Domů     Na onu strašlivou noc jakživa nezapomenu
Na onu strašlivou noc jakživa nezapomenu

Když jsme si pořídili vlčáka Orkána, moje štěstí neznalo mezí. Zbožňovala jsem ho, byl to můj největší miláček. Dodnes na něj vzpomínám.

Je důležité mít slušné sousedy. Koho takové štěstí nepotká, dobře ví, o čem mluvím. Nás nepotkalo. Letitý spor začal někdy v době, kdy si soused stěžoval, že mu jehličí z našeho modřínu věčně znečišťuje pozemek. Táta odpovídal, že ten modřín sázel děda a že je pro naši rodinu důležitý.

To nás pak soused i jeho žena přestali zdravit. Táta mi po straně šeptal, že jsou to troglodyti. V té době jsem byla malá a netušila, že troglodyt je jeskynní, zaostalý člověk. Následně se přiřadily spory o jablka a třešně na stromech u plotu.

Soused nelibě nesl, že se krmíme ovocem z jeho sadu, ač k nám ty větve výrazně přesahovaly.

Vše vyvrcholilo kohoutem. Vsadila bych se, že si ho pořídil schválně.

Mladá generace o chování kohoutů možná skoro nic neví, ale faktem je, že samec kura domácího dělal kravál v brzkých ranních hodinách, což okolí, zejména o víkendech, kdy bývá lákavá možnost si přispat, těžce neslo.

Vzbudil by mrtvého

Kohout žil na dvorku blízko naší chalupy, tím pádem i okna do ložnice mých rodičů, rovněž můj pokojíček měl okno tím směrem.

Pestrými barvami hýřící pták se budil okolo třetí hodiny ráno, načež se neprodleně pustil do intenzivního kokrhání, tak hlasitého, že kdyby byl blízko hřbitov, probuzení nebožtíci by se záhy procházeli po návsi.

Spát bylo v tom nepopsatelném hluku vyloučeno. Táta po něm házel všechno, co mu zrovna přišlo pod ruku, kameny, brambory, taky budík, vázičky se sušenými květinami nebo knihu, jež zrovna ležela na nočním stolku.

Na souseda tehdy výjimečně promluvil, požádal ho, aby ptáka dal pryč, neboť dělá mimořádný hluk. Soused opáčil, že tak učiní, až dá táta pryč modřín.

Otec si následně opatřil vzduchovku a na kokrháče jedné deštivé noci několikrát vystřelil, aniž mu však pocuchal jediné pírko.

Soused zavolal policii a uvedl, že se cítí ohrožen a má důvodné podezření, že dalším cílem eventuální střelby bude on sám. Otec, vzteky bez sebe, z okna řval: „O tom nepochybuj, troglodyte!“ Nehleděl na fakt, že ho slyší dvojice policistů.

Vykoledoval si pokutu a muži zákona jej požádali, aby se do budoucna zdržel podobných výtržností.

Pod bodem mrazu

Sousedské vztahy tudíž nebyly na bodě mrazu, ale někde hluboko pod ním. Zuřivě jsme se nenáviděli. „Ty lidi, lépe řečeno troglodyti,“ rozhodl otec, horká hlava, „pro nás neexistují.“ Takhle jednoduché to ale nebylo.

Už jenom šílené zvuky, které k ránu vyluzoval kokrháč, nedávaly na sousedy zapomenout. To za nás později vyřešil chlapík odnaproti – brokovnicí.

Uhrál to na nervový záchvat, pramenící z dlouhodobého nevyspání. Klid, který se v naší části vesnice díky jeho zásahu rozhostil, byl jen zdánlivý. Pod povrchem to vřelo jak v nitru sopky.

Nebavil se nikdo s nikým, pochopitelně jsem dostala přísný zákaz třeba se jen podívat na jakoukoli osobu odvedle, včetně Davida, mého vrstevníka.

Bylo to směšné, vždyť to klidně mohl být prima kluk. „Jak by to mohl být prima kluk, když je z takové rodiny?“ hřímal táta. A tak jsme se s Davidem ani nezdravili. Když jsme se míjeli, koukali jsme kaž­dý jinam. Bylo to dost trapné.

