Domů     Mé dceři pomohl vrátit chuť do života, tak jako mně
Mé dceři pomohl vrátit chuť do života, tak jako mně
8 minut čtení

Ošetřující lékař nás ujistil, že to dobře dopadne. Udělají všechno, co je v jejich silách. Drama mělo šťastnější konec, než jsem doufala.

Není nic horšího, než když onemocní dítě. Představit si to umí jen ten, kdo to skutečně prožil. A kdo to prožije a přežije, pak už se netrápí ani nerozčiluje kvůli maličkostem.

Je šťastný, když se ráno probudí, a pokud je zrovna zataženo a na okna bubnují dešťové kapky, jen nad tím vesele mávne rukou. Už je to dávno, co si naši Kačenku nechali v nemocnici. Byla maličká, šestnáct měsíců, sotva se naučila chodit. Zůstala jsem tam s ní.

Všechno šlo stranou, i naše partnerské neshody, ty zejména. Konečně jsme zase jednou táhli za jeden provaz. Bylo to peklo. Zázrak, když se mi v noci podařilo usnout. Ošetřující lékař byl stručný, moc toho nenamluvil, neděsil, ale ani nedával falešné naděje.

„Dobře to dopadne,“ řekl jen. „Uděláme pro to všechno, co je v našich silách.“ Ale co když to bude málo? Hlavou se mi honily myšlenky plné hrůzy. Udělají všechno, ale zázraky nedokážou, říkala jsem si a slzela.

Dětský smích

Nemocniční klauni v dobách mého dětství a mládí neexistovali, na vlastní oči jsem něco takového spatřila poprvé. Abych řekla pravdu, ten šašek mě spíš vylekal, než rozveselil.

Někteří lidé dokonce trpí chorobným strachem z klaunů, možná jej vyvolávají i jejich přehnaně zvýrazněné rysy v obličeji, rozšklebená ústa, veliké oči.

Sledovala jsem, jak se šašek tichounce protáhl dveřmi, rukou naznačil směrem ke mně pozdrav a opatrnými, skoro až kočičími krůčky se blížil ke Kačence.

Dítě ho překvapeně sledovalo, vykulilo očka, pootevřelo pusu, potom se rozesmálo a začalo tleskat, protože tleskal i on. Měl úspěch jako hrom, Kačenka se jeho kouskům smála, až se zalykala. Bylo tak úžasné zase jednou slyšet její bezstarostný dětský smích!

Když se rozloučil a odešel, vyhledala jsem ho na chodbě a poděkovala mu. Udělalo mu to radost. Všimla jsem si, že má smutné oči. Ubezpečil mě, že se zase brzy zastaví. Za několik dní k nám do pokoje přiskákal jako klokan. Kačenka se válela smíchy, já s ní.

Nebála se ho ani za mák, nechala se vyndat z postýlky a nadšeně běhala za klaunem. Honili se po místnosti, pak i po chodbě. Zpátky ji přinesl v náručí, unavenou a bledou, a posadil zpět do postýlky.

Proč ten smutek?

„Ty jsi najednou nějaká vážná, hele,“ zaskřehotal a udělal legrační obličej. Vřískala smíchy. Náhodou jsem se zrovna koukala na něj, ne na ni, a všimla jsem si, že se mu v očích třpytí slzy. Bylo to zvláštní.

Přišel, aby rozdával dobrou náladu, a přitom skoro pláče. Připadalo mi nevhodné se ho na to ptát, ale když jsem později zaznamenala, že stojí na chodbě a zamyšleně hledí z okna do ubrečeného únorového dne, nedalo mi to. „Proč ten smutek?“ zeptala jsem se tiše.

Překvapeně se otočil od okna a povídá: „Klauni přece bývají smutní, nebo ne?“ Pokrčila jsem rameny. Dlouho mlčel, vypadalo to, že z něj žádnou další odpověď nevydoluji, po delší pauze ze sebe neochotně vysoukal:

„Nechce se mi o tom mluvit, ale když se ptáte… Mám za sebou peklo. Dítě těžce onemocnělo a zemřelo. Už je to sedm let. Nikdy se z toho nedostanu.“ Asi deset minut jsem se omlouvala. Jen mávl rukou.

