Měla jsem neradostné dětství, táta byl ničema, který mámu utrápil a ani ji pak nepřišel navštívit do nemocnice. Zničil nám oběma život. Přesto jsem se odhodlala. Psycholožka říkala, že se mi uleví, teprve dokážu-li odpustit otci, protože do té doby budu v sobě nosit nenávist a bude mě to tížit. Povídám jí: „A víte, paní doktorko, jak je to těžké? Umíte si vůbec představit, co všechno nám s mámo

Před pár lety jsem kvůli pár dobrým skutkům málem spadla do problémů. Ve svých pětačtyřiceti jsem poprvé žila sama a v klidu. Nevím, co  mě to napadlo, rozdávat peníze. Když jsem ve svých pětačtyřiceti letech konečně poprvé žila sama, moc jsem si to užívala. O muže jsem neměla nouzi, ale žádného jsem už nechtěla na vztah. Když jsem se seznámila s Petrem, nebyl to vůbec můj typ, a rozhodně jsem

Vždy jsem se syna zastávala, ale teď už bohužel nemůžu. Stále dokola se jenom ptám, kde se stala chyba. A udělali jsme ji snad my, rodiče? Míša byl náš prvorozený syn. Narodily se nám s manželem pak ještě dvě holčičky. Ale Michal byl naše velká chlouba. Dobře se učil, pubertu jsme s ním prakticky ani nepoznali. Na rozdíl od dcer, které nám v určitém období jejich dospívání, dávaly pořádně zabra

Moc jsem se chtěla podívat tam, kde jsem prožívala kouzelné dětství. Teď mě to mrzí. Přišla jsem tím o své pohádkové představy. Ráda jsem vyprávěla svým dětem i vnoučatům o tom, jak velký byl dvorek u babiččina domku, jak rozsáhlá a kouzelná zahrada k němu patřila, kuchyň byla obrovská a vévodila ji vysoká pec. Nad babiččiným domkem vedla cesta do kopce, na němž stával bílý dům mé tety. Vypadal

Strhla jsem volant, abych to toho psa nepřejela, jen zázrakem jsem pak vzápětí unikla blízké smrti. Jako holčička jsem moc ráda jezdila na kole. Milovala jsem rychlou jízdu, a proto jsem si pořídila auto a řidičský průkaz hned, jak to bylo možné. Řídila jsem ráda a často. Až před několika lety se mi stala ošklivá věc. Jela jsem z Prahy na Moravu navštívit rodiče, vezla jsem ještě neteř Janu

Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo problémové dítě. Boj o plnohodnotný život synka jsme nevzdali a podařilo se nám zvítězit nad nepříznivým osudem. Při poslední předporodní prohlídce se zjistilo, že je moje dítě otočené. Byla jsem zmatená, nikdo mi tehdy neřekl, co to vlastně znamená. Lékaři nebyli příliš sdílní. „Budeme se snažit ho vytáhnout normálně,“ sdělil mi lékař před

Přijít o mámu je moc bolestivé. Málem jsem se z toho zhroutila. A ještě tu byl ten nepříjemný problém s chatou… Přišla jsem o mámu a nechtělo se mi žít. Tak už jsem sama. Nemám na světě nikoho, rodiče navěky odešli. Co se mnou bude? V tom období, kdy jsem byla skoro bez sebe, se o mě starala dcera. Bylo jí tehdy třiadvacet, hezká holka to byla, ale místo aby randila ostošest, vařila mi, uklí

Kdysi na mě v práci žárlila jedna kolegyně tak, že mi udělala ze života peklo. Dokázala ovlivnit všechny kolegy natolik, že se se mnou nikdo nebavil. Když jsem viděla inzerát s pozicí, o kterou jsem hodně stála, hned jsem do té společnosti zaslala svůj životopis. K mému velkému překvapení mě skutečně pozvali na pohovor. Zaujala jsem je natolik, že mě pozvali na další kolo. U třetího a závěrečné

Mít prima bráchu není žádná samozřejmost. Já ale to štěstí měla a plně si ho až donedávna také užívala. Mám velké dilema. Ve srubu je všude poházené Jindrovo oblečení, kovbojské klobouky, rozevřené mapy a různé popsané papíry. Jindra totiž pořád něco plánoval, organizoval, byl plný nápadů a života. Jenže co teď? Teď tu není, před týdnem mu selhalo srdíčko a on mi umřel. A pokud to tu nechám,

Zná to nejspíš každá máma. Pro své dítě chce jen to nejlepší. Já jsem tím ale udělala tu největší životní chybu. Svého jediného syna už nepředělám. Cítila jsem, jak mi tikají biologické hodiny. V sedmatřiceti jsem si miminko na svém muži vybojovala. On byl o hodně starší a měl z prvního manželství už děti tři. To mu stačilo. Michal přišel na svět předčasně, tím vyžadoval víc péče než normálně n