Krvácel

Válka pokračovala a stávala se čím dál absurdnější. Soused si pořídil štěně boxera, otec v tu ránu přinesl domů vlčáka z útulku. Jelikož oba vštěpovali psiskům nenávist k sousednímu domu, chlupáči se nemohli ani vidět.

Sice byli naštěstí odděleni drátěným pletivem, ale i tak na sebe zuřivě vrčeli a cenili zuby.

Dvakrát se poprali, to když se boxer Rambo podhrabal k našemu Orkánovi. Do třetice to skončilo tragicky. To byl všední den, někdy kolem druhé hodiny, všichni byli v práci, jen já a David jsme zrovna přišli ze školy.

Tehdy jsem chodila do třeťáku, David byl o rok starší. Podle strašlivých, až hororových zvuků jsme ihned zjistili, že se na naší zahradě rvou psi.

Přiletěla jsem k drátěnce a málem omdlela. Orkán krvácel! Rvačku jsme s Davidem sice rázně ukončili, ale pro mého milovaného vlčáka bylo už pozdě. Byl ošklivě pokousaný na hrdle a na hlavě. Vykrvácel.

Nikdy, ani za milion let, nezapomenu na pohled jeho nádherných hnědých očí. Loučil se se mnou.

Hladila jsem ho a pro slzy neviděla. „Co jste to udělali? Zavraždili jste nám psa!“ křičela jsem na Davida, který stál za mnou, nejspíš přelezl plot, v obličeji měl zelenou barvu a držel vzpouzejícího se boxera za obojek. Vlčák dodýchal.

Byl to nejhorší den mého života. Vzala jsem pejska do náruče, i když byl nesmírně těžký, a potácela se ani nevím kam.

Na dvorku jsem s ním upadla. Všimla jsem si, že jsem celá od krve. „Co jste to udělali?“ brečela jsem. David byl čím dál bledší, koktal, jestli nechci něco přinést, třeba sklenici vody nebo prášek na uklidnění. „Víš, co opravdu chci? Vraťte mi mého psa!“ křičela jsem na celou ulici.

Nejhorší noc

Orkána jsme pohřbili na zahradě. Byla to příšerná noc. Svítil měsíc, temně oranžový, drobně poprchávalo, táta kopal hrob a pil slivovici přímo z lahve. Z vedlejší zahrady se ozývalo nervy drásající boxerovo vytí. Skoro to vypadalo, jako by i rváč Rambo litoval, že už nikdy Orkána neuvidí.

Jemu nic vážného nebylo, utrpěl jen povrchová zranění, která mu, jak jsem si všimla, David vymyl a vydezinfikoval. Pro mě nastaly truchlivé časy.

Vlčáka jsem měla pořád v hlavě, přicházel za mnou ve snech, myslela jsem na něj třeba i cestou do školy a tekly mi při tom slzy.

Každý večer jsem sedávala u jeho hrobu, takové hromádky kamení s křížem sbitým ze dvou prkýnek, a vyprávěla mu, co se přihodilo a že na něj vzpomínám. Byl podzim, a tak jsem mu tam nosívala kytice ze šípků, jeřabin a barevného listí.

Ze sousední zahrady mě sledoval Rambo. „Ne že by ses mi dvakrát líbil,“ vysmívala jsem se mu. „Vypadáš, jako kdyby ses ohromnou rychlostí rozběhl proti zdi a narazil do ní tlamou.“ Znovu jsem měla pocit, jako by litoval, že tu Orkán už není.

Vstala jsem od vlčákova hrobu a přistoupila k drátěnce. Vztekloun krátce zakňučel. Nastavil hlavu, jako by čekal na pohlazení. „Houby s octem!“ zasyčela jsem. „Tebe hladit nebudu, nemám tě ráda.“

Vzpomínka stále živá

Vtom ze tmy vystoupila postava. David. Nesměle promluvil Řekl: „Někdy se mi zdá, že Rambovi váš starý Orkán chybí.“ Četl mi myšlenky, to mě překvapilo. „V noci často kňučí, to dřív nedělal, a občas odmítá žrát.“

Po chvilce ticha pokračoval se sklopenýma očima: „Moc mě mrzí, že Orkán umřel. Ani nevíš jak.“ Vlastně mi byl moc sympatický. No nebudu to protahovat, začali jsme spolu chodit. Trnula jsem, co se stane, až se to dozví táta. Přerazí mě vejpůl!