Bála jsem se, že už nepřijde, že už ho nikdy neuvidím, ale navštívil náš nemocniční pokoj ještě mnohokrát. Byl i u toho, když jsme si Kačenku odváželi domů. „Uvidíme se ještě někdy?“ zašeptal, aby ho Petr u volantu neslyšel.

Když jsem kývla, jmenoval místo pod širým nebem, kde obvykle za pěkného počasí pořádá představení pro děti.

Jaro plné naděje

Začalo jaro, plné naděje, den byl jak malovaný, když jsme se s Kačenkou vypravily za klaunem. Ptala jsem se Petra, jestli půjde s námi, ale nezvedl oči od klávesnice notebooku. Myslím že mě, jako obvykle, nevnímal.

Když Jaromír postřehl, že se nacházíme mezi diváky, přiskočil a chytil mě do obrovské síťky na motýly. Děti jásaly a tleskaly, nejvíc Kačenka, pyšná, že si šašek pro své řádění vybral zrovna její maminku.

Byla z něj celá pryč, bodejť ne, její otec hravý nebyl a čas pro své nejbližší si udělal výjimečně. Prioritou bylo zaměstnání, tenis, golf a bůhvíco ještě. Žena s dítětem obsadily na jeho žebříčku hodnot asi tak desátou příčku.

Hostitelská péče

Místo po mém boku bylo v té době již v podstatě prázdné, také klaun byl sám. Tragédie, která jej postihla, zničila i jeho manželství, se ženou se shodli, že dál kráčet životem spolu již nedokážou.

Byl nekonečně osamělý a bylo hezké pozorovat, jak v naší společnosti pookřál, stejně jako Kačenka v té jeho. Potřebovali se navzájem. A tak jsme vzali klauna do rodiny. Petr odešel, šašek se nastěhoval.

Přitom daleko větší šašek byl Petr, klaun Jaromír byl fajn chlap. Sžili jsme se rychle. Jarda byl ve skutečnosti úspěšný podnikatel, zdravotního klauna dělal bez nároku na odměnu ve volném čase, aby rozveselil děti, hlavně ty nemocné.

Doufal, že smích uzdravuje a že se svou maličkou měrou podílí na tom, aby žádné z dětiček nedopadlo tak zle jako to jeho. Teprve když jsme spolu bydleli, pochopila jsem, co všechno pro děti dělá.

Navštěvoval i dětský domov, kde si vyhlédl dvě holčičky, sestry ve věku devíti a deseti let. Bral je na procházky, na výlety. A na Vánoce i další svátky k sobě domů. Poučil mě, že se tomu říká hostitelská péče, a poprosil, abych se s děvčaty také seznámila.

Na návštěvu do děcáku jsme vzali samozřejmě i Kačenku. Byla nadšená, stejně jako holky Jana a Lenka. „Jé, ty máš manželku,“ řekla Jardovi s nadšením Janička.

Jako v kině

A pak se stalo něco neuvěřitelného. Jardovi se v očích zatřpytily slzy, vzal Janičku do náruče a povídá: „To není, Janičko, moje manželka. A tak mě napadá, že by se možná slušelo, abych ji požádal o ruku, protože ji mám rád.“ Poklekl.

Všechny tři holky vykulily oči, a protože se to odehrávalo v herně, výjev zaujal i další děti. Postupně se kolem nás shromažďovaly a bez dechu sledovaly, co se děje. I mně se těžko dýchalo. „Vezmeš si mě, Michaelo?“ vysoukal ze sebe můj klaun.

„A odpustíš mi, že nemám prstýnek?“ Mezi dětmi to zašumělo. Do holčiček jako když střelí. Asi pět si jich bleskurychle sundalo prstýnek z kočičího zlata, podávaly jej klečícímu klaunovi. Teď už nečekané zásnuby sledovala celá herna, oči i ústa dokořán.

