Myslela jsem, že je mojí nejlepší kamarádkou, a se vším se jí svěřovala. Po střední škole se naše cesty rozešly. Měla jsem radost, když mě vyhledala. Teď mě vydírá! Na střední škole se mi nedařilo. Holka z vesnice ve velkém městě. Neměla jsem kamarádky a krásy jsem zrovna také moc nepobrala. Ujala se mě Kamila. Seděla za mnou v lavici a byla to krasavice. Známosti střídala jako na běžícím páse.

Nejistota ve vztahu člověka neuvěřitelně ničí. Když jste ale beznadějně zamilovaní, snadno uvěříte lžím, protože je vlastně slyšet chcete. Pavel mi zase nebere telefon. Určitě je s ní. Se Zuzankou. Se svou exmanželkou. Nechápu to, protože pak zase přijde a bude mi tvrdit, že mě hrozně miluje, jen mě jedinou. A prý navždy. Takové lži! Konečně! Zvedl telefon. Prý měl poradu v práci a jede hned do

Mám svědomí čisté a stále doufám, že se u nás v rodině všechno spraví. K tomu, aby se u nás doma vše obrátilo vzhůru nohama, stačil okamžik. Verunka pobíhá po zahrádce a moje dcera Irena připravuje večeři a také peče dort. Mé vnučce totiž bude zítra pět let. Chceme jí proto udělat s dcerou a zetěm pěknou oslavu. Je to vlastně oslava i pro nás. Na rodinných oslavách se nevídáme tak často. A když

Dosud zdravý sportovec se změnil doslova z hodiny na hodinu ve znetvořeného starce. Spadl po hlavě pod kola nákladního auta! Přišel o oko. Vždy optimistický a veselý člověk. Můj milovaný manžel Ludvík měl po celý život štěstí. Také to o sobě vždy s úsměvem tvrdil: „Mám štěstí! Vyhraju! S trochou štěstí…“ To byla jeho oblíbená slova, která se vždy splnila. Několikrát vyhrál na los docela slušnou

Chmurné myšlenky na mě útočily ze všech stran. Zachránil mě můj dědeček, i když už pochopitelně není na světě. Když jsem pochovala manžela, nechtělo se mi žít. Byli jsme jedno tělo, jedna duše. Nebylo proč zůstávat na tomto světě. Mám dospělou dceru, která mi z Austrálie, kde zakotvila, posílá pohledy či fotografie vnoučat. Ta se spolehlivě obejde beze mne, má krásný dům, bohatého manžela, n

Přísahal mi, že od manželky odejde. Ale skoro pokaždé dodal, že doufá, že to jeho žena zvládne, protože její duševní zdraví je velice křehké. Bohužel se nemýlil, skončila v blázinci. Když jsem se schovávala na zadní sedačce v autě, pro jistotu i přikrytá potrhanou, starou dekou, tak to ještě vypadalo jako legrace. Kdybych tehdy jen bývala tušila, jaký na mě osud chystá podraz! Ale spousta podra

Myslela jsem si, že to je dobrá kamarádka. Ona mi ale všechno záviděla. A jednoho dne to už nevydržela... Byly jsme kolegyně a dobré kamarádky. „Proč ti ten Jirka kaž­dý den volá?“ nechápavě se na mě jednou podívala. Manžel mi opravdu kaž­dý den po obědě telefonoval. Jen tak, aby se zeptal, jak se mám. Uvědomila jsem si, že Věře její manžel nevolá nikdy. Pak jsem podruhé otěhotněla. „Ty se m

Přestože jsem byla s Oldřichem několik let, oficiálně jako jeho partnerka jsem nikdy neexistovala a neexistuju. Díky tomu jsem přišla o všechno. Dcera v kuchyni bouchá rozmrzele nádobím. Vůbec se jí nedivím. I když sedím v obýváku schoulená do ušáku a ani nedutám, vím, že jí už lezu pěkně na nervy. Její byt není nafukovací, má manžela a dvě malé děti. No a já jsem prostě navíc. Ocitla jsem se t

Často mi to moje maminka kladla na srdce – abych se s nikým nerozcházela ve zlém. Prý bych jednou litovala. Věděla, o čem mluví. Teď to vím i já. Maminka se s námi, dětmi, i s otcem vždy loučila v dobrém. Kladla nám to na srdce, protože nikdy prý nevíme dne ani hodiny. Přiznávám, nebrala jsem tyhle její hluboké životní rady úplně vážně. A můj bratr se tomu dokonce smál, jen mávl rukou a říka

Náš poklidný rodinný život zničila tragická událost. Stačila k tomu jedna jediná vteřina, aby se u nás všechno převrátilo vzhůru nohama. Pavel mě hladí po ruce: „Maminko, přinesl jsem vám vaše oblíbené mandarinky. Oloupu vám jednu, ano?“ Skoro ho nevnímám. Ležím, zabořená do peřiny, a snažím se nemyslet. Snažím se nebýt. Kdyby můj zeť Pavel přišel domů tak, jak říkal, už bych to měla všechno za