Zpočátku jsme se skrývali, což není ve vesnici skládající se z několika desítek chalup, kapličky, autobusové zastávky, nádražíčka, kde většina vlaků beztak nestavila, a rybníka lemovaného zasněnými stoletými vrbami nic jednoduchého.

A tak si naší náklonnosti brzy všimly naše matky, dojaté faktem, že pod horou vší té ostudné nenávisti vykvetla láska. Fandily nám a vytrvale hučely do svých mužů, aby už nesmyslných sporů zanechali, což se také pozvolna stalo. Co mě vlastně udivilo nejvíc, byla skutečnost, že jsem se skamarádila s Rambem.

Čím dál víc jsem byla přesvědčena, že se mu po mém milovaném vlčákovi stýská, a jednou jsem ho dokonce přivedla k jeho hrobu. Seděli jsme tam svorně bok po boku a mluvili, Rambo beze slov, o tom, jaký byl Orkán fantastický, chytrý a kamarádský pes.

Proto když jsem jednoho dne vyplula ve sněhobílých šatech po Davidově boku z kostela, čekal tam na mě Rambo s bílou krajkovou stuhou okolo krku. Vím, žes mi odpustila, říkaly jeho krásné hnědé oči, a já jsem přikývla.

Miluše (59), Kroměříž

reklama
Související články
23.5.2024
Odstěhoval se do staré hájovny na kraji lesa, s nikým se nebavil, zamračený, zanedbaný a mrzutý. Byl to velice záhadný muž. Byl to místní podivín. Odstěhoval se z vesnice, která mu připadala asi příliš rušná, ač to byl zapadákov, do staré hájovny na kraji lesa. S nikým se nebavil, a když, tak jednoslabičně. Bylo mi jasné, že je to chlapík s tajemstvím, a babička mi to tajemství prozradila. B
22.5.2024
Můj první muž byl omyl. Ostýchám se to přiznat jen proto, že máme děti. Musela jsem si ho vzít z vděku. On byl vyučený, já jsem měla vysokou školu. Nijak neopovrhuji lidmi s nižším vzděláním, leč s mužem jsme měli jiné zájmy, byli jsme jiné povahy. On byl výbušný, já klidná. Proč jsme se tedy brali, říkáte si? Nebýt jeho, nebyl by tu Gustav kdysi jel kolem vážné nehody. Auto narazilo do m
22.5.2024
Moje dcera Hanička se ocitla v nelehké životní situaci. Je nemocná, a navíc ji trápí manžel. Jak já jako máma mohu pomoct? Vždy byla statečná a nechtěla od nikoho pomáhat. Bylo jedno, jestli šlo o vystřihovánky v dětství, nebo vymalování bytu v dospělosti. Teď mi to dochází. I za manželství si musela obstarat spoustu věcí, které spíš náleží mužům. „Mami, přestaň si už konečně dělat zbytečné sta
21.5.2024
Nedávno jsme oslavili pětadvacáté výročí svatby. V té chvíli by mě ani nenapadlo, že budu podávat žádost o rozvod a láska se promění v prach. Bylo to fantastické. Uspořádali jsme večírek pro naše blízké přátele. A protože bylo pěkné počasí, konal se na zahradě. Nechyběly květiny a nádherné dárky, úžasný dort, momenty plné emocí, úsměvů a přání. Láska na první pohled Potkali jsme se v posl
12.5.2024
Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily. Nerozlučné kámošky od školy V prvn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
epochalnisvet.cz
Magické MSG Sphere: Největší kulovitá stavba světa
Nová lasvegaská dominanta se pyšní hned dvěma světovými rekordy. Předně na světě nenajdete větší kulovitou stavbu a zároveň je fasáda MSG Sphere opatřena největší LED obrazovkou! Displej zabírá úctyhodných 54 000 metrů čtverečních, a tak by do kapsy strčil i pražský Václavák!   K začátkům této unikátní stavby se musíme vrátit do února 2018, kdy
Krémové houbové rizoto
tisicereceptu.cz
Krémové houbové rizoto
Provoňte ho aromatickými bylinkami, jako je rozmarýn nebo tymián. Ingredience 250 g kulatozrnné rýže 200 g hub, nejlépe hříbků 80 ml bílého vína 100 g másla 30 g šalotky 70 g parmazánu 6 l