Jako v kině na napínavém filmu. „Ano,“ vydechla jsem. Děti začaly křičet, tleskat, skákat. Holčičky si soustředěně prohlížely mou ruku s prstýnkem z kočičího zlata. Do minuty se objevil personál včele s paní ředitelkou. Blahopřáli.

Krásnější zásnuby si neumím představit. Prstýnek jsme do týdne vrátili, dostala jsem jiný, z bílého zlata, posázený brilianty. Zanedlouho byly Vánoce. Moje první Vánoce s hostitelskou péčí. Teď jsem měla opravdovou rodinu.

Předtím s Petrem bylo všechno chladné, postrádající srdečnost. Zato s klaunem Jardou to bylo, jak se říká, jiný kafe. Janu s Lenkou přivezl můj šašek na Štědrý den ráno, převlečené za princezny.

Okamžitě jsem tudíž musela z papíru vyrobit korunku i Kačence, župánek nahradil dlouhé šaty.

Oči jako hvězdy

Když jsem krájela jablíčko a ukázala všem hvězdičku uprostřed, holkám zářily oči jako hvězdy. „Celý rok budeme mít štěstí,“ vysvětlil Jarda. „My s Janičkou už přece štěstí máme,“ informovala nás Lenička.

„Protože jste si nás našli a protože tady můžeme být,“ objasnila. „Hodně dětí musí zůstat na Vánoce v domově, nikdo je nechce.“ Dávala jsem pozor, abych se nerozplakala, ale tak docela se mi to nepovedlo.

Tajně jsem si otřela neposlušnou slzu a pustila se do přípravy slavnostní večeře. Po očku jsem pozorovala, jak ten můj šašek sedí s Kačenkou, Janičkou a Leničkou pod stromečkem a vypráví jim o narození Ježíška.

Když se pak dali do zpívání koled, věděla jsem, že budeme šťastni nejen příští rok, ale i všechny další roky až do konce našich životů.

Michaela (59), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
21stoleti.cz
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
Šest protonů v jádře, schopnost vytvářet čtyři vazby, za pozemských teplot a tlaků pevné skupenství, tak takový je uhlík. Právě on je základním stavebním kamenem veškerého života, jak jej na naší plan
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
epochaplus.cz
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
Svět zoologie přináší na jaře samé dobré zprávy! Pražská zoologická zahrada se pyšní hned dvěma novými gorilími mláďaty, z nichž nejmladší, samička Gaia, byla slavnostně pokřtěna ikonickou primatoložkou Jane Goodallovou. Zároveň se po desítkách let v české části Krkonoš objevil los evropský, a potvrdil tak dobrou kondici zdejší přírody. Tyto události nejenže ukazují na úspěchy
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
enigmaplus.cz
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
Na území bolivijských And v nadmořské výšce 4000 metrů se nachází místo, jehož existence je záhadou. Ruiny chrámového komplexu zvaného Pumapunku jsou tvořeny kamennými bloky tak inženýrsky přesných tv
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
nasehvezdy.cz
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
Otočily se v manželství Romana Vojtka (53) a Petry Vojtkové (37) role a tentokrát to bude on, kdo bude žadonit o pozornost své lásky? Jeho žena totiž údajně začíná víc stavět samu sebe na první mí
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
historyplus.cz
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
„Já jim dám. Kacíři jsou to, a navíc i zrádci!“ rozčiluje se Albrecht Habsburský a s očima zapíchnutýma do podlahy přechází z jedné části komnaty na druhou. Hlavní adept na uvolněný český trůn umí být velkorysý a má smysl pro spravedlnost, ale zdejší kališníci u něj kolaborací s polským princem překročili únosnou mez. Za to
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
skutecnepribehy.cz
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Moje sousedka mi začala dělat problémy
nejsemsama.cz
Moje sousedka mi začala dělat problémy
Nikdy jsem si nemyslela, že se v důchodu budu muset znovu učit říkat „ne“. Jmenuji se Irena, je mi 70 let a až do nedávné doby jsem byla přesvědčená, že mám vcelku klidný a vyrovnaný život. Byla jsem dlouhé roky šťastně vdaná, manžela mi před časem bohužel vzala rakovina. Měli jsme jedinou dceru, ta se
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve