a potácela se ani nevím kam.

Na dvorku jsem s ním upadla. Všimla jsem si, že jsem celá od krve. „Co jste to udělali?“ brečela jsem. David byl čím dál bledší, koktal, jestli nechci něco přinést, třeba sklenici vody nebo prášek na uklidnění. „Víš, co opravdu chci? Vraťte mi mého psa!“ křičela jsem na celou ulici.

Nejhorší noc

Orkána jsme pohřbili na zahradě. Byla to příšerná noc. Svítil měsíc, temně oranžový, drobně poprchávalo, táta kopal hrob a pil slivovici přímo z lahve. Z vedlejší zahrady se ozývalo nervy drásající boxerovo vytí. Skoro to vypadalo, jako by i rváč Rambo litoval, že už nikdy Orkána neuvidí.

Jemu nic vážného nebylo, utrpěl jen povrchová zranění, která mu, jak jsem si všimla, David vymyl a vydezinfikoval. Pro mě nastaly truchlivé časy.

Vlčáka jsem měla pořád v hlavě, přicházel za mnou ve snech, myslela jsem na něj třeba i cestou do školy a tekly mi při tom slzy.

Každý večer jsem sedávala u jeho hrobu, takové hromádky kamení s křížem sbitým ze dvou prkýnek, a vyprávěla mu, co se přihodilo a že na něj vzpomínám. Byl podzim, a tak jsem mu tam nosívala kytice ze šípků, jeřabin a barevného listí.

Ze sousední zahrady mě sledoval Rambo. „Ne že by ses mi dvakrát líbil,“ vysmívala jsem se mu. „Vypadáš, jako kdyby ses ohromnou rychlostí rozběhl proti zdi a narazil do ní tlamou.“ Znovu jsem měla pocit, jako by litoval, že tu Orkán už není.

Vstala jsem od vlčákova hrobu a přistoupila k drátěnce. Vztekloun krátce zakňučel. Nastavil hlavu, jako by čekal na pohlazení. „Houby s octem!“ zasyčela jsem. „Tebe hladit nebudu, nemám tě ráda.“

Vzpomínka stále živá

Vtom ze tmy vystoupila postava. David. Nesměle promluvil Řekl: „Někdy se mi zdá, že Rambovi váš starý Orkán chybí.“ Četl mi myšlenky, to mě překvapilo. „V noci často kňučí, to dřív nedělal, a občas odmítá žrát.“

Po chvilce ticha pokračoval se sklopenýma očima: „Moc mě mrzí, že Orkán umřel. Ani nevíš jak.“ Vlastně mi byl moc sympatický. No nebudu to protahovat, začali jsme spolu chodit. Trnula jsem, co se stane, až se to dozví táta. Přerazí mě vejpůl!

Zpočátku jsme se skrývali, což není ve vesnici skládající se z několika desítek chalup, kapličky, autobusové zastávky, nádražíčka, kde většina vlaků beztak nestavila, a rybníka lemovaného zasněnými stoletými vrbami nic jednoduchého.

A tak si naší náklonnosti brzy všimly naše matky, dojaté faktem, že pod horou vší té ostudné nenávisti vykvetla láska. Fandily nám a vytrvale hučely do svých mužů, aby už nesmyslných sporů zanechali, což se také pozvolna stalo. Co mě vlastně udivilo nejvíc, byla skutečnost, že jsem se skamarádila s Rambem.

Čím dál víc jsem byla přesvědčena, že se mu po mém milovaném vlčákovi stýská, a jednou jsem ho dokonce přivedla k jeho hrobu. Seděli jsme tam svorně bok po boku a mluvili, Rambo beze slov, o tom, jaký byl Orkán fantastický, chytrý a kamarádský pes.

Proto když jsem jednoho dne vyplula ve sněhobílých šatech po Davidově boku z kostela, čekal tam na mě Rambo s bílou krajkovou stuhou okolo krku. Vím, žes mi odpustila, říkaly jeho krásné hnědé oči, a já jsem přikývla.