Holubího reka nechali vycpat
historyplus.cz
Holubího reka nechali vycpat
Obránci francouzské pevnosti Vaux, střežící přístup k Verdunu, se už dlouho neudrží. „Tohle je naše jediná šance,“ říká velitel a vysílá jejich posledního poštovního holuba es žádostí o pomoc… Nezbývá než doufat, že holub Vaillant poselství doručí. Od 2. června 1916 Němci útočí na opevnění Vaux, střežící severovýchodní přístup k městu Verdunu. Major Sylvain Eugène Raynal (1867–1939) tuší,
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
epochaplus.cz
Janis Joplin: Královna blues, která uhořela na hranici slávy
Drogy, sex a rock’n’roll. Život Janis Joplin, legendární zpěvačky s nakřáplým hlasem, která se stala ikonou hippies a symbolem ženské svobody, byl plný vášně, excesů a tragického konce v pouhých 27 letech.   Hudební svět ještě nestihl smířit se ztrátou Jimiho Hendrixe, a už 4. října 1970 truchlí znovu. Na předávkování drogami umírá v prokletém věku
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
21stoleti.cz
Cyklická pentózofosfátová dráha chrání hostitele zároveň před patogenem i před vlastní imunitní reakcí
Nový článek Michaliny Kazek a Lenky Chodákové z Laboratoře molekulární integrativní fyziologie drozofily, který vyšel v prestižním časopise Plos Biology, ukazuje, jak důležité je pro organismy nastavi
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
nasehvezdy.cz
Ničí si Farna zdraví kvůli penězům?
Zpěvačka Ewa Farna (30) je na vrcholu kariéry, a tak nechce vynechat ani jedno vystoupení, dokud vyprodává haly. To však znamená, že své tělo rozhodně nešetří. Málo spí a jídlo si koupí tam, kde to z
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
iluxus.cz
Sennheiser přináší technologie vlajkových lodí širšímu publiku
Společnost Sennheiser dnes oznámila zahájení prodeje nejnovějších plně bezdrátových sluchátek – Sennheiser Accentum True Wireless. Sluchátka vynikají mimořádnou ergonomií, hybridním aktivním potlačení
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
enigmaplus.cz
Tajemství berlínského podzemí: Je to labyrint plný duchů?
Síť podzemních tunelů a bunkrů pod hlavním městem Německa má především souvislost s obdobími druhé světové války a následné studené války, která rozdělila svět i samotný Berlín. Se zdejším podzemím je
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
nejsemsama.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
skutecnepribehy.cz
Bubínek z Indie v mém obchodě byl kouzelný
Prodávala jsem různé předměty, většinou suvenýry z našeho města. Měla jsem ale i několik vzácných kousků z daleké ciziny. Ten člověk vstoupil do mého obchodu s orien­tálními předměty krátce po obědě. Nade dveřmi se rozklinkal malý zvonek a já vzhlédla očima od pultu v okamžiku, kdy muž vcházel. V tuto dobu do obchodu mnoho lidí nechodilo a já si toho člověka mohla lépe
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
epochanacestach.cz
Zoo Chomutov: Zahrada, ve které můžete i bydlet
Zoologická zahrada nebo přesněji Zoopark Chomutov se mezi českými zoo může pochlubit jedním prvenstvím. Je totiž sice jednou z nejmladších, ale současně svou rozlohou 112 hektarů největší českou zoo, téměř dvakrát tak velkou, než je ta pražská. Zakladatel a jeho velký sen Přitom tradice chovu zvířat na stejném místě pochází už z předválečného období. Ve zdejším městském