Miluše (59), Kroměříž

reklama
Související články
24.9.2023
Moji rodiče už oslavili zlatou svatbu. Vždy měli krásný vztah a já si vždy představovala, že si budu žít stejně šťastně jako oni. Osud tomu chtěl jinak. Zlatou svatbu rodiče oslavili už před třemi lety, ale pořád ji mám před očima. Byla to ohromná sláva, na které se sešla celá vesnice. Já to obrečela. Kolem mě jsou samé šťastné páry, jen já jsem nikdy na muže neměla štěstí. Všichni kolem sla
23.9.2023
Dostala jsem se do nečekané situace. Když jsem podědila psa, chtělo se mi plakat. Netušila jsem, jaké štěstí mě v podobě chlupatého tvora ještě na stará kolena potká! Na stará kolena jsem si pořídila přítele. No, to je možná trochu nadnesené. Byl to soused. Ale trávili jsme spolu veškerý volný čas, jezdili na výlety, a dokonce i na dovolenou. Zdeněk neměl děti, byl sám, což bylo fajn, ale jednu
19.9.2023
Rodiče si prý nevybíráme, ovšem děti si můžeme vychovat. Říká se to. Realita je ovšem jiná, někdy krutá. Je to těžké přiznat. Možná si i já sama nechci připustit, že jsem zklamala, něco podcenila ve výchově. Znáte to. K vlastním dětem je člověk shovívavý. A já to nechala dojít až moc daleko. S mužem jsme měli hezké manželství a naší dceři Peťulce jsme chtěli dopřát. Takže jsme byli hodně času v
18.9.2023
Okolí si myslí, že mám šťastný život, protože se stále usmívám. Ale i mne potkala zklamání, o kterých nemluvím… Jsem taková povaha, přiznávám. Možná je to tím, že nechci svým smutkem obtěžovat. Možná si vážím toho, že i když mi život také přinesl nelehké chvíle, stále jsou na tom mnozí hůře. Ale i já mám momenty, kdy si o samotě popláču, někdy nevím, jak dál, dostala jsem spoustu ran od lidí, k
15.9.2023
Musela jsem si vyzkoušet všechno a dostala se rychle na šikmou plochu. Klesala jsem stále hlouběji. Ničily mě drogy. Už jsem vzdávala život. Pak přišel zásah shůry. Moje výchova byla problematická. Byla jsem nezvladatelná a chodila za školu. Tehdy jsem si přečetla knihu „My děti ze stanice ZOO“, ale od drog mě to rozhodně neodradilo, spíše naopak. Příběh Christine mi připadal úžasný a já zat
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Čočková pomazánka s mletou paprikou
tisicereceptu.cz
Čočková pomazánka s mletou paprikou
Nejlépe chutná na čerstvém chlebu, ale při oslavách do ní můžete namáčet na silnější proužky nakrájenou mrkev nebo řapíkatý celer. Suroviny 200 g žluté nebo červené čočky 200 ml vody 2 stroužk
Komunisté oslavovali osvobození spartakiádou
epochaplus.cz
Komunisté oslavovali osvobození spartakiádou
Boj proti třídnímu nepříteli u nás v 50. letech 20. století vrcholí politickými procesy. „Nejdřív bylo třeba si vyřídit účty s předúnorovými politickými partnery komunistů… Pak přišli na řadu potenciální odpůrci nového režimu,“ píše publicista Pavel Tigrid (1917–2003). V rámci procesu s poslankyní za národně socialistickou stranu Miladou Horákovou (1901–1950) padnou v červnu 1950 čtyři rozsudky smrti. Jenže bezpečnostnímu
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
rezidenceonline.cz
Exkluzivní kreativita arabské estetiky
Nádherný byt s desítkou rozmanitých luxusních pokojů představuje esenci dokonalého souznění orientální atmosféry se soudobou precizností, tak typickou pro nábytek a doplňky společnosti Covet House, je
Prokletí zámku Miramare: Jeho vlastníci neumírají doma v posteli!
enigmaplus.cz
Prokletí zámku Miramare: Jeho vlastníci neumírají doma v posteli!
Italský Terst je považován za jedno z hlavních evropských měst okultismu. Vděčí za to dlouhé zednářské tradici i spiritualitě, která je pečlivě ukrytá za fasádou oficiální historie. Řada míst v Terstu
JOSEFÍNSKÉ SLAVNOSTI 2023
epochanacestach.cz
JOSEFÍNSKÉ SLAVNOSTI 2023
S podtitulem pocta Marii Terezii a pevnosti samotné připomíná akce založení pevnosti Terezín 10. října 1780. Již tradičně jsou situovány především do období 18. století. Jejich cílem je připomenout jedinečnou terezínskou pevnost a události, která předcházeli její výstavbě. Jde o jedny z největších slavností zaměřených na toto období v Evropě. Každoročně je navštěvují z Čech,
Kapsle se vzorky z asteroidu úspěšně přistála v Utahu
21stoleti.cz
Kapsle se vzorky z asteroidu úspěšně přistála v Utahu
Sonda OSIRIX-REx se na svou pouť vydala v září 2016. Jejím primárním cílem byla planetka Bennu patřící do Apollonovy skupiny. Zde měla sonda získat vzorky, naložit je do speciální kapsle a tu pak dopr
Pocházel první mistr světa v šachu z Prahy?
epochalnisvet.cz
Pocházel první mistr světa v šachu z Prahy?
Rodina chudého pražského krejčího Josefa Steinitze žije na okraji židovského ghetta a v květnu 1836 do ní přibude další z mnoha dětí. Wilhelm přichází na svět s tělesnou vadou, v důsledku níž bude po
Duch psa běhal domem
skutecnepribehy.cz
Duch psa běhal domem
Jela jsem s přítelem na návštěvu k jeho pratetě. Petr mě varoval, že je teta trochu šílená, protože tvrdí, že po nocích v jejím domě běhá černý pes. Před lety jsem zažila něco hodně zvláštního. S přítelem jsme navštívili jeho tetu z pátého kolene. Petr mi dopředu říkal, že je teta trochu vyšinutá, tak ať její slova neberu vážně. Tvrdila
Nečekaný konec v seriálu Ulice?
nasehvezdy.cz
Nečekaný konec v seriálu Ulice?
Splnila si dívčí sen. ANEŽKA RUSEVOVÁ (36) se stala princeznou. Je ovšem otázka, za jakou cenu. Nahlas se hovoří o jejím konci v Ulici, protože dala přednost konkurenci. Většinou hraje zhrzené utrápe
Podaří se mu teď vysekat z dluhů?
nasehvezdy.cz
Podaří se mu teď vysekat z dluhů?
Populární Marek Taclík (50) si snad už oddychne. Pokud soud vydá konečné rozhodnutí, zavře za jeho dluhy dveře. V roce 2018 vyhlásil osobní bankrot poté, co měl nepravidelné příjmy a nebyl schopen
Babí léto v Hliněné Baště
iluxus.cz
Babí léto v Hliněné Baště
Každé roční období přináší návštěvníkům průhonické restaurace Hliněná Bašta jinak chuťově zabarvené dobroty. Proto netřeba „smutnit“, že léto tak rychle uteklo, neboť poklidné posezení na romantické t
Domácí citronový cheesecake
tisicereceptu.cz
Domácí citronový cheesecake
Dezert můžete při servírování ozdobit plátky citronu, citronovou kůrou nebo kopečkem šlehačky. Potřebujete 200 g máslových sušenek 100 g másla Náplň 50 g cukru krupice 500 g ricotty nebo